Slečna Kristýna Kočí žádá honorář za své kavárenské blábolení zdramatizované pražským divadlem Rubín. Představení je zdařilé, tak si honorář určitě zaslouží. Ale žádný bankovní převod, prosím, vyplaťte ji cash vrbovým proutím!

Hmm…, jak já jí, holce nezvedené, rozumím. Když jsme docela malé holčičky, toužíme být princeznami, mít dlouhou sukni a závoj. V pubertě zas modelkami a herečkami, mít zástup ctitelů a fotku na každém rohu. Když jsme se ale princeznami nenarodily, ani za prince neprovdaly, když nám k herectví nestačil talent a k modelingu krása, co počít? Nic zvláštního…, stačí jen dospět a pochopit, kde jsou mé meze a kde mé schopnosti. Přesto společností bloumá mnoho těch, co nedospěli a nepochopili, netalentovaných umělců a nehezkých modelek, kteří vyhlížejí paparazzi a za titulní fotku v Blesku by dali životní úspory. Že se bulvární sláva buduje i přes politiku, je novinkou poslední doby. (Kdepak za mého mládí! To byla jedinou známou političkou Kabrhelová a její jméno jsme používali jako nadávku. Promiňte, paní Kabrhelová, jestli ještě žijete…)




Politika! To je konečně pole působnosti pro ambiciózní holčičku bez uměleckého talentu a oslnivé krásy! Stačí být ve správný čas na správném místě a umět trochu pletichařit. I když právě to pletichaření se Kristýně Kočí moc nevyvedlo. Jako mladá a dychtivá už čekat nevydržela. Chopila se první příležitosti, která jí přihrála pozornost médií. Jistě se cítila být hrdinkou. Netušila ovšem, že nebude vnímána jako monumentální Jana z Arcu, ale směšná Calamity Jane. Taková sláva je povrchní, krátkodechá, snadno vzplane, ještě snadněji zhasne, proto je třeba oheň stále přiživovat. To se ještě pobavíme…

Reportáž z návštěvy Kristýny Kočí na představení v Rubínu v pořadu Reportéři ČT odvysílaná premiérově dne 16. května 2011 stojí za shlédnutí.

Studiu Rubín a panu Ondřeji Pavelkovi gratuluji za skvělý dramaturgický počin!