Angažovali chytrou horákyni! Odpověď Prahy pro UNESCO
V této souvislosti si musím nejprve položit otázku, zda je pohádková chytrá horákyně kladnou či zápornou postavou. Lehce vyzraje na neřešitelnou úlohu splnit současně dva protikladné úkoly. V pohádce to funguje, chytré horákyni její důvtip otevírá cestu ke šťastnému konci příběhu. Ale v nepohádkovém světě tomu tak být nemusí.
Pro sepsání textu, jímž Praha odpověděla letos v únoru na kritiku monitorovací mise Výboru světového dědictví UNESCO z minulého roku, byla pravděpodobně najata taková nějaká chytrá horákyně. Dostala totiž nelehké zadání:
a) kritice neodporuj, ale chybu nepřiznej
b) nic neslibuj, ale ať to vypadá, že jsme vstřícní
c) neříkej ano, neříkej ne, ale zato to říkej mnoha slovy
Ne, nebyla jsem u toho, soudím jen podle textu oné odpovědi. Výhodu pro jejího pisatele, ať byl tou chytrou horákyní kdokoliv, představovala krotká dikce zprávy, na niž odpovídal. UNESCO totiž Prahu neplísní, jen vyjadřuje politování nad neplněním slibů, nic nenařizuje, jen nabádá k dodržování našich vlastních zákonů a předchozích proklamací. Na to se odpovídá snadno, například demagogickou větou, že důsledně dodržujeme všechny právní předpisy, takže je vyloučeno, aby byly schváleny stavební projekty ohrožující hodnotu statku. Basta. Tečka.
Jenomže takových projektů, ohrožujících hodnotu historického jádra Prahy, jeho autenticitu, integritu či panorama byla schválena v poslední době celá řada a byla schválena právě oním odborem magistrátu, který měl zpracování alibistické odpovědi pro UNESCO na starosti (odbor památkové péče řízený Jiřím Skalickým). Není možné si v té souvislosti nevzpomenout na Plzákovo slavné: Zatloukat, zatloukat, zatloukat!
Jako příklad mohu stručně vylíčit několik problematických, ale magistrátními památkáři povolených záměrů z posledních let, většinou známých i z mediálních reflexí.
Garážové rampy na Václavském náměstí. Odbor Jiřího Skalického dvě ostudné stometrové rampy s vjezdy do podzemních garáží v dolní části Václavského náměstí povolil. V rámci odvolacího řízení ale památkáři ministerstva kultury shledali stavbu ramp památkově nevhodnou a povolení zas zrušili, naopak tehdejší ministr kultury Herman vyhověl investorovi a platnost Skalického povolení zas obnovil.
Po všech těchto hloupých a dlouhých tahanicích, jejichž jediným bonusem byla jasná zpráva o tom, komu jde o město a komu o přízeň investora, se ale v polovině roku 2019 (po komunálních volbách) ukázalo, že rampy už nechce ani Hlavní město Praha, ani Městská část Praha 1 a nakonec ani investor. Velká blamáž pro odbor Jiřího Skalického.
Výstavba výškových budov Rezidence park Kavčí Hory. Monitorovací mise UNESCO již v roce 2008 doporučila omezit výšku nových staveb na Pankrácké pláni, tedy v ochranném pásmu památkové rezervace na 70 metrů. Ačkoliv všichni, kdo se kolem památek v Praze pohybují, dobře věděli, že doporučení se týká pouze lokality, kde již věžáky stojí, a jíž se říká hovorově pentagon, protože má půdorys pětiúhelníku, nikoliv tedy dalšího území pláně, kde se s výškovou výstavbou vzhledem k citlivému zasazení do panoramatu nepočítalo vůbec, Jiří Skalický odmítl tuto informaci vzít na vědomí. Využil terminologické nejasnosti k tomu, aby povolil výškové budovy (68 m) na hraně Pankrácké pláně mimo lokalitu tzv. pentagonu. Jaká motivace jej nutila vyslyšet přání developera a být hluchý ke kolegům památkářům z Národního památkového ústavu i hlasům z občanské společnosti?
