Jsou myšlenky, které se šíří jako kruhy na vodě, která nikdy nedorazí ke břehu, neboť žádný břeh není…. Na své cestě po hladině se střetávají jen s dalšími myšlenkami a splétají se spolu do prazvláštních vzorců s krásou dětských kaleidoskopů, jejichž vzor se mění každým pootočením….Takovými kruhy na vodě jsou i e-maily přátel. Někdy se stane, že obrazec, který se z nich poskládá, není možná moc líbivý, ale má svou vlastní vnitřní krásu, spočívající v úsilí, se kterým je vlna myšlenky vrhána na virtuální hladinu

D.S. psal(a) dne Po 5. červenec 2010, 00:25:54 CEST:
Re: Stat: FILOSOFIE HOLOCAUSTU

Ahoj Klaro, posilam ti velmi zajimavy pohled na vec...skoro neuveritelne, ze na tohle tema v
tuhle dobu...
Ta kniha o ktere je rec, jiste stoji za pozornost.. jsem zvedav, kdy se na vydavatele
/jak teto statě, tak samotne knihy o ktere je rec/ spusti napred medialni a pote policejni stvanice...
Vzdyt každý, kdo zpochybňuje oficiální pravdy, je automatickym kandidatem na nacistu a fasistu…
Zde posilam odkaz: http://www.obcinst.cz/cs/FILOSOFIE-HOLOCAUSTU-c1614/

a zdravim, D….


Od: Klára Veselá
Komu: D.S.
Odesláno: Po 5. červenec 2010, 11:08:44 CEST
Předmět: kniha Jana Horníka a spol.

Ahoj D., milý příteli,
díky za zaslaný odkaz a k němu jen pár poznámek: Knížku Jana Horníka "Proč holocaust: Hitlerova vědecká mesianistická vražda" samozřejmě ji znám. Její logické úvahy, části a výtažky vycházely postupně ve filosofické revue kritického myšlení "Distance", kterou tímto doporučuji Tvé pozornosti..... (www.distance.cz - ale nejsou tam on line poslední čísla...)

V čísle 3/2009 Distance pokračuje Horník a rozvíjí svoji myšlenku v článku "Co je to druh". Velmi doporučuji přečíst... sama musím o této věci ještě velmi přemýšlet.
Mimochodem, autor Tebou doporučované statě, Roman Cardal, patří mezi kmenové autory Distance.

Knížka samotná vyšla zhruba před rokem, je volně prodejná a už jsem ji koupila asi čtyřikrát a rozdala různým svým přátelům. (takže ji momentálně opět nemám a musím si ji koupit popáté:-) )
Přátelé povětšinou tak říkajíc "čuměli na drát". Pro pražské kavárenské intoše je totiž zcela neskousnutelnou záležitostí...

Já sama jsem se vydala ve své disertační práci velmi obdobným směrem, když jsem v jedné kapitole rozvedla, proč spor majitelů domů a nájemníků je v podstatě evoluční záležitost, která má své kořeny v takových základních intsinktech jako je ochrana potravních zdrojů a teritoriální princip.... Zkoušející komise mne téměř vyhodila, jediný, kdo mi hodil záchranné lano, byl prof. Holländer, místopředseda Ústavního soudu. Moje vlastní školitelka mne naopak prakticky nařknula s rasismu, což mi přišlo nejen nevědecké, ale zejména tak komisch, že jsem se bez ohledu na vážnost chvíle téměř rozesmála. Jsem tedy již nyní dobrým kandidátem na začení coby neonacistická fašistka...

