Napsala jsem tůhle blog o tom, jestli ženy potřebují kvóty. Kde kdo se tam do mě pustil, kde kdo mne zase podpořil.
V diskusi se pak také objevil odkaz na kolegu soublogera Vladimíra Koubence a jeho článek jménem „Tabu“.


Kolega Koubenec vzpomínal na léta minulá, na novácký pořad Tabu a představil nám situaci, kdy v budce, do které byli zavíráni vždy nějací totální exoti, je zavřen ke zpovědi člověk, který nekrade, nelže, nepodvádí svou ženu, myslí si, že je vcelku v pořádku poctivě pracovat a žít skromně etc. etc. etc. Dostává se mu ovšem posměchu od moderátora i publika za jeho názory, naprosto nekompatibilní s okolní realitou.

A co vy na to, Kláro? – ptali se mne diskutující.

No, tak já vám, moji milí čtenáři, diskutují, příznivci i nepříznivci, povím, co já na to:

Jsem poměrně populární tím, že dělám většinu věcí úplně opačně než
ostatní a přitom ještě mám tu drzost si myslet a hlásat, že jak to dělám
já je dobře a normálně a ostatní to dělají blbě a nenormálně.

Bohužel se to se mnou táhne už dlouhá léta.
Je to neodnaučitelné a ještě navíc si myslím, že je to normální a správné.

Čili i nyní se domnívám, že ti, kdo si myslí, že krást, podvádět, lhát a vodžubávat svoje bližní je normální, jsou nenormální.
Tento svůj názor vyjadřčuji i za okolností, kdy je proti mně 99% publika a moderátor je proti mně.

Zastávám se a vždycky se budu zastávat Cikánů/Romů, stejně jako se budu zastávat pornoherců, úchylů, homosexuálů, blahé paměti též scientologů, mastičkářek s konopím, čunkosekretářky Marcely Urbanové – račte si dosadit dle vlastní libosti.

Protože až tihle – řekněme „nestandardní“, normálně řečeno nenormální lidé budou chráněni právem, bude to znamenat, že náš stát je v pořádku a všichni ti „normální“ si budou moct dát šlofíka beze strachu, co se jim zase svalí na hlavu.

Že mne za to moje zastávání se „nenormálních“ polovina národa, ba možná víc, nenávidí, mi je srdečně jedno. Kvantita neznamená patent na pravdu.

Převedeno do politických poměrů: Hitler, Mussolini, ba i Gottwald byli zvoleni zcela demokratickou cestou velikou většinou národa. Otázka zní: a měla ta většina národa kvůli svojí většině pravdu????

Ubezpečuji Čochtana, Zbyňka Matyáše, Skeptického a další mnohé oblíbené diskutující (Carte, kde jsi?) že si do mne mohou kopat zcela po libosti, jsem úplně rezistentní.

Ubezpečuji kolegu Koubence, že do té budky v Tabu jsem ochotna kdykoliv vlézt a na konci pořadu se bez problému představit publiku a trvat na tom, že jsem to JÁ, kdo je normální. Předpokládám, že svůj blog napsal proto, že i on by byl ochoten do té budky si jít sednout se mnou a taky by se mnou a s nešťastným panem Karlem je ochoten trvat na tom, že je to ON, kdo je normální.

Jsem přesvědčena o tom, že takových NORMÁLNÍCH je tady víc. To, že se stydí, bojí nebo jim je už všechno jedno, je jejich věc.

Moje věc je to, že na svých postojích trvám. Jo. Já vím, zní to fakt HODNĚ nafoukaně. No a?? Otázka zní: KOMU to zní nafoukaně?? Těm „normálním“, co se vysmívají tomu nebožákovi v budce, který je jediný z nich úplně normální??
To je úplně irelevantní referenční skupina. Rozdíly zájmů jsou viditelné na první pohled.

Takže znovu: flagelantstvím netrpím, patent na pravdu nemám, stejně jako nikdo ostatní. I když se to možná nezdá, hloubám nad tím, co mi život přináší. A odmítám začít tvrdit, že špindlovský Toskánsko je normální a dokonalý jen proto, že to pravil božský gulový a že bamberské kakao je príma produkt jen proto, že se při tom dobře objímají stromy.

Nikoho nenutím, aby byl se mnou. Kdo chce být proti mně, ať si posouží.

Každý si přece může naložit se svým životem, jak uzná za vhodné. Učiním tak i já – a to i navzdory tomu, kdyby si 99% populace této země myslelo, že tak činím blbě. Vůbec – je nutno se o to starat??

Přemýšlejte o tom, co je normální… možná že je čas začít se pouštět - nikoliv kvůli MNĚ – ale kvůli této zemi - do re-definic.

Vaše úplně normální

Klára