Tento konkrétní záměr, jehož investorem je společnost Central Group a architektem Josef Pleskot, byl zmíněn v nejnovější monitorovací zprávě UNESCO s doporučením, aby byla jeho verze s výškovými budovami zastavena. Chytré horákyni, sepisující pražskou odpověď na tuto výzvu pak nezbylo, než se na politováníhodnou nejednoznačnost pojmu Pankrácká pláň vymluvit, a zcela švejkovsky na svou obhajobu dodat, že „investor projektu splnil pro realizaci 1. etapy veškeré požadavky k získání potřebných povolení v rámci právního rámce ČR.“ Že investor nejen nesplnil, ale přímo ignoroval to nejpodstatnější: tedy ochranné pásmo světové památky, a umístil tam stavbu, která vizuálně atakuje panorama města, si zřejmě odbor památkové péče řízený Jiřím Skalickým nevšiml. Asi nějaká oční choroba!
Plavební komora Staré Město. Mimořádně sebestředný projekt vybudování nové plavební komory v centru města ve prospěch zvýšení kapacity dnes už stejně přebujelé turistické říční dopravy na Vltavě magistrátní památkářský odbor Jiřího Skalického rovněž povolil. Ve společném memorandu se ale proti záměru postavilo Hlavní město Praha, Městské části Praha 1 a 5 (rozuměj: samospráva), projekt odmítl Národní památkový ústav, řada spolků a občanských iniciativ. Památkáři ministerstva kultury Skalického stanovisko přezkoumali v rámci odvolacího řízení a jeho verdikt změnili z přípustného na nepřípustný. Záměr se objevil jako výtka v monitorovací zprávě UNESCO a chytrá horákyně v odpovědi košatě vylíčila protest samosprávy a občanské společnosti, zatímco kladné posouzení odpovědnými magistrátními památkáři v čele s Jiřím Skalickým je zcela zamlčeno.
Přestavba Juditiny věže. Rozum zůstal stát nad schválením razantní přestavby menší malostranské mostecké věže, tzv. Juditiny, součásti národní kulturní památky Karlův most, kterého se odbor Jiřího Skalického dopustil v roce 2017. Přestože si vymínil provedení řady technických průzkumů, které měly oprávněnost sporného stavebního zásahu potvrdit, aniž počkal na jejich výsledky, vydal kladné závazné stanovisko, tedy jakýsi bianko-šek. Nikdo tehdy nevěděl, k jakému účelu přestavba směřuje, a kdo to snad věděl, nechtěl to prozradit. Jisté bylo jen to, že přestavba měla vypudit současného nájemce s platnou dlouhodobou nájemní smlouvou (Klub Za starou Prahu). Na základě podnětu k přezkumu pak Ministerstvo kultury ČR závazné stanovisko Jiřího Skalického zrušilo jako památkově neakceptovatelné a po komunálních volbách se navíc ukázalo, že přestavba věže není pro Městskou část Praha 1 prioritou a není ani tak technicky urgentní, jak se tvrdilo.
A bylo by ještě mnoho dalších příběhů… Chytrá horákyně nicméně splnila svůj úkol. Dokázala památkově necitlivé chování vylíčit jako tu nejzbožnější úctu k památkám. Text je navíc tak dokonale vyztužen vycpávkami s přehledy dotací do obnovy památek, personálního stavu magistrátního památkového odboru, ambiciózních odborných záměrů či s podrobným vysvětlením české památkové legislativy, až z něj ty švy ctrlC/ctrlV zřetelně vyčuhují.
Zároveň je celý text krutě nepřehledný a při pokusu jej poctivě přečíst (77 stran textu a 354 MB příloh), Vám garantuji, že víc než pár odstavců udržet pozornost nedokážete a že možná i usnete. Ale Vám se to stát ani nemůže, protože ani text monitorovací zprávy z roku 2019 není na oficiálních stránkách praha.eu zveřejněn (v češtině ho najdete jen na webu Českého národního komitétu ICOMOS), natož pak odpověď. Pročpak to? Cožpak není dílo chytré horákyně hodno obdivu?
