Dovolte mi, porosím, drobnou reakci na článek pana Michala Komárka „Česko míří do skanzenu. Smrdutého, prašného, toxického...“. Obávám se totiž, že tu někdo hrubě nedoceňuje, co by u nás znamenala náhrada jaderných elektráren takzvanými obnovitelnými zdroji.

Snadno si ale můžeme něco kolem toho spočítat. A nemusíme se hned bavit o všech jaderných blocích. Jako jisté měřítko si můžeme vzít jen jeden blok Temelína, 1000 MW, což je ovšem jen necelých 30% výkonu, instalovaného u nás v jaderných reaktorech.

Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud bychom chtěli nahradit jeden temelínský blok větrnými elektrárnami (řekněme s instalovaným výkonem po 1 MW), stačilo by jich postavit 1000. To je ovšem omyl. Z instalovaného výkonu nelze vycházet. Průměrné procento využití instalovaného výkonu větrných elektráren se u nás pohybuje někde mezi 10 a 15%. Pokud bychom počítali se středem, 12,5%, pak je jasné, že takových větrných elektráren bychom potřebovali ne 1000, ale asi 8000. Při ploše území našeho státu to znamená jednu takovou větrnou elektrárnu v průměru asi na 10 km2, tedy průměrnou vzdálenost mezi sousedními elektrárnami kolem 3 km. Tohle chceme?

Pokud jde o fotovoltaiku, v „nejslunečnější“ části našeho území, na jižní Moravě, je průměrný roční příkon globálního slunečního záření kolem 4000 MJ/m2/rok. Pokud to přepočítáme na celý rok (přes všechny měsíce, přes den i noc), pak v průměru na 1 m2 dopadá cca 125 W globálního slunečního záření. Při reálné účinnosti fotovoltaiky bychom tedy byli schopni vyrobit v průměru přes celý rok asi 50 W elektrické energie z 1 m2. To ovšem znamená, že na náhradu jednoho 1000 MW bloku Temelína je třeba asi 20 km2 fotovoltaických panelů. Tohle chceme?

Jen připomínám, že ta čísla se netýkají celé jaderné energetiky, ale jen necelých 30% (jednoho bloku Temelína).

Výše uvedené odhady jsou ovšem i tak nereálné. Při existující nespolehlivosti obnovitelných zdrojů (vlivem počasí, střídání ročních dob, střídání dne a noci) by bylo nutno řešit ve velkém akumulaci energie jak v řádu hodin (den versus noc), tak i v řádu měsíců (léto versus zima). Každá taková akumulace ale znamená energetické ztráty a snížení účinnosti celého procesu. Navíc energetická soustava nemůže být dimenzována na průměrné podmínky, ale na ty nejnáročnější. A mezi nejnáročnější by jistě u nás patřily zimní inverze, kdy vítr i řadu dní prakticky nefouká, pod nějakých 800 m n.m. je zataženo a mlhavo (fotovoltaika vyrobí velice málo, navíc den je krátký), ale přitom bývá velice chladno a spotřeba energie je vysoká. Ne na nějaké průměrné podmínky, ale právě na tyto extrémní situace musí být naše energetická soustava dimenzována.

Nemám nic proti obnovitelným zdrojům, ať se využívají tam, kde jsou rentabilní, ale, prosím, nečekejme od nich nemožné.