Návrh stavebního zákona plní média již více než rok. Za tu dobu bylo jeho kritiky mnohokrát veřejně řečeno, že idea nového zákona – jeden úřad, jedno razítko, jedno povolení – a způsob, jakým jí má být dosaženo, nahrává korupčnímu prostředí a soukromému zájmu před veřejným. Mnohokrát tuto výtku a další kritické názory Vladimír Dlouhý, předseda Hospodářské komory, která zákon pro ministerstvo místního rozvoje dodavatelským způsobem zpracovala, vyvracel.

Nechci slevu zadarmo

V pátek 7. února se ale stalo něco nečekaného, Hospodářská komora vydala tiskové prohlášení, v němž se otočila k připravovanému zákonu zády a za svou spoluprací s ministerstvem doslova zabouchla dveře. „Hospodářská komora se od dnešního dne nebude dále účastnit prací na rekodifikaci stavebního práva,“ píše se tam doslova. Takový trucovitý odchod od pracovního stolu si samozřejmě Hospodářská komora může snadno dovolit, protože na návrhu zákona pracovala dobrovolně a bezplatně. Rozumíte? Zadarmo! Paní ministryně Dostálová i předseda komory Dlouhý tuto „nezištnost“ v médiích mnohokrát zdůrazňovali a zřejmě se domnívali, že ta obětavost snad lidi dojme. Jenomže už tato bezplatná výpomoc byla od počátku podezřelá. Podnikatele sdružené v Hospodářské komoře si totiž málokdo dokáže představit jako skupinu lidumilů, která hází své pracně vydělané miliony státu do chřtánu jen tak. Jen tak, jako že je to ušlechtilé.

Spíš si umím představit, že ty peníze vložené prostřednictvím Hospodářské komory do tvorby stavebního zákona lze chápat jako investici. Pro koho jsou ale investicí? Nejspíš pro toho, kdo na stavebním zákoně vydělá. Tím je stavebník, developer, který by se podle původního záměru zákona již nemusel trápit s památkáři, ochranou přírody a dalšími tzv. dotčenými orgány, protože to vše za něj vyřeší státní správa v průběhu řízení na novém stavebním úřadu. Od odborníků na dotčených orgánech by si sice poradit nechala, to jo, ale v konečném rozhodování by měla svá vlastní kritéria.

Demokratické vypořádání připomínek je nežádoucí?

Jenomže připomínkové řízení k návrhu stavebního zákona, které probíhalo těsně před vánocemi loňského roku, přineslo velkou vlnu závažných připomínek a nesouhlasných vyjádření i od institucí, orgánů a organizací, které nelze brát už z politického hlediska na lehkou váhu. Ministryně Dostálová s nimi začala jednat a postupně slibovat ústupky zejména obcím, ale také ministrovi Zaorálkovi pro památkáře atd. Ústupky spočívají v zachování závazných stanovisek pro některé orgány a některé situace, a tím se původní idea – jeden úřad, jedno razítko, jedno povolení – opravdu zásadně mění.

Hospodářská komora změny koncepce zákona nazývá destrukcí původní myšlenky a na takovém zákoně se již podílet, jak bylo řečeno, nehodlá. Tím ovšem jen podává důkaz o tom, o co vlastně šlo. Nestačí digitalizace procesu, která je součástí reformy a již sama o sobě může znamenat výrazné urychlení procesu schvalování. To prostě nebyl hlavní důvod oné nezištné pomoci, tím bylo, jak se nyní ukazuje, právě oslabení vlivu dotčených orgánů a veřejných zájmů vůbec.



Mediální zkreslení jako náhoda, nebo záměr?

Mimochodem, o rekodifikaci stavebního práva se velmi často píše a hovoří ve všech možných mediálních zdrojích. Vždy se neopomenou uvést hrůzostrašné délky schvalovacího procesu a ostudné místo České republiky v jejich žebříčku. Ale je to skutečně tak? Nejsou náhodou do intervalu mezi vznikem záměru a kolaudací zahrnuty i doby, kdy bylo přerušeno řízení z důvodu nutnosti přepracovat nedostatečně připravené, nebo kontroverzní projekty, nebo kdy řízení neběželo z různých jiných individuálních důvodů na straně stavebníka?

A jak je to s dostupností bydlení, již má podle různých mediálních výstupů nový stavební zákon bezmála vyřešit? Vždyť nových bytů je spousta! Stačí kliknout na jeden inzertní příspěvek na sociálních sítích a vzápětí se vám budou zobrazovat další a další. Jenomže všechny v kategoriích, na jejíž koupi jako normální pracující střední třídy prostě nedosáhnete. Kupují je investoři, kteří je dále pronajímají za cenu, na kterou z průměrného platu ale taky nedosáhnete. Kdo platí tu lživou medializaci? Developeři? Hospodářská komora?

Nelze pochybovat o tom, že stavební zákon byl od počátku „kukaččím vejcem“. Hospodářská komora svým zpupným odchodem z ringu tuto verzi jednoznačně potvrzuje.