V roce 1995 se Česká republika připojila k Pekingské akční platformě, která je komplexním dokumentem OSN zaměřujícím se na prosazování rovnosti žen a mužů. Pokud se podíváme 25 let zpátky a na dnešek, nejde si nevšimnout, že Česká republika zůstala někdy na půli cesty – což vzhledem k tomu, že patříme mezi poměrně bohaté země světa s demokratickým režimem a s dobrou vzdělanostní základnou, není zrovna žádnou výhrou. Určitě došlo k pozitivnímu vývoji v mnoha oblastech – především díky aktivitám neziskových organizací došlo k zásadnímu posunu v potírání domácího násilí na ženách, zlepšila se (byť stále s velkými rezervami) situace v oblasti slaďování rodinného a pracovního života, ekonomické postavení matek na mateřské a rodičovské dovolené a podařilo se legislativně podpořit na mateřské a rodičovské i otce. Jde ale spíše o dílčí kroky a posuny. V systémovém řešení problémů Česká republika zaostává – ať už jde o rovné odměňování, podobu mateřské a rodičovské dovolené nebo prevenci bezdomovectví.

Ženská tvář chudoby
Statistiky budí dojem, že chudý je v ČR jen ten, kdo si to zaslouží a nesnaží se. Tento narativ je tak silný, že ovlivňuje i politická a systémová řešení chudoby v ČR – stále více se prosazují testované, na úzkou populaci zacílené programy s vysokou mírou kontroly. To se odráží v programovém prohlášení vlády z roku 2018 a v jednotlivých vládních krocích v sociální oblasti: „Zlepšíme podmínky pro život těm, kteří si je sami zlepšit nemohou. Pomůžeme těm, kteří se přechodně ocitli v nepříznivé sociální situaci. Nedopustíme však, aby se závislost na pomoci státu stala životním stylem pro práceschopné lidi. Práce úřadů bude směřovat k zajištění individuální účinné pomoci.“

Česká republika se vyznačuje poměrně hlubokými strukturálními nerovnostmi: regionálními, chudoba je silně navázána na úroveň vzdělání, a genderovými. S ohledem na typy domácností a demografické skupiny jsou mezi chudými nepoměrně vysoce zastoupeny samoživitelky a osaměle žijící seniorky a senioři. Jednou ze skupin, na kterou se alespoň rétoricky dlouhodobě zaměřují především sociálně-demokratické ministryně práce a sociálních věcí (dříve M. Marksová a v současnosti J. Maláčová) patří právě samoživitelky. Ty mají v České republice mnohem vyšší pravděpodobnost, že se propadnou do chudoby, což se projevuje i v mezinárodním srovnání.

Zálohované (náhradní) výživné a důchodová reforma
Hlavním nástrojem pro zlepšení života neúplných rodin a dětí v nich žijících má být zálohované výživné, kterému se neúspěšně věnovala už ministryně Marksová v Sobotkově vládě a v současné vládě ho konečně předložila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Návrh nově nese jméno o náhradním výživném a v červnu byl schválen vládou. Bohužel se vyznačuje celou řadou problematických aspektů: náhradní výživné by mělo být vypláceno pouze do výše 3 000,- Kč a po maximální dobu dvou let. O náhradní výživné bude možné požádat, pokud nebude povinným rodičem hrazeno po dobu 4 měsíců. V tomto ustanovení je skryt další problém – doba, kdy bude možné podat žádost, se může i výrazně prodloužit. Počítat se bude jen částka odpovídající výplatě za 4 měsíce, nikoli samotná doba. Všechny tyto aspekty otevírají otázku, zda takový návrh může skutečně přispět ke zlepšení situace a alespoň částečnému řešení problému.

Vláda se také silně zaměřuje i na životní podmínky seniorů a seniorek, především pak na výši důchodů, které zvláště u osaměle žijících nestačí na úhradu všech nákladů potřebných na život. Výzkumy chudoby ukazují, že chudé seniorky a senioři vynakládají vysokou část příjmů na bydlení a nezbývá jim dostatek příjmů na léky či potraviny, ani další „zbytné“ náklady. Důchody žen jsou navíc nižší než důchody mužů. Průměrná výše důchodu byla k 3/2020 v ČR 14 397,- Kč, muži průměrně pobírali 15 781,- Kč a ženy 13 141,- Kč. Tato nerovnost je způsobena přetrvávajícími rozdíly na trhu práce ve výši mezd, poměrně vysokou segregací na českém trhu práce a rovněž souvisí s přerušením pracovní kariéry v období mateřské a rodičovské dovolené. Na snižování nerovností mezi důchody žen a mužů se intenzivně zaměřuje i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, její návrhy však zatím nezískaly podporu koaličního partnera a hlavní vládní strany ANO. Navíc nerovnosti v důchodech je nutné řešit už během pracovního života žen a mužů - snižovat nerovnosti na trhu práce a především genderové platové nerovnosti.

Platové nerovnosti mezi muži a ženami
Téma snižování platových nerovností mezi muži a ženami ale nezískalo na vládní úrovni vyšší podporu. Rovné odměňování mezi muži a ženami může zásadně narovnat nerovnosti ve výši důchodů, ale zůstává ve stínu jednorázových navyšování penzí. Tématu se MPSV věnuje v systémovém projektu 22 % k rovnosti, kde je testován nástroj Logib pro zjišťování platových nerovností na úrovni zaměstnavatelů. Pozitivním trendem v oblasti odměňování je navyšování minimální mzdy, za kterou v ČR pracuje zhruba 15 000 lidí. Od 1. ledna 2020 se minimální mzda zvedla z 13 350,- Kč na 14 600,- Kč.