Pro sepsání textu, jímž Praha odpověděla letos v únoru na kritiku monitorovací mise Výboru světového dědictví UNESCO z minulého roku, byla pravděpodobně najata taková nějaká chytrá horákyně. Dostala totiž nelehké zadání:
a) kritice neodporuj, ale chybu nepřiznej
b) nic neslibuj, ale ať to vypadá, že jsme vstřícní
c) neříkej ano, neříkej ne, ale zato to říkej mnoha slovy
Ne, nebyla jsem u toho, soudím jen podle textu oné odpovědi. Výhodu pro jejího pisatele, ať byl tou chytrou horákyní kdokoliv, představovala krotká dikce zprávy, na niž odpovídal. UNESCO totiž Prahu neplísní, jen vyjadřuje politování nad neplněním slibů, nic nenařizuje, jen nabádá k dodržování našich vlastních zákonů a předchozích proklamací. Na to se odpovídá snadno, například demagogickou větou, že důsledně dodržujeme všechny právní předpisy, takže je vyloučeno, aby byly schváleny stavební projekty ohrožující hodnotu statku. Basta. Tečka.
Jenomže takových projektů, ohrožujících hodnotu historického jádra Prahy, jeho autenticitu, integritu či panorama byla schválena v poslední době celá řada a byla schválena právě oním odborem magistrátu, který měl zpracování alibistické odpovědi pro UNESCO na starosti (odbor památkové péče řízený Jiřím Skalickým). Není možné si v té souvislosti nevzpomenout na Plzákovo slavné: Zatloukat, zatloukat, zatloukat!
Jako příklad mohu stručně vylíčit několik problematických, ale magistrátními památkáři povolených záměrů z posledních let, většinou známých i z mediálních reflexí.
Garážové rampy na Václavském náměstí. Odbor Jiřího Skalického dvě ostudné stometrové rampy s vjezdy do podzemních garáží v dolní části Václavského náměstí povolil. V rámci odvolacího řízení ale památkáři ministerstva kultury shledali stavbu ramp památkově nevhodnou a povolení zas zrušili, naopak tehdejší ministr kultury Herman vyhověl investorovi a platnost Skalického povolení zas obnovil.
Po všech těchto hloupých a dlouhých tahanicích, jejichž jediným bonusem byla jasná zpráva o tom, komu jde o město a komu o přízeň investora, se ale v polovině roku 2019 (po komunálních volbách) ukázalo, že rampy už nechce ani Hlavní město Praha, ani Městská část Praha 1 a nakonec ani investor. Velká blamáž pro odbor Jiřího Skalického.
Václavské náměstí s vyznačenými rampami
Výstavba výškových budov Rezidence park Kavčí Hory. Monitorovací mise UNESCO již v roce 2008 doporučila omezit výšku nových staveb na Pankrácké pláni, tedy v ochranném pásmu památkové rezervace na 70 metrů. Ačkoliv všichni, kdo se kolem památek v Praze pohybují, dobře věděli, že doporučení se týká pouze lokality, kde již věžáky stojí, a jíž se říká hovorově pentagon, protože má půdorys pětiúhelníku, nikoliv tedy dalšího území pláně, kde se s výškovou výstavbou vzhledem k citlivému zasazení do panoramatu nepočítalo vůbec, Jiří Skalický odmítl tuto informaci vzít na vědomí. Využil terminologické nejasnosti k tomu, aby povolil výškové budovy (68 m) na hraně Pankrácké pláně mimo lokalitu tzv. pentagonu. Jaká motivace jej nutila vyslyšet přání developera a být hluchý ke kolegům památkářům z Národního památkového ústavu i hlasům z občanské společnosti?
Zákres pěti obytných věží Rezidence park Kavčí hory do panoramatu Prahy z architektonické soutěže. V současné době investor usiluje o realizaci první etapy s třemi věžemi. Čtvrté a páté věže se údajně vzdal.