Nejvíce kritiky a nepochopení oficiálních právnických kruhů odneslo moje hodnocení Teorie spravedlnosti od Johna Rawlse. Ten totiž tvrdí, že „…ve spravedlivé společnosti jsou svobody rovnoprávných občanů považovány za trvalé, práva zajištěná spravedlností nepodléhají politickému handrkování nebo vypočítavosti společenských zájmů“ a vychází z hypotézy o stavu původní rovnosti, v níž lidé bez přítomnosti nadřízené autority mají společně vytvořit a zvážit principy soužití, respektive principy řešení konfliktů. Dále uvádí, že osoby musí v této výchozí pozici uskutečnit svou volbu za ZÁVOJEM NEVĚDOMOSTI, kdy jim při jejich rozhodování chybí informace o přesných okolnostech, ve kterých se nalézají, nevědí nic o vývojovém stádiu své společnosti a nic o vlastním místě v ní. Neznají svoje přirozené sklony, ale přesto podle nich jednají. Tyto "přirozené sklony" jsou prokazatelně ve své nejhlubší rovině stejné pro všechny kulturní okruhy lidí na zeměkouli (Na toto téma lze najít některé zajímavé studie na webovkách americké Společnosti pro lidské chování a evoluci www.hbes.com ). Ale zpět k Rawlsovi: podle něj, i když členové společnosti neznají svá životní přání a plány, sjednocení, k němuž dospějí, se bude vztahovat na rozdělení „primárních dober“. Lidé tak ovšem učiní nevědomky, za působení vlivů, které jsou skryty – opět – za "ZÁVOJEM NEVĚDOMOSTI" – co to ovšem je, ten "závoj nevědomosti", ten úhelný ovlivňující činitel, to Rawls ani další neřeší. Prostě "TO" tam je a hotovo. Stejně tak tato Rawlsova teorie nevysvětluje, co je oním „primárním dobrem“, na kterém se nakonec dle Rawlse všichni sjednotí. Otázka, kterou si J. Rawls neklade, je otázka po lidské přirozenosti a jejích zdrojích. Je dalek toho připustit fakt, že důsledky genetického vývoje nemohou být vybírány legislativní cestou a pokud se lidé opravdu sjednocují na „primárních dobrech“, pak také ona musí z něčeho vyrůstat. Podle mého názoru je to, z čeho vyrůstá pojetí a vnímání "primárínch dober", tedy těch daností, které jsou "skryty za závojem", právě podstata ustrojení lidské mysli. A ta je dána evolučním vývojem člověka. Prostě to, jak vnímáme právo a spravedlnost, je výsledkem utilitního vývoje člověka, kde vše, co nebylo shledáno nezbytným pro přežití, bylo drasticky osekáno a evolučně zlikvidováno. Za "závojem nevědomosti" se skrývá evolucí vyselektované lidské vnímání reality, vnímání, které je dnes biologicky podmíněné a je tedy otázka, zda a do jaké míry je možno se proti němu stavět. (Podle mého názoru se proti němu stavět nelze, lze jej pouze transformovat, a to ve směru dosavadního vývoje, nikoliv proti němu, kulturou).

Z toho ovšem také pramení můj zásadní optimismus v boji se všemi "justičními mafiemi" a podobnými pseudoutilitaristickými sdruženími: Jestliže se někdo zpěčuje Absolutní Spravedlnosti (a vezměme, contra postmodernistickému uvažování, že něco takového existuje; už mám toho alibistického relativismu plné zuby) zpěčuje se milionům letů vývoje lidstva jako takového, vývoje, který vyústil v dnešní pojetí spravedlnosti. A naprostým základem spravedlnosti je ono známé "padni komu padni", což právní teoretici rádi opřádají teoriemi o bezzásluhovosti spravedlnosti a o spravedlnosti jako veřejném statku, majícího tedy absolutní hodnotu....a o právním státu jako státu vázanému svými vlastními zákony.
Všichni, kdo se zpěčují spravedlnosti, kdo ji obcházejí, utilitaristicky využívají, překrucují, působí proti lidstvu samému, proti toku dějin a budou dříve či později smeteni. Jejich úspěchy mohou být pouze utilitaristicko - partikulárního charakteru a již svou povahou - přes to, že tento intervenční způsob je schopen přinést jednorázově profit - jsou odsouzeny do propadliště dějin, jsouce provázeny pohrdáním....
Z hlediska evoluční teorie tak, jak se mi jeví být promítána do společenských věd, zejména do práva, je potřeba registrovat následující aspekty:

1) Není jasné, CO je vlastně pokrok a co není, co je "nižší" - tak zvaná rasa a co není. Já v rozlišení lidí - které je zcela evidentní - nevidím nižší a vyšší vývojové stupně, ale vidím v nich specializaci. Je sup vyšší či nižší vývojové stádium než skřivan?? Klást otázku takto je evidentně nesmyslné. Oba o jsou ptáci, ale každý vyplnil jinou biologickou niku, kdo z nich je hodnotnější? – To nelze posoudit. To, v čem je v současné době nutno spatřovat filosofický pokrok západu – který Horník i autor citované recenze právě západu upírá – je fakt, že byla přiřazena absolutní hodnota další filosofické kategorii - mám na mysli DIVERZITU. Diverzita získala hodnotu "an sich". Je samozřejmě věcí filosofů, aby se zaobírali myšlenkou, v čem tato hodnota diversity skutečně spočívá, zda je OPRAVDOVÁ (tedy, řečeno přesněji, zda diverzita má skutečnou absolutní hodnotu, kvůli které je nutno ji chránit). Většina lidí s tímto názorem souhlasí zcela podvědomě a názor o hodnotě diverzity přijímá intuitivně. (Proto by stálo za to, aby ji Horník, který je evidentně nadaný kritickým myšlením, také prozkoumal).

