Český premiér se v době rapidního vzestupu počtu potvrzených případů opírá do Itálie za to, že nezvládla nástup koronaviru Covid-19 místo toho, aby zajistil odpovídající reakci doma. Zatím to ale působí spíš jako cvičení ze sebepropagace.

Hodit epidemii, která hrozí nyní i v České republice, na Kalouska, nebo Piráty není zase tak jednoduché, na EU už možná ano, ale ideální obětní beránek leží přece jen jinde – na Apeninském poloostrově. Jenže ani italský premiér nemůže za to, že se česká vláda tváří v tvář neznámému a zřejmě i poměrně nebezpečnému viru chová chaoticky. V pátek odpoledne vyhlásí mimořádné opatření, aby je následně v sobotu dopoledne korigovala, namísto, aby spustila testování větších počtů potenciálně zasažených obyvatel, přetahuje se se soukromými ordinacemi o to, zda vůbec testoval mohou.

Nejslabší stránkou, a to od začátku epidemie, je ale zodpovědná komunikace. O tom koneckonců už psala ve svém komentáři Eva Romancovová. V Schengenském prostoru se nedalo realisticky předpokládat, že se nám nákaza vyhne. A už vůbec ne v situaci, kdy jsou italské hory oblíbenou destinací zimní dovolené. Vláda se měla začít připravovat dříve, a to jak po stránce krizového řízení, tak právě po stránce srozumitelného vysvětlování veřejnosti, o co jde, a proč činí takové kroky, které činí. Zatím to ale vypadá spíš jako nepříliš povedená PR show ze strany předsedy vlády, který přece „všechno řídí“.

Praktický příklad: jsem dlouhodobě v Itálii, v oblasti, která ale zatím nemá příliš potvrzených případů nákazy koronavirem, a zvažuji, jestli raději odjet zpět do Čech. Z médií a systému ministerstva zahraničí DROZD vím, že mě po příletu čeká 14 dní karantény. Podívám se tedy na stránky ministerstva zdravotnictví, jak taková karanténa má vypadat, co můžu a co nesmím. Samozřejmostí v dobře řízeném státě by mělo být, že právě tohle ministerstvo bude mít samostatnou, velmi jednoduchou a uživatelsky přátelskou stránku s popisem, co dělat a co naopak nedělat. A neměla by být věnovaná jen těm, co se z Itálie vrací, ale i těm, kdo jsou v Česku a pociťují příznaky, starostům nebo třeba ředitelům škol. Jednoduše všem, kdo se potřebují na epidemii připravit.

Zpět do reality: když si rozkliknu stránku ministerstva zdravotnictví, najdu sice sekci „Vracíte se z Itálie“, ale to, co se mi objeví, je tisková zpráva začínající odstavcem „Na Ministerstvu zdravotnictví se dnes sešel krizový štáb ustanovený v souvislosti s koronavirem. Vrcholní představitelé vlády, Policie ČR, Generálního ředitelství cel, Hasičského záchranného sboru a orgánů ochrany veřejného zdraví řešili aktuální situaci a také další opatření související s onemocněním koronaviru na našem území.“ Až ve třetím odstavci si přečtu nejdůležitější informaci, a sice, že mám zavolat lékaři a ten mi nařídí karanténu.

Už vůbec pak nemluvím o tom, že se prostorem šíří už poměrně velké množství dezinformací a mýtů o vzniku a šíření koronaviru. Nejsou jen doménou dezinformačních webů, ale i řetězových e-mailů. Pořad 168 hodin jim věnoval jednu ze svých reportáží, monitorují je i čeští elfové. Zatím jsem neviděla žádnou cílenou, plošnou kampaň ze strany ministerstva zdravotnictví nebo vlády jako celku, která by se tímto problémem a následnou panikou zabývala. I přes to, že řetězové e-maily často cílí na starší lidi, kteří jsou ale dle zatím dostupných dat jednou z nejvíce ohrožených skupin.

Výše popsané problémy jsou spíš ilustrací toho, jak špatná situace může nastat, pokud krizové řízení závisí na vůli několika málo jedinců. Sebelepší manažer (a teď nerozebírám to, nakolik jím premiér Babiš skutečně je) a mikromanagement prostě nemůže nahradit fungující systém krizového řízení a strategické či krizové komunikace, která by měla naskočit v situaci, kdy můžeme očekávat například epidemii, ale třeba i přírodní katastrofu nebo například rozsáhlý hackerský útok.

Byla by ale chyba skončit kritiku u vlády a toho, jak se chová v aktuální krizi. Poučení by mělo mířit i do opozice, protože vybudování, a hlavně důvěra ve funkční reakci na krizi, i bez nadměrných politických zásahů ve prospěch vylepšování vlastního obrazu, se bude velmi pravděpodobně jednou týkat i jí.