Ten příběh se táhne dvanáct let. Asi dost dlouho na to, aby někdo ztratil nervy a jeho průběh uspíšil hlava nehlava.


Od roku 2004 usiloval jeden, a poté druhý investor o průnik mohutné novostavby do jednoho vnitrobloku v Pražské památkové rezervaci. Dosud jej brzdil tuhý odpor sousedů bránících svůj životní prostor a památkářů chránících přilehlý historický dům. V létě tohoto roku však obranu prolomil nečekaný nález toxických látek. Ze starého domu se začal šířit smrad, stavební úřad Prahy 1 nařídil odběr vzorků a po jejich analýze okamžitou demolici. Lukrativní parcela je nyní prázdná. Zdá se, že si někdo splnil přání a někdo jiný splnil úkol.

Proč v názvu tohoto blogu připomínám známý francouzský film, v němž dva otrlí pařížští policajti spravují svůj rajón ve výhodné symbióze s podvodníky, zloději a živnostníky praktikujícími nelegální činnost? Má snad tento dějový motiv nějakou paralelu s naším příběhem? Rozhodnutí hádanky ponechávám na čtenářích.

Příliš ambiciózní záměr

V první verzi záměru zamýšlel investor zbořit dva historické domy (Soukenická 12 a Truhlářská
11), dotýkající se svými parcelami uvnitř bloku.


Nově získanou plochu chtěl investor scelit a kompletně prostavět hotelovou novostavbou.
Podklad plánku: ortofoto z roku 2008 stažené z Geoportálu na www.praha.eu.

Ani jeden z historických domů nebyl sice chráněn jako kulturní památka, ale tak výrazný plošný zásah na území památkové rezervace památkáři v první fázi nepřipustili. V další variantě tedy investor od demolic uličních částí domů ustoupil a soustředil se na zástavbu v nitru hluboké parcely, zejména na místě dvorních křídel domu v Soukenické 12.




Historický dům v Soukenické 12 (barokní průčelí, klasicistní dvorní křídla) byl naposledy využíván jako hostel. Foto: archiv referentky NPÚ, 2008.

V roce 2008 stavební záměr převzala firma Bau-Invest Soukenická 12, která provoz hostelu ukončila. Následujícího roku na sebe upozornila zahájením dosud nepovoleného bourání dvorních křídel v již vyprázdněném domě, za což dostala od magistrátního památkového odboru pokutu milión dvě stě tisíc Kč, kterou zaplatila. Odstranění zbylého torza dvorního objektu bylo následně památkáři povoleno. Jde o typický postup: investor zasáhne do historických konstrukcí takovým způsobem, že náprava již není možná, tratí jen finanční částku na pokutě, naproti tomu ušetří čas za zdlouhavé a ve výsledku nejspíš neúspěšné vyjednávání.


Bouráním dvorních křídel domu v Soukenické 12 na svém webu prezentuje jedna likvidační firma jako referenci.

V letech 2009-2010 byl záměr projednáván památkovými orgány. Po incidentu, štědře odměněném pokutou, se již vztahy vyladily. Mohutná novostavba ve vnitrobloku, která v řízení figurovala pod eufemistickým názvem “přístavba a nástavba k domu čp. 1089 v Soukenické 12”, se ustálila v podobě dvou osmipodlažních obytných věží vyrůstajících na dvou podzemních a jednom nadzemním podlaží.


Průčelí novostavby do ulice mělo být nestvůrně vykonzolováno těsně nad hřeben střechy historického domu, jak je zřejmé z tohoto řezu.

Napojení novostavby na pozdně barokní jednopatrový domek v Soukenické ulici bylo v další fázi projednávání plánováno ještě bezohledněji. Novostavba měla být těsně přisazena k líci dvorní fasády a v důsledku toho se počítalo s ubouráním pavlače. V historickém domě se chystalo odstranění všech trámových stropních konstrukcí a jejich nahrazení ocelovými nosníky, odstranění všech omítek až na nosné zdivo. V další verzi se počítalo s probouráním čtyř okenních parapetů do ulice a jejich nahrazení prosklenými vstupy, protože původní průjezd měl být upraven jako klesající rampa a sloužit pro vjezd do parkingu.