2) Lidské hodnocení pokroku - a v tomto hodnocení Hitler selhal a tvrdím, že v tomto směru nedotáhnul svůj myšlenkový pochod do konce ani Horník – podléhá jednomu faktoru, který vnímáme zdeformovaně: a tím je ČAS. Hitler postavil svoje hodnocení židovského národa jako traviče lidstva na skutečnosti, že Marx byl Žid, Lenin byl Žid a marxismus je zhouba lidstva. Marx žil 1818 - 1883. Hitler žil 1889 – 1945. Tedy Hitler byl pouze o cca 2 a půl generace mladší než Marx. To je příliš krátká doba hodnotit zhoubnost jedné myšlenky jen s ohledem na původ jejích tvůrců... to je nepřípustné zjednodušení. Kdyby Hitler chtěl postupovat stejně, mohl se zaobírat i dalšími ideologicko-filosofickými modely, jejichž působení bylo velmi zhoubné... třeba celý systém otroctví, který dozníval až v druhé polovině 19. století. Tvrdím, že koncepty jako marxismus, ale právě i otroctví, jako je třeba i ale celá idea kolonialismu, jehož neblahé plody nyní sklízíme, jsou jen oscilace ve vývoji lidstva. (I když samozřejmě to neumenšuje individuální utrpení každého jedince, kterému ten který režim zničil/zkomplikoval/ohrozil život...) Na lidstvo a jeho vývoj je třeba hledět z hlediska časových úseků, které jsou vlastní právě evolučnímu vývoji, z hlediska tak říkajíc GEOLOGICKÉHO ČASU.

Samozřejmě jsme zahlceni "malými dějinami" a individuálním utrpěním, které trvá často CELÝ ŽIVOT. To, že se přitom z absolutního hlediska jedná o mimořádně krátkou časovou periodu, nejsme schopni postřehnout – a nepostřehl to ani Hitler. Vždyť se jednalo právě o CELÝ ŽIVOT a marxismus bujel až do své zrůdné podoby stalinismu, případně maoismu či polpotismu, CELÉ GENERACE. Chceme-li však porozumět celku a celkovému směřování, musíme se nad tyto z hlediska lidského života nekonečné časové úseky povznést... Neznám nic těžšího.

3) Z aspektů výše uvedených se znovu vynořuje otázka CO je pokrok, Co je tak zvaná "méněcennost" tak zvané "rasy". Hitler si nebyl ochoten připustit jeden zásadní aspekt: jestliže Židé byli schopni přežít v tak evidentně nepříznivých podmínkách od doby rozmetání jejich státu v diaspoře, tak zcela evidentně vládnou jakousi mimořádnou schopností, která jim nedovolí zahynout a vyhynout. Z hlediska jím samotným opěvované evoluční teorie tedy mimořádně obstáli. Bylo by mu to jistě trudné, ale musel by si připustit, že jeho milovaný německý národ nebyl vystaven takovým strázním jak byli Židé - a tudíž, logisch, dle jeho vlastní teorie by to naopak měli být právě Židé, kdo by měli být skutečně národem nadřazeným (vyvoleným), mimořádně schopným pro přežití. Protože, jak známo i z psychologických zkoumání, nejlepším testem je test života, svědectví každodenního života, každodenního naplňování slov tak zvaně drobnými skutky...je pro Židy výsledek jejich existenciálního testu jednoznačný. Jestliže někdo takto a za takovýchto podmínek přežil, je evidentně v nějaké své schopnosti mimořádný. Totéž platí pochopitelně o Romech. Majoritní společnosti se nelíbí; nelíbí se jejich chování, způsob života, způsob, jakým přežívají. Jsem však přesvědčena, že ti, kteří je kritizují nejvíce, by za obdobných okolností, ve kterých žije právě značná část romské populace, ztratili svoji identitu takřka okamžitě a jejich ostatky bychom mohli najít někde v příkopu u cesty.... Je zvláštní, že nikoho z těch "pro-romských badatelů", kteří se na romské otázce desetiletí přiživují, nenapadlo se pávě touto kvalitou romské povahy zabývat.... moderní psychologie udělala obrovský pokrok ve směru ke schopnosti metodologických výzkumů a různými metodami lze tyto povahové vlastnosti objevit, kvalifikovat je a pozitivně rozvinout.... což je zcela mimo zájem celé evropské společnosti. Ta ovšem stále ve svém nitru hostí několikamilionový národ, o kterém vlastně vůbec nic neví, národ, který má neprobádané kvality, kterých možná jednou bude Evropě velmi zapotřebí.... stejně, jako bude Evropě zapotřebí zkušenosti Židů, té zkušenosti, na které Hitler prokazoval židovskou méněcennost: totiž schopnost žít mimo hranice národnostního/národně vymezeného státu, žít v útvaru, který je svou podstatou výsostně pouze politický, avšak jazykově, kulturně, národně, ba i ekonomicky diverzifikovaný: mluvím pochopitelně o Evropské Unii.

