Naše vláda má jasno. Za rok a půl územní rozhodnutí, o rok později dodavatel, kopání do země v roce 2029 a hotovo o 7 let později. A bude to stát 140 až 160 miliard…
Posledních pár dnů dalo dobrou příležitost se nad „odvahou“ zamyslet.
Jednání představitelů zemí EU k rozpočtu váznou a dohoda není na dohled. Proto se naše diplomacie ujala iniciativy a uspořádala jednání skoro dvou desítek unijních zemích, které mají silný zájem na pokračování jedné z hlavních kapitol rozpočtu EU – kohezní politiky (ta tvoří zhruba třetinu "mini" rozpočtu EU).
Koukám na další a další titulky, dle kterých pan premiér, někdy z rozvahou, jindy trochu cholericky (a chaoticky), "rozdává" miliardy tu té, tu oné skupině občanů (či voličů). Jindy zase staví dálnice (třeba pár kilometrů za rok) nebo nemocnice či školy. A je to zcela špatně.
Proto se dnes vede diskuse jen o jádru nahrazujícím uhlí. Neb naši vládní experti mají za to, že země, která není sto během dekády opravit jednu zle poničenou dálnici a nové staví tempem kilometrů za rok, bude první, kdo v termínu a rozpočtu postaví v Evropě "jaderku".