Tento konkrétní záměr, jehož investorem je společnost Central Group a architektem Josef Pleskot, byl zmíněn v nejnovější monitorovací zprávě UNESCO s doporučením, aby byla jeho verze s výškovými budovami zastavena. Chytré horákyni, sepisující pražskou odpověď na tuto výzvu pak nezbylo, než se na politováníhodnou nejednoznačnost pojmu Pankrácká pláň vymluvit, a zcela švejkovsky na svou obhajobu dodat, že „investor projektu splnil pro realizaci 1. etapy veškeré požadavky k získání potřebných povolení v rámci právního rámce ČR.“ Že investor nejen nesplnil, ale přímo ignoroval to nejpodstatnější: tedy ochranné pásmo světové památky, a umístil tam stavbu, která vizuálně atakuje panorama města, si zřejmě odbor památkové péče řízený Jiřím Skalickým nevšiml. Asi nějaká oční choroba!
Plavební komora Staré Město. Mimořádně sebestředný projekt vybudování nové plavební komory v centru města ve prospěch zvýšení kapacity dnes už stejně přebujelé turistické říční dopravy na Vltavě magistrátní památkářský odbor Jiřího Skalického rovněž povolil. Ve společném memorandu se ale proti záměru postavilo Hlavní město Praha, Městské části Praha 1 a 5 (rozuměj: samospráva), projekt odmítl Národní památkový ústav, řada spolků a občanských iniciativ. Památkáři ministerstva kultury Skalického stanovisko přezkoumali v rámci odvolacího řízení a jeho verdikt změnili z přípustného na nepřípustný. Záměr se objevil jako výtka v monitorovací zprávě UNESCO a chytrá horákyně v odpovědi košatě vylíčila protest samosprávy a občanské společnosti, zatímco kladné posouzení odpovědnými magistrátními památkáři v čele s Jiřím Skalickým je zcela zamlčeno.
Přestavba Juditiny věže. Rozum zůstal stát nad schválením razantní přestavby menší malostranské mostecké věže, tzv. Juditiny, součásti národní kulturní památky Karlův most, kterého se odbor Jiřího Skalického dopustil v roce 2017. Přestože si vymínil provedení řady technických průzkumů, které měly oprávněnost sporného stavebního zásahu potvrdit, aniž počkal na jejich výsledky, vydal kladné závazné stanovisko, tedy jakýsi bianko-šek. Nikdo tehdy nevěděl, k jakému účelu přestavba směřuje, a kdo to snad věděl, nechtěl to prozradit. Jisté bylo jen to, že přestavba měla vypudit současného nájemce s platnou dlouhodobou nájemní smlouvou (Klub Za starou Prahu). Na základě podnětu k přezkumu pak Ministerstvo kultury ČR závazné stanovisko Jiřího Skalického zrušilo jako památkově neakceptovatelné a po komunálních volbách se navíc ukázalo, že přestavba věže není pro Městskou část Praha 1 prioritou a není ani tak technicky urgentní, jak se tvrdilo.
A bylo by ještě mnoho dalších příběhů… Chytrá horákyně nicméně splnila svůj úkol. Dokázala památkově necitlivé chování vylíčit jako tu nejzbožnější úctu k památkám. Text je navíc tak dokonale vyztužen vycpávkami s přehledy dotací do obnovy památek, personálního stavu magistrátního památkového odboru, ambiciózních odborných záměrů či s podrobným vysvětlením české památkové legislativy, až z něj ty švy ctrlC/ctrlV zřetelně vyčuhují.
Zároveň je celý text krutě nepřehledný a při pokusu jej poctivě přečíst (77 stran textu a 354 MB příloh), Vám garantuji, že víc než pár odstavců udržet pozornost nedokážete a že možná i usnete. Ale Vám se to stát ani nemůže, protože ani text monitorovací zprávy z roku 2019 není na oficiálních stránkách praha.eu zveřejněn (v češtině ho najdete jen na webu Českého národního komitétu ICOMOS), natož pak odpověď. Pročpak to? Cožpak není dílo chytré horákyně hodno obdivu?