Historický objekt do Soukenické ulice se měl podle projektu stát jen vykostěným torzem původní barokní stavby, z níž by zůstal jediný autentický prvek, a to klasicistní reliéfně dekorovaná vrata z doby kolem roku 1830, samostatně chráněná jako kulturní památka, a klenák portálu s reliéfem anděla. Fotoarchiv NPÚ.

K projektu byla postupně, jak se měnil a vyvíjel, vydána tři závazná stanoviska památkového odboru pražského magistrátu. Památkáři projekt novostavby ve vnitrobloku povolili, i když s řadou podmínek týkajících se zejména kontaktu s historickým domem. Je však s podivem, že akceptovali i výšku novostavby v devíti nadzemních podlažích, ačkoliv schválený Koncept regulačního plánu Petrské čtvrti doporučuje pro novostavby pouze šest nadzemních podlaží. Tento koncept není sice závazný, je však materiálem, o nějž se lze v rozhodování pevně opřít, stejně jako o vládní vyhláškou stanovená pravidla pro výstavbu v Pražské památkové rezervaci, která sice nové výstavbě na rezervačním území z principu nebrání, ale nabádá k dodržování dané objemové a prostorové skladby. O tom ovšem v případě převýšené novostavby, která navíc neprodyšně zastavuje celou plochu parcely, nelze hovořit ani omylem.

Napadá mne otázka, a to v souvislosti s působením magistrátního památkového odboru pod desetiletým vedením Jana Kněžínka (2002-2012) nikoliv poprvé: proč se památkový orgán nechoval jako památkový orgán, ale jako agentura pro usnadnění realizace kontroverzních developerských projektů v památkovém prostředí?

Investorovi s láskou

A jestliže se magistrátní památkáři chovali vůči investorovi s neskrývaným pochopením, pak je stavební úřad Prahy 1 svou špatně maskovanou vstřícností ještě daleko předčil. Na základě kladného památkářského stanoviska vydal v roce 2011 k projektu územní rozhodnutí. Sousedé z okolních domů, jejichž četné námitky vůči projektu nebyly v dokumentu dostatečně zohledněny, se z titulu účastníků řízení odvolali. Rozhodnutí bylo v roce 2012 na základě tohoto odvolání magistrátním stavebním odborem zrušeno a vráceno Praze 1 k novému projednání.

Ovšem odvoláním bylo napadeno a k novému projednání vráceno v letech 2013-2014 i podruhé vydané územní rozhodnutí. Investor a stavební úřad Prahy 1 se však odradit nenechali a územní rozhodnutí bylo vydáno v září 2014 do třetice, i to však bylo napadeno odvoláním, k němuž se připojila i sama Městská část Praha 1 zastoupená starostou Oldřichem Lomeckým.

Dříve než dospělo toto třetí odvolací řízení k svému závěru, bylo 19. října 2015 zastaveno, protože dům v Soukenické 12, jak již bylo řečeno, mezitím přestal existovat, takže na pozemku nastala nová situace a řízení ztratilo smysl.

Odstranění krovu

Podle sdělení sousedů byla nejprve o víkendu 30.-31. května 2015 sejmuta ze střechy domu krytina a obnažený krov byl pak odstraněn ve dnech 10.-12. července. Pokud byly víkendové termíny zvoleny proto, aby se nedala nelegální stavební činnost okamžitě nahlásit na stavební úřad a s jeho pomocí zastavit, záměr vyšel dokonale.


Odstraňování krovu 11. 7. v poledních hodinách. Foto ze sousedního domu.

