Ne, nejde o překlep, žádného Václava! Skutečně chovám silnou emocionální náklonnost k prostoru jménem Václavské náměstí. Leckomu se to může zdát úchylné, v lepším případě divné. Jenomže já s tím můžu dělat jen jediné, pokusit se vysvětlit, jak a proč se mi to stalo, a požádat o pochopení či shovívavost.



Ještě jste nepřestali kroutit hlavou nad tím, jak mohu velebit ten protivný prostor plný nekoordinovaného ruchu a nervozity, spěchání domorodců a loudání cizozemců, vlezlých reklam blikajících i zhasnutých, agresivního informačního a hlukového smogu, který v mžiku promění vaši chytrou hlavu v blbou tykev? Ale věřte, že jen ta slupka je zdivočelá a trochu šmucig, ale uvnitř je vzácné jádro.

Nejdříve se musíte s mým chráněncem seznámit. Žádné námitky, že znáte Václavák jako své boty, neuznávám. Jako militantní osvětářka vás donutím obřad seznámení vykonat znovu. K tomu je vhodné jen jedno jediné místo. Není sice označeno žádnou veřejnou značkou, ale také není tajné. Ten klíčový bod je dole na Můstku. Stoupněte si zády k Starému Městu a čelem k ploše náměstí. Snažte se stát v ose probíhající ulicí Na Můstku a směřující vzhůru náměstím k Národnímu muzeu. Pokud je ráno, pozor, ať vás nesejme nějaké zásobovací auto, pokud je před Vánoci jako teď, budete potřebovat více fantazie a soustředění než obvykle. Můžete také vyjít do patra budovy obchoďáku New Yorker (bývalá administrativná budova ČKD). Dívejte se přímo na budovu muzea před sebou, přitahujte si ji očima a pohledem neuhýbejte! A teď přijde moment, proč tohle děláme: co zachytilo vaše periferní vidění po stranách toho obrazu?



No jistě!!! Brána jak hrom! Ten vjem je tak monumentální, že možná padnete na zadek. (Nevylučuji, že i doslova, pokud stojíte na ulici a ještě je tam ledovka…)

To je znamení, že vstupujete do suverénního velikého města, které se nepodobá malebně pitoresknímu, převážně živelně zformovanému Starému Městu, co ho máte za zády, tady jste na prahu úplně jiné městské dimenze. Nové Město založil s velkorysostí vpravdě panovnickou císař a král z Boží milosti Karel IV. dne 8. března Léta Páně 1348 a s umem i vtipem vytyčili jeho geometři. Koncept Nového Města pražského sice nedokáže ocenit každý, ale kdo „prošel bránou“, má skoro vyhráno.


A. Gustav: Koňský trh kolem roku 1810, (c) Muzeum hl.m.Prahy, 2010

V raných dobách své existence bylo Václavské náměstí, jak je všeobecně známo, středověkým tržištěm, Koňským trhem. Na velkoryse prostorných parcelách vyrostly domy, které si výstavností nezadaly s jinými částmi Prahy, třeba Staroměstským či Malostranským náměstím. V dolní třetině náměstí vznikaly budovy velké, ale směrem ke Koňské bráně, za níž se rozkládala už jen pole a vinice, byly vystřídány jednodušeji vyhlížejícími formanskými hostinci, pivovary a domky.


F. Fridrich: Václavské náměstí kolem roku 1885, (c) Muzeum hl.m.Prahy, 2010

Ve velkorysosti císařského založení byla však zakódována i příští proměna osudu Koňského trhu, od roku 1848 zvaného Václavské náměstí. Když Praha zatoužila v druhé polovině 19. století po velkoměstském bulváru, bývalé tržiště se svými parametry přímo nabízelo. Byly vysazeny aleje, mezi nimiž prý zpočátku panáčkovali i zbloudilí zajíci z vinohradských strání, ale i stromy časem zmohutněly a dodaly náměstí velkoměstský punc.


A. Beer: Václavské náměstí kolem roku 1890, (c) Muzeum hl.m.Prahy, 2010

Důstojným point de vue prostoru v jeho nové funkci se stala monumentálním budova Národního muzea, jako instituce akcentující racionalitu, a později Myslbekův svatý Václav jako emocionální akcent. Však se nejedna kapitola dějinná i mnoho příběhů soukromých od té doby odehrálo pod ocasem i nozdrami Václavova koně.


Václavské náměstí na fotografii z dvacátých let 20. století, (c) Muzeum hl.m.Prahy, 2010

V meziválečné době se dovršila zásadní proměna zástavby Václavského náměstí jako nejdůležitějšího městského prostoru. Novostavby byly o polovinu vyšší, než jejich předchůdci, takže náměstí se opticky zúžilo do podoby široké třídy, a stalo se horečně tepoucím obchodním srdcem tehdejší republiky. Osvícené regulační zásady té doby, dodržované poslušně ještě i v padesátých letech 20. století však ctily výškovou linii přirozeně akcentující Národní muzeum a vyvarovaly se falešných dominant.



Dosud posledním vkladem k urbanistickému dovršení Václavského náměstí byla stavba paláce Euro, tvořící s protilehlou Korunou „bránu“ do Nového Města, o níž byla řeč na počátku tohoto textu. V této podobě je Václavské náměstí přes všechny rušivé prvky, které přináší život města i právě probíhající stavby a přestavby, v nejlepší urbanistické kondici, v jaké kdy bylo. Nezachovaly se sice cenné a krásné historické domy, ale náměstí získalo proporce (harmonie i dynamika ve vztahu linií i hmot, jednoznačná gradace), na které by musel být hrdý i zakladatel Nového Města. Tuto skutečnost je třeba ctít při posuzování zamýšlených proměn prostoru. I neorganický detail, který může být sám o sobě hezký, či nepřirozené vložení věžové dominanty mohou nevratně poškodit vzhled celku.


Foto ze současnosti zhotovila autorka textu dne 11. prosince 2010
Historická vyobrazení poskytlo Muzeum hlavního města Prahy.

Pro zájemce o taje urbanismu Nového Města doporučuji:
Vilém Lorenc: Nové Město pražské, SNTL, Praha 1973