Naše vláda má jasno. Za rok a půl územní rozhodnutí, o rok později dodavatel, kopání do země v roce 2029 a hotovo o 7 let později. A bude to stát 140 až 160 miliard…

Nejprve jen pár pochybností:

1. Loni naše země dokončila 4 kilometry dálnic. U mnohých, třeba té z Brna do Vídně, po 30 letech "cesty na západ" nevíme, kudy povedou. A klíčový rozvoj železnice, který je důležitý pro životní prostředí a klima, je na tom podobně. Jsme opravdu zemí, která jako jediná v Evropě "uřídí" stavbu jaderky?

2. Asi nejrelevantnější evropský jaderný projekt, nový francouzský blok v přímořském Flamanville, se začal stavět v roce 2007. Termín dokončení měl být rok 2012 a cena 3,3 miliardy eur. Update v roce 2011 již počítal s 6 mld. eur (shodou okolností to je "naše vládní cena") a blok měl být dokončen v roce 2016 (pomaleji, než je vládní plán). Dnes elektrárna stále nejede. Termín zavezení paliva by měl být konec roku 2022 (15 let od začátku stavby) a dnešní cenovka činí 12,4 miliardy eur (316 miliard korun).

3. Stovky miliard za jaderný blok nehodlá ze svého "riskovat" firma ČEZ, která je k němu poměrně skeptická. Zdá se, že vláda dohodla pro daňové poplatníky ne zrovna lákavý deal: Pokud se ČEZu bude dařit stavět jádro za pro něj zajímavou cenu, ponechá si ho (a bude na něm vydělávat). Pokud ne, koupí ho (rozestavěný či dokončený) za vynaložené peníze (a kdo ví co k tomu) stát, a tedy daňoví poplatníci. A "nějak si s ním poradí" (požádají ČEZ, ať se postará?).

Použití aritmetiky z Flamenville (což je možná trochu drsné, ale jistě ne vyloučené) vede k účtu "dnešních" 600 miliard korun (a konci kolem roku 2044). Je to o hodně více, než suma vyplacená letos za všechny důchody.

A nyní trocha konspirace, aneb slovy Woodyho Allena: “To, že jsi paranoik, ještě neznamená, že po tobě nejdou…”. Další přísloví totiž říká: "Cherchez la femme", tedy podívejme se, koho by toto rozhodnutí mohlo potěšit:

1. Asi by nebylo šokující, kdyby kontrakt získal Rosatom. Ten jednak zřejmě dlouhodobě českou náklonnost k jádru úspěšně podporuje a má v české politice mocné spojence. Do karet mu může hrát to, že by nebylo překvapením, kdyby dal konkurenceschopnou nabídku, neb "západní firmy" si s jaderkami spálily hodně prsty a jejich schopnost riskovat není velká. Nebylo by pak ani překvapením, kdyby se ukázalo, že z objektivních důvodů je třeba cenu navyšovat. Jakkoliv je jistě pro Kreml lákavá dlouhotrvající stavba "za oponou", neb může omezit politický manévrovací prostor země (díky velikosti zakázky) a dát na dlouhé roky pracovní povolení tisícům spolupracovníkům Rosatomu, bez nichž by stavba jistě nešla, jeho schopnost "utopit venku miliardy" velká není. Nevidět v této cestě ekonomický ani politický happy end snad zas tak velká paranoia není (a to nebereme do hry pochybnou technologickou vyspělost země tohoto dodavatele).

2. Dalším, nyní politickým benefitem, by pro někoho bylo, pokud by stavba českého jádra vedla ke vzniku pořádného konfliktu v rámci EU. Premiér již prohlásil, že kvůli jádru klidně poruší evropské právo, takže tento výsledek, který by nejednu zemi na světě fakt potěšil, by mohl nastat též. Vzhledem k tomu, že část našich občanů dospěla k závěru, že než přijmout třeba deset (námi prověřených) uprchlíků, je lépe Unii opustit, lze jen hádat, jak daleko by konflikt šel.

3. Plán na jaderku, která skoro jistě v roce 2036 nebude, musí být splnění snu našich stále odvážnějších uhlobaronů a majitelů uhelných elektráren. Na papíře je to totiž jasné: Stejně jako Německo přeci někdy kolem roku 2038 (možná dřív!) s uhlím skončíme a nahradíme ho jádrem. Naše energetika je "v bezpečí", a tak není důvod se otravovat s obnovitelnými zdroji.

Takže, v první fází si prodloužíme uhelnou energetiku (k radosti těch, co z ní mají zisk, a škodě těch, kteří kvůli ní onemocní) do roku 2036. A vzhledem k tomu, že plán na stavbu jaderky se skoro jistě "vykolejí", budeme těžaře nakonec prosit, ať ještě někde uhlí na další roky najdou a ze země vyhrabou. Což jim musí znít skvěle.

Nebylo by fér ironizovat snahu naší vlády zajistit elektřinu. A to ani nechci. Ale urputnost, s jakou se držíme pohledu na energetiku, který byl vlastní minulému století, a ignorujeme možnosti, které se dnes nabízejí, je nebezpečná. Může naší zemi po mnoha stránkách uškodit. Ale i v rámci tohoto technologický pokrok ignorujícího pohledu je český úprk do jaderného problému spojeného s o ochotou na sobě zkoumat, zda je či není možné v Evropě za rozumných nákladů jaderku postavit, hodný pozornosti.