Proč byl krov tak náhle odstraněn a historický dům vydán napospas dešti a dalším vlivům počasí, bylo možné vysvětlit jen tak, že investor zahájil etapu cílené devastace domu směřující k jeho likvidaci. Soused, který na situaci upozornil stavební úřad, dostal od příslušného referenta uklidňující odpověď, že práce se nedějí “ilegálně a nejedná se o odstranění krovu”, nýbrž o jeho rozebrání, očíslování trámů a jejich deponování dle požadavku památkového orgánu. To se ovšem neshodovalo ani s tím, co onen soused viděl ze svého okna: tedy brutální likvidaci krovu motorovými pilami (!), ani s tím, co skutečně památkáři požadovali: plné zachování tesařské konstrukce s pouze nezbytnou výměnou těch částí, jejichž závadnost bude předem (!) doložena mykologickým posudkem.


Dům zůstal bez střechy a krovu. Jaké úmysly může tímto počínáním sledovat jeho vlastník?

Kontaminace a demolice

19. srpna 2015 oznámil jeden ze sousedů, že se z historického domu v Soukenické 12 line divný zápach. V tu chvíli měl již investor připravenou toxikologickou analýzu jako podporu svého záměru demolice domu. Stavební úřad nechal toxikologický rozbor ověřit další analýzou, jejíž závěry vyzněly jednoznačně v neprospěch zachování stavby.

Média hojně citovala vysvětlení investora, že v domě mezi válkami pracovala laboratoř na výrobu léčiv, a při požáru v roce 1935 se prý s hasební vodou chemikáliemi kontaminovaly konstrukce domu.


Požár 4. 5. 1935 i výroba léčiv jsou skutečně v domě doloženy. Výstřižek z Národních listů, staženo prostřednictvím portálu Kramerius.

Na základě vlastních zjištění a vyžádaných posudků pak stavební úřad Prahy 1 rozhodl bez váhání 9. října 2015 o demolici domu, s níž bylo započato ještě téhož dne. Odvolání bylo sice možné, ale nemělo odkladný účinek.

A teď se přihlaste, kdo báchorce o kontaminaci domu toxickými látkami věříte. Já ne. Přesněji řečeno, nezpochybňuji, že byly v objektu nalezeny závadné chemické látky, ale nevěřím na jejich původ z předválečné doby. Že by osmdesát let spaly bezelstně jako Šípková Růženka a pak přišel princ, jehož polibek je probudil k životu?


A je to. Dům se změnil v suť. Fotografie převzata z internetového článku.

Překvapivý je fakt, že vzorek s nejsilnější koncentrací byl, podle textu analytické zprávy, odebrán 4. září z třetího nadzemního podlaží domu, ačkoliv dům byl dvoupodlažní. Nejspíš je třetím nadzemním podlažím myšleno již zbořené podkroví mansardy a vzorky byly odebrány z jeho podlahy. Je ale možné, aby po dvou měsících od sejmutí krovu byl zde na volném povětří stále cítit tak silný puch, jak se v analýze konstatuje?

K nevíře je také ochota, s jakou se stavební úřad Prahy 1 do podivné hry zapojil a naplnil bezchybně kýžený scénář. Ostatně na dřívější využití objektu Soukenická 12 k výrobě léčiv sám poukazuje v jednom ze svých elaborátů s odkazem na archiválie vlastního stavebního archivu. Tamtéž je ovšem doloženo i bydlení ve všech částech domu, a to až do roku 2008.

Logika je neúprosná: jestliže chemická analýza z roku 2015 konstatuje v objektu silný zápach a prostředí silně škodící lidskému zdraví, což má být stav způsobený chemikáliemi umístěnými v domě již za první republiky, pak všichni, kdo v domě do roku 2008 bydleli, byli zřejmě roboti nebo mimozemšťané. Nebo naopak, jestliže v domě nebydleli roboti ani mimozemšťané, ale normální lidé s pěti smysly včetně průměrně vyvinutého čichu, a není známo, že by si někdo na něco stěžoval, pak chemický problém musel vzniknout až potom. Například v létě roku 2015. Co myslíte?

Dokumenty ke kauze včetně rozboru chemických látek, které byly v objektu identifikovány, naleznou zájemci na webu Klubu Za starou Prahu.