Stále nedostatečná podpora rodičů
Od února 2018 mají možnost otcové v ČR čerpat novou finanční státní podporu: otcovskou. Čerstvý otec dítěte má nárok na týden placeného volna po porodu své partnerky. K 31. 3. 2020 dávku pobíralo 11 563 otců, v roce 2019 pak 11 179. Dominantně však kariéru přerušují v rámci mateřské dovolené především ženy, peněžitou pomoc v mateřství pobíralo z celkového objemu dle statistik ČSSZ pouze 1 % mužů. I na rodičovskou dovolenou také odcházejí spíše ženy a počty mužů na rodičovské dlouhodobě stagnují na úrovni 2 až 3 %. Vláda se poměrně intenzivně zaměřila na zlepšování penzí seniorů. Rodiče a hlavně ženy, které v ČR zastávají intenzivní péči o děti, však zůstávají spíše nepovšimnutou skupinou. Zásadní změnou se stalo navýšení rodičovského příspěvku z 220 tis. na 300 tis. Kč pro rodiny s jedním dítětem.

Navýšení rodičovského příspěvku je pro české rodiče dětí do 3, respektive 4 let věku dítěte, jednoznačně pozitivní zprávou. MPSV nevyužilo koaliční slib navýšení rodičovského příspěvku k tomu, aby se na systém mateřské a rodičovské dovolené podívalo šířeji i v souvislosti s tzv. Směrnicí k slaďování rodinného a pracovního života EU, která bude klíčová pro délku otcovské dovolené (měla by se zvýšit na dvojnásobek). Bude také třeba vyřešit tzv. přenositelné dny rodičovské pro druhého rodiče, což nebude v českém systému rozhodně jednoduché. Pokud si MPSV a jeho ministryně nepospíší a návrhy změn nepředstaví, dá se očekávat, že povinnou harmonizaci nestihneme a budeme muset platit EU vysokou pokutu. Vzdáváme se tak i diskuze o délce mateřské a rodičovské dovolené, která však nemusí nutně znamenat zkracování, ale změnu celkové koncepce a diskuzi nad tím, zda by nestálo za to prodloužit mateřskou a navýšit peněžitou pomoc v mateřství na vyšší procento denního vyměřovacího základu, než je současných 60 %. Změny se dlouhodobě nedočkali ženy a muži, kteří jsou díky reformám pravicové vlády z let 2010 až 2013, stále vyloučeni z pobírání peněžité pomoci v mateřství a následné volby délky pobírání rodičovského příspěvku a spadají tak do nejpomalejší, čtyřleté, varianty (jde např. o studentky, ženy se smlouvami na dobu určitou, kterým skončí smlouva mezi těhotenstvími atp.). Stále jde o jednu z nejasociálnějších úprav, která se dotkla především matek malých dětí, přičemž se nenašel žádný odvážný vládní politik či politička, který by změnu požadoval a prosazoval.

Nedostatek míst v zařízeních péče pro děti
Evropská komise i OECD dlouhodobě upozorňují na to, že ČR nemá dostatečné kapacity zařízení péče o děti do tří let. Odpovědnost za mateřské školy je z hlediska financování na státu, ale klíčové pro budování a rozvoj mateřských škol či jeslí jsou obce. Pro řadu z nich to není téma, kterému se chtějí věnovat a odpovědnost je podle nich na rodičích. Pozitivní změna v dostupnosti zařízení péče o děti do tří let nastala díky rozvoji sítě dětských skupin, které vzbuzovaly při svém vzniku mnoho obav např. o jejich kvalitu. Obavy se ale nenaplnily a v dětských skupinách je už umístěno kolem 12 tisíc dětí. Je to i díky projektu MPSV, který se zaměřuje na kvalitu dětských skupin, poskytuje poradenství, ale rovněž provádí sledování kvality v této formě péče. Financovány jsou dětské skupiny především z evropských fondů a bude tomu tak i do budoucna. Nelze však očekávat tak extenzivní financování, protože systém dětských skupin již nebude ve své pilotní a inovativní fázi. Kvůli zajištění systémového a trvalého financování připravilo MPSV návrh novely zákona o dětských skupinách. Návrh byl již schválen a přichází se zásadní změnou koncepce dětských skupin – nově budou nahrazeny jeslemi a budou zpřísněny podmínky pro jejich zřizování. Rovněž se sníží příspěvek ze strany státu na 5 nebo 7 tisíc korun na jedno kapacitní místo. Předpokládá se spolufinancování právě z evropských fondů a z poplatků rodičů, který však bude ze zákona zastropován. Pro zřizovatele „jeslí“ to bude i nadále znamenat projektové a nesystémové financování s nejasným finančním výsledkem. To je problematické především proto, že jde o neziskové formy poskytování péče. Rovněž hrozí, že část kapacit vybudovaných dětských skupin přejde do režimu soukromých, komerčních služeb a tím se zúží možnosti pro středně příjmové a nízko příjmové skupiny rodičů.


Tento text vzniknul pro Social Watch ČR pro Monitorovací zprávu k genderové rovnosti 2020 – 25 let od Pekingské akční platformy: http://www.socialwatch.cz/?p=1124.