Kde jsou všichni? Boris Sluckij, Jevgenij Vinkurov, Jevgenij Jevtušenko, Andrej Vozněsenskij, Junna Moricová, Robert Rožděstvěnskij, Anna Achmatovová, Vladimír Cybin, Světlana Jevsenjevová, Marina Cvetajevová, Novella Matvejevová, Leonid Agejev, Gennadij Ajgi, Viktor Sonor, Anatolyj Poperečnyj. Bulat Okudžava, Vladimír Fajnberger, Fazyl Iskanděr.... Vstaňte!!



Tak hloupě žít jak včera nechci už:
V prázdnu, kde mrtví všichni jsou druh k druhu,
kde s opilostí hrubost troubí tuš
až do mozku v tom uzavřeném kruhu.

Upír dělat v cizích kvartýrech,
nést v očnicích dvě tajné tůně k pláči
a tajit moudrost, která tají dech,
posluhovat pouze pro atrakci.

Tragickou masku míchat do vína
v hazardně zlomyslném lenošení
a přihlížet, jak trapně zhasíná
má hvězda, podaná mi při zrození.

A bez vůle jak v smyčce lasa lpět,
krk na pekliště odevzdaně skládat,
od sporých sadů pohled odvracet
a bát se zůstat u dětí a mláďat.

Z pedálů ždímat vyčerpaný plyn:
Bez přátel, bez nich život v prázdnu proštkat?
I bez sebe? Ať semele to mlýn!
Nebo mám hrabit tenhle směšný poklad?

Pláštěnkou dráždit horoucí hněv aut,
naživu zůstat, umíš-li své ženství
galantní hradbou mužů obehnat,
jež bezhlavě tě zve i do manželství?

Pokoušet pokrytecky neštěstí
a s prozíravou slepotou svých splínů
počítat s tím, že v sadě po dešti
noc bude opět skládat snainu?

Tajemství čeho zbožnilo si mne?
Kdo má z mé spásy prospěch na oplátku?
Když je mi dáno po skončení dne
být vlkodlakem, lačný po pořádku?

Tady je! Noční stromy s řekou jsou
k zrazení tajemství hned odhodlány.
A ruka s prvobytnou jistotou
už vnáší oheň do voskové schrány.

Servilní rozběh tužky pospíchá
sloužit a nést svou oběť po dálavě.
Tak svěže svítí duše do ticha,
jakoby lunou vykrouženou právě.

Rozrývám nebe, lesy úvalů,
jinojazyčná, modla cizí všemu,
tmě vládnu velikostí oválu,
nikomu nikdy nevyjevenému.

Nekoukám s hanbou nazpět do času,
k budoucnu žádná lítost ve mně není.
Pramínek zvedám z čela do vlasů
pro svobodnější prosto k zamyšlení.

Dne 29. listopadu 2010 ve věku 73 let zemřela Bella (Isabella Achatovna) Achmadulina.
Jedna z nich, z těch, které jsem milovala.

Vstaňte!
Mendelštame, Pasternaku, Achmatovová,
vstaňte!
člene prezidia nejvyššího sovětu
Vstaňte!
komunisté
Vstaňte!
bolestí sježděné cesty
Vstaňte!
Zhrzení kluci, jež pozřel svět
Vstaňte!
Vy děvky z džezbendu, své dětské mašle kde máte!
Vstaňte!
Vy v Sibiři v Paříži v Praze
Vstaňte!
koho jsme zabili aniž jsme zplodili
Vstaňte!
Jejich smrt je rozsudek a my jsme arestanté
Vstaňte!
kdo mrtvé milovali
Vstaňte!
kdo mrtvé zakopali
Vstaňte!

Vstaňte Radku Podešvo, Jarku Mazurkieviči, Šimako.... Vstaňte....
P.S. Já vím, že tomu nikdo ze čtenářů nerozumí, ale to je jedno. Některá jména musí být čas od času vyslovena, vyřčena, musí znovu zaznít v prostoru a musí jej rozechvět. Sem tam někdo si vzpomene... se mnou. Díky za to.