Během nástupu epidemie viru společná Evropa selhala. Namísto koordinace opatření každá vláda řešila problém sama. Země nesdílely dost informací ani dobrou praxi. Pod vzniklým stresem rodící se opatření zemí zřejmě ani nebyl čas diskutovat se sousedy.
Pan premiér vystoupil velmi razantně proti tezi, že nám Evropská unie změnou pravidel pro využití unijních peněz pomohla. Dává nám prý jen to, co je naše.
Vláda přeložila do poslanecké sněmovny v nouzovém režimu novelu zákona o centrální bance… a zatím neuspěla. Zároveň se objevily i nápady, že by státu v boji s dopady epidemie mohl pomoci zisk centrální banky. Otázka, co by mělo být mandátem centrální banky v dnešních (a příštích) nelehkých dobách, je tedy na stole.
Myslím, že naše úřady (a tím i vláda) v krizi s koronavirem nefungují z hlediska "medicínských opatření" špatně (a zjevně za tím stojí pár kompetentních lidí).
Zatímco Evropa se dostává do první fáze snahy o zvládnutí infekce nového viru, zdá se, že v Číně postupně dochází k obratu směrem „k normálu“. Svědčí o tom alespoň růst znečištění nad tamními městy poté, co snížení ekonomické aktivity vzduch na chvilku pročistilo.
První hodnocení toho, co se na Slovensku přes víkend událo, oscilují mezi dvěma póly: radostí nad tím, že skončilo stále více "mafiánské" vládnutí SMERu a voliči dali jasně najevo touhu po změně, a nejistotou ohledně toho, kdo leader vítězné strany je a jak se z pozice klauna a rebela transformuje na premiéra, který bude mít před sebou nelehký úkol vládnout.
Ponechme stranou z mého pohledu nepřijatelný slovník pana premiéra (zřejmě podpořený pro něj pozitivním rozsudkem ohledně jeho napadání Transparency International) směřovaný k misi poslanců Evropského parlamentu, kteří šetří problém s konfliktem zájmu u českého využívání peněz EU.