Milý příteli, zdá se, že nejen knihou Jana Horníka, ale i snad některými dalšími díly, které začínají probleskovat velmi mimo main streamovou produkci, se začínají otevírat některé otázky, u kterých jsme již nedoufali ani v jejich položení, natožpak v jejich zodpovězení.

Z věcí, které mi padly do rukou v poslední době Tě upozorňuji na knížku volně k sehnání v "levných knihách" s titulem "Člověk za hranicemi svých sil". Jejím autorem je zcela neidentifikovatelná postava publikující pod jménem J.J. Duffack, což dle vygooglených informací by mělo být "souautoří" J. Dvořák - J. Dziak. No, to se toho člověk dozvěděl... V každém případě vyšlo několik pozoruhodných - i když v některých aspektech jednostranných - knih tohoto "autora". Pro mne je ovšem cenná právě ta jednostrannost: většina děl, ba, řekla bych, že svým způsobem všechna díla, jsou jednostranná - jen tu svoji jednostrannost méně či více dovedně maskují a tím pádem ubírají možnosti podívat se na některé problémy z úhlu pohledu, který byl zatím pozorovateli upřen.

V kapitole citované knihy o terorismu se autor/ři vypořádává s otázkou arabského a talibanského terorismu způsobem, který pochopitelně je opět pro intelektuálský pohled na svět naprosto neakceptovatelný. Autor totiž cituje obecně spíše pohrdaného současného papeže Benedikta XVI., který si dovolil konečně vyslovit to, co nejde přes pysky nikomu z nás; totiž, že to, co islámští teroristé vytýkají západní společnosti, to se nám přec většinou také nelíbí.... Jak autor knihy píše: "... v boji proti terorismu bychom měli nejdříve pochopit sami sebe." Podle Benedikta XVI. (a dle mého názoru s ním je nutno zcela souhlasit) "...se Evropa dopracovala ke kultuře, která způsobem v dosavadních dějinách nevídaným vyloučila Boha z lidského svědomí....Muslimové se necítí být ohrožení křesťanskou morálkou, ale cynismem sekulární kultury, která popírá základy i jejich společnosti..." J.J. Dufack - ať už to je kdokoliv - pokládá zcela provokující otázku:

"Nakolik jsme si terorismem sami vinni? Nenastavují nám teroristé zrcadlo a v něm obraz nás samotných?"

Tato otázka je zásadní, a to zejména v konstelaci, kdy k ní přiřadíme odpověď, kterou nám předestírá svým dílem Jan Horník: Ideologie aplikovaná Hitlerem je důsledek našeho popření Boha, je důsledkem rozpojení západního člověka s Věčností. Toto nebezpečí, tuto zoufalou deformovanost, tuto slepou skvrnu v našem vlastním oku nám islámští teroristé předkládají k vidění s mimořádnou naléhavostí, zviditelněnou ve formě krvavých masakrů. Transformují ji pro nás do nejviditelnějšího spektra - a my ji přesto nevidíme.... jak tragické!!

Právě pro tento nedostatek sepětí s Věčností, u nedostatku vědomí té šipky času, vedoucí (snad??) stále vpřed v masách časových hor, které nejsme sto přehlédnout a mentálně uchopit, vkrádá se do nás malomyslnost, nedůvěra v nás samotné, v naše (západní) hodnoty, propadáme nejistotě o smyslu a správnosti našich slov i činů. Je našim historickým úkolem tyto "nejistoty relativismu" překonat.

Doufám, že já osobně jsem na dobré cestě - vždyť k tomu napínám všechny svoje síly:
Stejně jako v případě "justičních mafií", zůstávám i zde optimistou, hledíc na svět zenn-buddhistickým pohledem a pozorujíc, jak roste kámen.... Udržet svůj myšlenkový tok tak, aby mohl reflektovat právě onu "geologičnost" času, to považuji za největší úkol dnešní doby. Nedat se....

...nedat se zlákat
štěstím
které padne a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět u Vltavy divoké koně
vyjmenovat své lásky
a bude-li třeba
nechat se zabít
pro ně


s přátelstvím,

Klára

P.S. Je skutečně škoda, že cely pro extremisty nejsou smíšené; až tam oba (nevyhnutelně) skončíme, nebudeme moci pokračovat v našich disputacích. Obávám se též, že současný vězeňský režim neposkytuje tolik volnosti jako řadě autorů zde zmiňovaných, kteří svá stěžejní díla napsali právě užívaje si klidu vězeňské cely. Proto, obávám se, nezbývá nám nic jinéího, než usilovat o to, aby realizace myšlenkové plurality nebyla důvodem k zatčení...