Dobrý den. Rozhodl jsem začít s blogováním proto, abych rozšířil platformu lidí, co chtějí a mohou diskutovat o životě s nemocí a umírání v Česku.

Promiňte Vy, kteří si hned takto na úvod myslíte, že se sado-masochisticky ukájím na své i jiných psychice a strachu.

Jistě – téma samotné je pro většinu z nás velmi tíživé a i já mám své obavy. Mám 3 krásné děti, hezkou rodinu a pěkné vztahy. Práci, která mně naplňuje smyslem a zakotvením v hodnotách. Nechci o to přijít.

Na druhé straně: zestárnout chci a musím – až to život a čas přinese - demografické ukazatele mně dávají reálnou šanci na dlouhý život (cca 75-80 let v průměru, spíše však déle), ovšem část (a nemalá) tohoto života bude v nemoci. Cukrovka, vysoký krevní tlak, ischemická choroba srdeční, demence, mozkové příhody, či rakovina. To jsou ti nejobávanější.

Když se tam zamýšlím, proč paliativní péče, tak si říkám – no protože tomuto tématu neunikne nikdo z nás. Protože každý prožijeme poslední rok svého života a většina z nás v nemoci a péči jiných. Protože to stojí nemalé prostředky, tu péči poskytnout a obrovské úsilí stojí ji poskytnout kvalitně, lidsky a se zacílením na udržení důstojnosti a dosavadních životních hodnot. Tak proto paliativní péče.

Co je paliativní péče:

• Péče o nevyléčitelně nemocné, s aktivním onemocněním – a to jak v rovině biologické, tak psychologické, sociální a spirituální.
• Paliativní péče musí být zahájena společně s diagnózou nevyléčitelného onemocnění. Intenzita jejího poskytování a způsob její organizace závisí především na potřebách nemocného a jeho blízkých. Doplňuje léčbu, která může ovlivnit základní onemocnění, více jako základní model péče se posléze uplatňuje v pozdějších fázích onemocnění.
• Paliativní péče je efektivní u všech pacientů s nevyléčitelným, aktivním onemocněním, nezávisle na diagnóze či věku pacienta.
• Paliativní péče zahrnuje paliativní medicínu, která definuje především lékařské, sesterské a psychologické postupy ke zmírnění symptomů nevyléčitelné choroby.
• Objektem paliativní péče jsou pacienti a jejich blízcí. Blízké nemocného paliativní péče podporuje i po jeho úmrtí.
• Paliativní péče odmítá eutanázii v jakékoliv formě, ctí život a podporuje nemocného v životě v nemoci, stejně jako v období umírání.
• Paliativní péče musí být nabízena jako multiprofesní, komplexní péče a dostupná kdekoliv v systému zdravotní péče. Jen tak je efektivní, náklady šetřící, kontinuální a skutečně respektující potřeby nemocných a jejich blízkých.

Paliativní péče je hlavně také celosvětové hnutí, rozvíjející se v posledních 40 letech, s rozsáhlým výzkumem v oblasti medicínské, ale také sociální, týkajícím se organizace zdravotní péče, ekonomiky, psychosociálních i spirituálních aspektů.

Paliativní péče je vlastně nástroj: jak změnit zdravotní systém. Změnit ve prospěch nemocného, jeho rodiny, zdravotníků. Jak ozdravit sociální vztahy a ukázat na konci lidského života znovu jeho smysl.

A co na to Česko 2013:

14 hospiců s cca 400 lůžky se snaží. Několik domácích hospiců, 1 ambulance paliativní medicíny a 1 oddělení paliativní péče v LDN. Asi 100 profesionálů – lékařů – sdružených v České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP, z toho asi 30 s atestací v Paliativní medicíně, skutečně se věnujících tomuto oboru v každodenní praxi.

Žádné další ambulantní zajištění, prakticky neexistující mobilní paliativní týmy, několik spíše sesterských týmů, narážejících na mnohdy neochotu a neznalost ambulantních specialistů a praktických lékařů.

A především zase ten strach: že to bude hodně stát, že jiné odbornosti přijdou o své pacienty (kterým se ale stejně nechtějí věnovat tak komplexně jak paliativní péče), že to vlastně není hodnotné pečovat o ty, co nemohou vracet materiální hodnoty společnosti atd. atd. atd. K tomu rozvolnění rodinných vazeb a opakovaně tvrzení státní správy, jak demografický vývoj (rok 2050 bude v ČR cca 40% lidí nad 65 let – dvojnásobek dnešního stavu) je třeba vyřešit přenesením péče do domácí péče. Hurá na to – už vidím, jak ti, kteří mají na společnost vydělávat, budou k tomu ještě na druhý úvazek systematicky pečovat o starší generaci. A to bez dostatečného zajištění zdravotní péče, podpory mobilních terénních a v dané problematice vzdělaných týmů, s minimem finančního zvýhodnění od státu (např. že by se taková péče počítala do výpočtu důchodu??) atd.

Resumé:
Budoucnost je něco, nad čímž člověk nemá ulpívat.
Nicméně nesmíme před ní zavírat oči.
Kvůli sobě, i kvůli svým dětem.
Je třeba bojovat za rozvoj ambulantní a terénní paliativní péče, vzdělávat, vyjednávat s dalšími odbornostmi a státní správou dále o podpoře.
Pro mě je rozvoj paliativní péče o přípravě na lepší budoucnost. Tak proto.