Nezávislost Babišových deníků mi připomíná pěšinu u rybníka v Hloubětíně
Co má společného nezávislá novinařina s rybníkem v Hloubětíně? Nic a všechno.
Zabahněný Hořejší rybník v Hloubětíně v Praze 9 na okraji lesoparku, jižně od průmyslové Poděbradské ulice jsem sama pro sebe objevila před několika lety. Ejhle, jaký je v téhle industriální končině přírodní a rekreační potenciál, říkala jsem si, až se namísto zkomírajících fabriček a skladů postaví na Poděbradské bydlení, budou mít místní kde venčit psi, děti i sami sebe.
Do stejných míst jsem přišla před nedávnem, fabričky a sklady na Poděbradské se nezměnily, zato u rybníka, v místě, o které se mohl blízký lesopark úspěšně rozšířit(!), vyrostl developerský obytný soubor obehnaný plotem. V jeho těsném sousedství sice dál vede po břehu veřejná pěšina, ale na ní se moc volně necítíte. Spíš jako když jste někomu nechtěně vstoupili na dvorek.
Z vizualizace developera.
Privát je zkrátka tak bezprostředně blízko, že se při dobrém vychování nemůžete cítit a chovat tak volně jako v přírodním parku, i když vám to nikdo nezakazuje. A na obdobné pěšině mezi privátním a veřejným se potácejí i novináři v médiích vlastněných průmyslníky. Nikdo jim nic nezakazuje, ale vědomě, mnohdy ovšem podvědomě jsou blízkostí privátu ovlivněni.
Vlastník, který si pořídil médium jen jako vedlejší podnikatelský projekt, pravděpodobně v hlavách “svých” novinářů blokuje jen segment témat úzce související s jeho komerčními zájmy. Avšak vlastník, konkrétně Andrej Babiš, který se široce rozkročil napříč celou společností prostřednictvím svých politických ambicí, aktivit a nyní i funkcí, už nutně kontaminuje v hlavách “svých” novinářů skoro všechno. Snad jen redaktoři kulturních a sportovních rubrik se mohou ještě cítit trochu volněji. Ale i ti jen do chvíle, než prostřednictvím místních zastupitelstev začne ANO ovlivňovat kulturní dění, což se může stát už příští týden, a než Andrej Babiš založí sportovní klub, pokud ho už nemá.
Jako pravidelný čtenář jednoho z Babišových zpravodajských deníků denně prohlížím noviny s podezřením, že obsah i výběr informací jsou kontaminovány vlastnickým vlivem. Už mi není pomoci, protože i moje čtenářská důvěra je bohužel podvědomě tou blízkostí privátu kontaminována.
Jestliže Andrej Babiš minulý týden přiznal, že nákup deníků byla asi chyba, je to překvapivě jasnozřivá reflexe. Uvědomuje si ale také, že je svým vlastnictvím dál znehodnocuje? Nemám na mysli znehodnocení obchodní, ale uživatelské. Jsou totiž stejně nezávislé, jako je pěšina mezi rybníkem v Hloubětíně a privátním bydlením na jeho břehu veřejná.
Zabahněný Hořejší rybník v Hloubětíně v Praze 9 na okraji lesoparku, jižně od průmyslové Poděbradské ulice jsem sama pro sebe objevila před několika lety. Ejhle, jaký je v téhle industriální končině přírodní a rekreační potenciál, říkala jsem si, až se namísto zkomírajících fabriček a skladů postaví na Poděbradské bydlení, budou mít místní kde venčit psi, děti i sami sebe.
Do stejných míst jsem přišla před nedávnem, fabričky a sklady na Poděbradské se nezměnily, zato u rybníka, v místě, o které se mohl blízký lesopark úspěšně rozšířit(!), vyrostl developerský obytný soubor obehnaný plotem. V jeho těsném sousedství sice dál vede po břehu veřejná pěšina, ale na ní se moc volně necítíte. Spíš jako když jste někomu nechtěně vstoupili na dvorek.
Z vizualizace developera.
Privát je zkrátka tak bezprostředně blízko, že se při dobrém vychování nemůžete cítit a chovat tak volně jako v přírodním parku, i když vám to nikdo nezakazuje. A na obdobné pěšině mezi privátním a veřejným se potácejí i novináři v médiích vlastněných průmyslníky. Nikdo jim nic nezakazuje, ale vědomě, mnohdy ovšem podvědomě jsou blízkostí privátu ovlivněni.
Vlastník, který si pořídil médium jen jako vedlejší podnikatelský projekt, pravděpodobně v hlavách “svých” novinářů blokuje jen segment témat úzce související s jeho komerčními zájmy. Avšak vlastník, konkrétně Andrej Babiš, který se široce rozkročil napříč celou společností prostřednictvím svých politických ambicí, aktivit a nyní i funkcí, už nutně kontaminuje v hlavách “svých” novinářů skoro všechno. Snad jen redaktoři kulturních a sportovních rubrik se mohou ještě cítit trochu volněji. Ale i ti jen do chvíle, než prostřednictvím místních zastupitelstev začne ANO ovlivňovat kulturní dění, což se může stát už příští týden, a než Andrej Babiš založí sportovní klub, pokud ho už nemá.
Jako pravidelný čtenář jednoho z Babišových zpravodajských deníků denně prohlížím noviny s podezřením, že obsah i výběr informací jsou kontaminovány vlastnickým vlivem. Už mi není pomoci, protože i moje čtenářská důvěra je bohužel podvědomě tou blízkostí privátu kontaminována.
Jestliže Andrej Babiš minulý týden přiznal, že nákup deníků byla asi chyba, je to překvapivě jasnozřivá reflexe. Uvědomuje si ale také, že je svým vlastnictvím dál znehodnocuje? Nemám na mysli znehodnocení obchodní, ale uživatelské. Jsou totiž stejně nezávislé, jako je pěšina mezi rybníkem v Hloubětíně a privátním bydlením na jeho břehu veřejná.