Někdo by mohl říci: „Že mu ta ženská už nedá pokoj!“ A měl by pravdu. Je mi až stydno, kolik nelichotivých a nactiutrhačných slůvek jsem už po mediálním světě o něm vytrousila. Byl již nazván žoviálním diletantem, komikem proti své vůli, Kašpárkem i Švejkem, a pro svůj ústní projev s řadou načatých vět a nedokončených myšlenek dokonce i postrachem střihačů televizních šotů.

Teď, když stateční modří ptáci s oranžovými pugéty v pařátech ubránili pražský magistrát před zákeřnou pouliční lůzou, lze počítat s tím, že úřední kariéra výše jmenovaného muže, ztělesněného pilíře pražské kultury, úspěchů památkové péče a mezinárodního věhlasu pražského turismu posledních let, zahájí své další nezapomenutelné dějství.

Představuji si, jak se v zimním podvečeru toho úterního dne, kdy byl zvolen primátorem doktor Svoboda, zahleděl Jan Kněžínek z okna své útulné kanceláře v nároží Škodova paláce a se svou schopností nekomplikovaného úsudku zálibně zamumlal: „No a jedeme dál…“. Pak brilantně přehodil žvýkačku z pravé na levou stranu sanice a prohrábl seznam došlých SMS na mobilu. Jen co hbitě vyťukal několik odpovědí, pocítil, že jeho hrdlo si po náročném dni již důrazně žádá závlahu, a tak spěšně vykročil do lákavé náruče velkoměsta…

Proč nám někteří jedinci stojí za pozornost? Protože vytvoří nebo umožní vytvořit něco mimořádného. Kolem pražské magistrátní památkové péče se zformovala tak dokonalá struktura vazeb a vztahů, že by před ní zbledla i logistika velkého prodejního řetězce. Čest a sláva jejímu tvůrci, ať je jím kdokoliv. Kněžínkův supermarket na veřejnosti vystupuje jako Sbor expertů (zkráceně SEX) a jeho oficiální činností je nezištné a nezávislé posouzení památkové přijatelnosti investorských zásahů do historického města. Protože i experti se musí něčím živit, práce některých z nich je na trhu volně k mání a investor – developer by byl totální trotl, kdyby si ji nekoupil právě od nich. Nakoupí tak pohodlně „dva v jednom“, když si to experti odpracují a zároveň schválí.

Navíc má hezky celou nabídku „pod jednou střechou“: u jednoho experta si objedná projekt, druhý mu sekunduje jako poradce, třetí a čtvrtý si rozdělí práci na stavebně-historickém průzkumu a kamarád pátého napíše „v akci“ hodnotící posudek. Prý sice o „svém“ projektu experti při jednání SEXu nehlasují, ale že by ani nenapovídali? Jistěže se na jednací stůl dostanou i projekty cizí, expertním supermarketem necinknuté, to však na geniálním fungování systému nic nemění.

„Jak jste to mohl podepsat?“ útočila jsem onehdy na Jana Kněžínka s rozčilením pobouřené ženy z lidu kvůli povolené demolici na Václavském náměstí. On však jen s typicky Vocílkovským „já nic, já muzikant“ bezelstně pokrčil rameny, chápavě pozvedl obočí, a když pak horečně přežvýkl zprava doleva a zpět, s přátelskou důvěrností mi sdělil: „To mi doporučili odborníci. Takhle to schválil Sbor expertů.“ No zlobte se na něj!

Jedna otázka mi ale vrtá hlavou už dlouho. Proč tak obětavě snáší ten bodrý muž svou roli duchaprostého fackovacího panáka? A kdo mu ji přidělil? Hmmm…, nespěchejme s unáhlenou odpovědí, vzhledem k staronové situaci na radnici máme čas to zkoumat zřejmě ještě celá léta.

Sbor expertů OKP MHMP