"Řidičák" na asistenčního psa
Jenže na rozdíl od normálních řidičáků, tato průkazka nemá trvalou platnost, ale je vydávána vždy jen na rok a půl. Ještě před uplynutím této doby musí každý tým (člověk a pes) znovu na přezkoušení, jinak by pes ztratil statut asistenčního psa. A přesně tahle povinnost nás potkala druhý víkend v říjnu. Asi 20 asistenčních psů a jejich držitelů se sešlo v Třemošné u Plzně, v bezbariérovém domě Exodus, na tzv. rekondicích, spojených s přetestováním asistenčních týmů.
Takové rekondice, to není zrovna „procházka růžovým sadem“. Je to docela slušná zabíračka pro lidi i jejich psy, ale i pro pracovníky organizace. Během dne totiž každý tým musí absolvovat řadu věcí. První z nich je veterinární prohlídka u „dvorního veterináře“ Pomocných tlapek, MVDr. Böhma, na veterinární klinice Vedilab v Plzni. Kontrola čipů, kontrola očkovacích průkazů nebo psích pasů, předložení zpráv od veterináře v místě bydliště, zvážení psa a jeho důkladná prohlídka, v případě potřeby i nějaká speciální vyšetření. Když je tohle všechno hotovo, následuje přesun do supermarketu Tesco na Rokycanské ulici, kde se koná Test přístupu do budov podle mezinárodních pravidel, stanovených organizací ADI (Assistance Dogs International). V rámci tohoto testu se zkouší, jak se pes pohybuje a chová v prostředí, kde je spousta lidí a kde si musí sám dávat na řadu věcí pozor. Testuje se i to, jak pes reaguje na nákupní vozíky, které projíždějí těsně před ním nebo za ním, jak prochází místy s vysokou koncentrací lidí, jak reaguje na náhlé vyrušení např. silným hlukem, zda neočichává vystavené zboží a podobně. Pomocné tlapky občas zařadí do testu i nějaké „špeky“. Tak třeba na těchto rekondicích každý klient musel odložit psa před regálem s pečivem a odjet dál od něj. Pes pochopitelně nesměl této situace využít a jít se na to pečivo podívat blíž. Jindy třeba nechají na zemi kousek něčeho dobrého a sledují, jestli to pes cestou „slupne“ nebo ne. Ale testováni jsou i klienti. Například zda a jak zareagují, když jim psa někdo při práci vyrušuje nebo když jim někdo (nastrčený figurant) začne nadávat, co dělají s tím čoklem v prodejně. Prostě do jednoho testu je tady zkoncentrováno prakticky všechno, s čím se pes a klient mohou potkat při nákupu v supermarketu.
Kdo má tohle všechno za sebou, je asi tak v poločase celého testování. Následuje přesun zpět do Třemošné a tam pokračují další testy. Jedním z nich je test asistenčních dovedností. Každý pes musí ukázat, jak pro svého klienta pracuje, co všechno dělá a jak to dělá. A protože cvičitelé mají přesné záznamy o tom, co pes uměl při předání klientovi nebo na předchozích rekondicích, velice dobře se tu pozná, zda klient psa opravdu využívá, co využívá více a co méně a zda psa správně vede a poveluje. Tady opravdu nejde nic „okecat“, pokud něco není v pořádku, pes to prozradí tím, jak pracuje (nebo nepracuje) a zkušení cvičitelé, kteří ty psy dobře znají, to samozřejmě poznají. No a na závěr ještě test poslušnosti a ovladatelnosti. Několik základních povelů bez vodítka (takové to „sedni“, „lehni“, „ke mně“, „zůstaň“, „čekej“, …), případně i nějaké speciálnější povely, které psa naučil sám klient. My třeba používáme povel „vedle“, pokud se má pes zařadit na pravou stranu vozíku, aby bylo možné připnout ho na vodítko, nebo povel „couvej“ (význam je jasný), případně „za mnou“, pokud se má pes zařadit za vozík třeba v úzkých dveřích nebo v místě s velkou koncentrací lidí. Testuje se také taková jedna specialitka - psovi se dá doslova pod čumák na talíři něco moc dobrého a voňavého, co by si opravdu moc rád dal. Ale k tomu pes dostane ještě něco - povel "nesmíš". A vzít si to opravdu nesmí...
Na závěr zpravidla následuje krátká procházka s cvičitelem po Třemošné, na ní se testuje třeba i to, jak se pes chová, pokud na něj za plotem blafe nějaký místní pes, jestli ho ignoruje (což je správná reakce) nebo jestli má tendence jít si s ním „popovídat“ (to už tak správná reakce není). Ale ani to ještě není úplně všechno. Večer se koná podrobné vyhodnocení celé akce ze strany cvičitelů a zkušebních komisařů a předání nových průkazek, zase na rok a půl. A pak už je konečně trochu volněji a následuje společné posezení, při kterém je řeč – jak jinak než o psech…
Není to žádná „brnkačka“, takové rekondice, utahaní jsou klienti i psi. Celý den v jednom kole. Ale je to nutné. Pracovníci organizace musí opravdu důkladně „proklepnout“ celý ten dvojčlenný asistenční tým, a to i při zátěži (psychické i fyzické, ale samozřejmě s ohledem na stav klienta), aby je mohli s čistým svědomím zase na další rok a půl pustit spolu do světa…