TOP09 se postavila proti vládnímu plánu na stavbu jaderného bloku v Dukovanech. Proč si myslím, že to je správný (i když zjevně menšinový) postoj?

Zjednodušeně řečeno, hlavní argumenty shrnulo Ministerstvo financí v připomínkovém řízení k vládnímu návrhu. Mimo jiné, jde o to, že návrh vytváří: „silné motivy k tzv. přeinvestování, a tím zvyšování celkového zisku (investora, zde ČEZ). … Riziko opakování příkladů (významného prodražování projektů) ze zahraničí je tak v ČR téměř hraničící s jistotou.“

Nejde tedy o nesouhlas s využitím jaderné energie v energetice 21. století, ale to, že proponenti dnešního, neskutečně rychlého postupu, dle mého soudu, některé věci notně podcenili:

- Vláda hrubě podceňuje dnešní zjevná rizika se stavbami jaderných bloků v Evropě, které vyplývají, mimo jiné, z dlouhé doby přípravy a realizace stavby JE. To dokumentuje průběh těchto staveb v Evropě (mimo jiné jde třeba o zpřísňování bezpečnostních podmínek a změny klimatu, které mohou vést k redukci zásob vody a podobně), který ukazuje na velká zpoždění a výrazné nárůsty nákladů.

- Vládní finanční výhledy neodpovídají tržní realitě ani z ohledu ceny projektu, vývoje ceny energií a nákladů, pro občany:

1. Kalkulace směřující k ceně bloku kolem 150 miliard, vychází zřejmě toliko z informací o projektech Rosatomu, z nichž ani jeden ještě nezískal v EU stavební povolení a jsou ve značném skluzu. Projekty EPR (III+) naznačují spíše dvojnásobnou cenu.

2. Odhady vysoké ceny energie (které mají učinit cenu elektřiny z Dukovan konkurenceschopnou) v budoucnu nemají dostatečnou oporu, naopak, dnes investované zdroje (OZE) se pohybují v cenách mezi 50 a 80 eury z MWh (aukce v Německu, off shore v Belgii) a cena klesá.

3. Jediná dostupná informace o výši investorem požadovaného „contract for difference“ (= garance ceny elektřiny pro investora) poukazuje na cenu přes 90 GPB za 1MWh (Hinkley point), tedy vysoko nad vládními indikacemi a vysoko nad dnešní cenou (jde o cenu z roku 2016, která bude navíc navyšována o inflaci).


- Za chybný považuji koncept „české energetické soběstačnosti“. I v jiných oblastech plně spoléháme na spolupráci s našimi partnery (a také na to, že oni akceptují závislost na nás třeba u výroby aut). Koncept adekvátních výrobních kapacit je třeba posuzovat regionálně a využít výhod jednotlivých zemí či oblastí, tak, jako u jiných komodit. Naopak, vláda vůbec neuvažuje o rozvoji decentralizované energetiky, ve kterém není výhodné posilovat velké centrální kapacity, které vyžadují nákladnou distribuci (a jde o zdroje, které se často rozvíjí mimo rámec vládních politik).

- Jak MF naznačuje, nastavení vztahu stát (občan) – ČEZ je zcela nevyvážené. Polosoukromá společnost ČEZ nenese žádné riziko (na rozdíl od staveb JE v UK a Finsku), a přitom by měla v případě dokončení stavby zisk (který není vládou rozkryt). Je přitom zřejmé, že se nepodaří přenést dostatečně riziko na dodavatele (zejména s ohledem na výše zmíněné nejistoty). Riziko, které by měl nést investor (případy UK a FI) tedy nese stát a přesune ho na občany. Vládní koncept proto možná jen obtížně získá souhlas EC (nikoliv kvůli jadernému zdroji, ale kvůli zvýhodnění vybrané firmy – tento problém koncepty v UK, FI ani HU nemají).

- Již samotné náklady na přípravu investice (které ponese tak či onak stát a tedy občan) považuji ze špatně vynaložené peníze (nejprve jednotky, poté desítky miliard). Tyto zdroje a znalosti lidí by měly být v této době využity výše popsaným směrem modernizace naší energetiky, který dnes představuje mnohem méně rizikové směry.


Proto si myslím, že je správné:

- Zastavit tento nedomyšlený a riskantní projekt

- Ušetřené zdroje přesměrovat na popsané investice do moderní energetiky 21. století (o tom v další části)

- Pracovat na prodloužení (za předpokladu plné bezpečnosti) provozu stávajících JE

- Pečlivě sledovat a vyhodnocovat vývoj v oblasti:
1. Jaderné energetiky v Evropě, zejména ve Francii a v Severní Evropě
2. Vývoje malých, levných, modulárních jaderných bloků
3. Kapacitní dostatečnosti zdrojů v našem regionu (Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko)

- Na základě tohoto vývoje znovu posoudit vhodnost dalšího rozvoje jaderné energetiky u nás, například každých 5 let a zvažovat, zda stav vyžaduje státní intervenci