Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Tento návrh „upravuje“ (rozuměj – redukuje) prakticky veškeré dávky, které osoby se zdravotním postižením v současné době pobírají a zbavuje je i řady výhod.

Návrh zákona je k dispozici zde. Co tedy navrhuje? Namátkou:
- zrušení tzv. mimořádných výhod (průkazů TP, ZTP a ZTP/P)
- zrušení příspěvku na nákup motorového vozidla, zrušení příspěvku na pohonné hmoty
- 20% spoluúčast u dávky na kompenzační pomůcky (včetně pořízení vodicího psa)
- zrušení příspěvku na výživu vodicího psa
- zrušení příspěvku na péči pro děti od 1 do 3 let
- a řadu dalších.
Nebudu psát o všech, s některými dávkami a výhodami opravdu nemám osobní zkušenosti. Přesto bych se u některých rád zastavil.

Příspěvky na nákup motorového vozidla a na pohonné hmoty

Tyto příspěvky mají být zrušeny a nahrazeny tak zvaným „příspěvkem na mobilitu“ ve výši závratných 200 Kč měsíčně. Myslíte si, že je to dostatečná kompenzace?

Hodně tělesně postižených má dnes auto. Je to nějaký jejich plezír? V žádném případě. Zkuste si třeba na elektrickém vozíku někam cestovat autobusem nebo vlakem. Do autobusu na meziměstských linkách se nedostanete vůbec, vlakem je to horor. Musíte předem oznámit, že vlakem pojede vozíčkář a pak s vámi často zacházejí jako s nějakým balíkem. O důstojnosti cestování nebo dokonce o pohodlí tady často nemůže být ani řeč. Takže jediná trochu smysluplná volba, pokud chce být vozíčkář trochu mobilní i na meziměstské vzdálenosti, je auto.

A všimli jste si, jak velká auta ti rozmařilí vozíčkáři mají? Ano, mají často velká auta. Ostatně, zkuste si nacpat 80 kg těžký a 110 cm vysoký elektrický vozík do kufru Fabie. Nepovede se Vám to. Nepovede se Vám to ale ani do jiné Škodovky, protože ty mají do kufru schod. Takže vozíčkáři si musí vybírat auta, která nemají schod do kufru a jsou dost velká na to, aby odvezla vozíčkáře i elektrický vozík. Nemůžete vybírat jen podle ceny, ale i podle toho, abyste se do takového auta vůbec vešli i s elektrickým vozíkem. Něco jako Sharan, Galaxy nebo Alhambra jsou auta spíše pro nižší elektrické vozíky. Pro ty větší už potřebujete Berlingo, Caddy nebo něco podobného. Jenže takové auto je už o poznání dražší než třeba ta Fabie, která by normálně stačila. A právě ten rozdíl v ceně měl pokrýt příspěvek na koupení motorového vozidla a z toho vyplývající nárok na odečet DPH. Obojí teď asi skončí.

A proč vlastně vozíčkáři ta auta potřebují? No, představte si, že se občas stane, že v obci, kde vozíčkář bydlí, ordinuje lékař-specialista, jehož odbornost ten vozíčkář potřebuje. Jenže ten lékař nemá do ordinace bezbariérový přístup. Takový lékař je vozíčkáři k ničemu a musí si hledat jiného. Často ho najde na druhém konci města (to v tom lepším případě) nebo v sousední obci (to v tom horším případě), jsou ale i vozíčkáři, kteří takhle za svým lékařem musí jezdit i desítky kilometrů. A to třeba i několikrát měsíčně. Právě to zase pokrýval příspěvek na pohonné hmoty. Ale ten asi skončí také.

Ano, náklady na dopravu jsou u tělesně postižených vyšší než u většiny občanů. Auto je pro ně ale často jedinou možností dopravy a navíc to musí být auto dostatečně velké, aby mělo pro vozíčkáře s elektrickým vozíkem nějaký smysl. Je tedy rozumné kompenzovat jim alespoň rozdíl mezi náklady na dopravu běžného občana a těmi zvýšenými náklady? Domnívám se, že ano. 200 Kč měsíčně ale není kompenzace těchto vyšších nákladů, to je výsměch logice i dnešním cenovým relacím aut a pohonných hmot.

Příspěvky na pořízení a na výživu vodicího psa

Příspěvek na pořízení vodicího psa by měl zůstat, ovšem s jednou změnou: spoluúčastí nevidomého ve výši 20% ceny psa. Příspěvek na výživu chce MPSV zrušit úplně.

Stejně jako auto pro tělesně postiženého, ani vodicí pes pro nevidomého není žádná rozmařilost. Je to nutnost, chce-li dotyčný být co nejvíce soběstačný a co nejméně závislý na pomoci ostatních. Je na tom snad něco špatného?

Kvalitní výcvik vodicího psa není jednoduchá ani levná záležitost. Vycvičený vodicí pes má cenu kolem 200 tisíc Kč. Spoluúčast nevidomého by tedy měla být 40 tisíc. Tady je na místě parafrázovat Jiřího Paroubka: „Dámy a pánové – kdo z nich na to má?“ Zvlášť když často žijí jen z invalidního důchodu…

Vodicí pes zpravidla pracuje kolem pěti let. Samozřejmě nemůže být krmen nějakým šrotem, který je vydáván za granule a který stojí v supermarketu 100 Kč za 15 kg. Takový pes potřebuje daleko kvalitnější výživu – a ta samozřejmě něco stojí. A stejné je to i s veterinární péčí. Vyplácený příspěvek do výše 800 Kč měsíčně, který už mnoho let nebyl valorizován, stejně už dnes pokrývá jen část nákladů na kvalitní péči o psa. Ale má být zrušen bez náhrady…

Zajímavé je ale také to zaklínadlo 10%, které jsme nedávno tak často slyšeli. Provozní náklady státních organizací v roce 2011 o 10% dolů. Mzdové náklady také o 10% dolů. Když si ale spočítáte, o kolik přijdou držitelé vodicích psů (při ceně psa 200 tisíc jednou za 5 let a při výši příspěvku 800 Kč měsíčně), je to 35%, žádných 10%. Tady je jasně vidět, na kom se tu šetří. Navíc, pokud by si nevidomý chtěl těch 40 tisíc spoluúčasti na nového vodicího psa našetřit během 5 let, musel by měsíčně dávat stranou 667 Kč. To vše v situaci, kdy přijde o dalších 800 Kč měsíčně za příspěvek na výživu psa. Celkem tedy ho to bude (oproti současnému stavu) stát skoro 1500 Kč měsíčně. Opět podotýkám – často z invalidního důchodu.

Možná se zeptáte – a co asistenční psi? No, je to jak v těch vtipech o dobré a špatné zprávě. Takže tady mám pro vás dobrou zprávu: asistenčních psů se tato opatření nijak nedotknou. Nic totiž nedostávali a nic dostávat nebudou. Žádná redukce. Kde nic není, tam (snad) nelze ani nic brát. Stát na ně celé ty roky doslova kašlal a hodlá v tom pokračovat i nadále.

Nejsem vozíčkář a nejsem ani nevidomý. Patřím k těm lidem, co ZATÍM měli štěstí a nejezdí na vozíku ani nechodí po ulici s bílou holí. Ale stát se může všechno. Měli by si to ale uvědomit hlavně ti, kdo takovéto návrhy zákonů vymýšlejí a předkládají.

Zatím se nám ale jen Ministerstvo sociálních věcí před očima mění v Ministerstvo asociálních věcí…