První večer, kdy jsem měla tu možnost (tedy včera), jsem spěchala na Odcházení, film Václava Havla, o kterém se teď píše a mluví skoro všude, protože zřejmě v médiích probíhá nevypsaný turnaj ve formulaci nejméně lichotivé kritiky „té pošetilosti onoho potrhlého staříka, který si na stará kolena infantilně splnil svůj mladický sen.“
Už jsem o Nákladovém nádraží Žižkov ani psát nechtěla, ale nemohu jinak. Článek, který vyšel v sobotní příloze Lidových novin, v prestižní rubrice Esej, nelze přejít mlčením.