Před pár dny jsem zde projevil přání, aby Senát sehrál roli „pojistky proti .....“ a výrazně upravil Sněmovnou schválenou, více než 100 miliardovou rozpočtovou sekeru. Dnes již odpověď známe. Říká nám nejen něco o naší politice a Senátu, ale i o další ekonomické budoucnosti našeho státu. Zdá se mi totiž jisté, že balíček, v senátní verzi, snadno projde, a myslím, že v rámci „dobrých vztahů“ mezi premiérem a presidentem, ho ani nepotká presidetské veto.

Senátoři si možná myslí, že tím, že údajně z návrhu „uloupli“ necelé tři desítky miliard (tím, že méně zvýší slevu na dani), balíček „vylepšili“. Myslím, že toto tvrzení neobstojí z mnoha důvodů:

1. Chaos poráží pravidla
Hodně bylo psáno o tom, že premiérovo „vylepšení rozpočtu“, tedy jeho návrh na to zásadně prohloubit deficit schválený vládou, zcela degradoval systém tvorby rozpočtu. Neb je zcela neslučitelný s námi přijatými rozpočtovými pravidly, které proto premiér „vypne“. Již to je dobrý důvod proto, aby Senát návrh odmítl.

Jistě, v krizi lze přijímat rychlá opatření nestandardní cestou, ale toto do této kategorie zdaleka nespadá a navíc to poškodí hospodaření státu na dalších mnoho let. A postavit se tomu by mělo být pro Senát přirozené.

2. Část, dávající smysl, snížena
Sleva na dani byla z celého balíčku nejvíce ekonomicky a společensky racionální částí. Ta totiž vytváří skutečnou (efektivní) daňovou progresi pro lidi s nižšími příjmy a vytváří tak pro ně motivaci legálně pracovat. Má smysl i společensky, neb naše společnost začíná čelit problému, že lidé s nižšími příjmy mají nejen problémy s „živobytím“ či zajištěním férových šancí pro své děti, ale díky své životní situaci se rovněž staví v jistém slova smyslu „proti“ společnosti, která je z jejich pohledu nechala na holičkách. Je pro mne s podivem, že otázka daňové slevy, a tedy progrese daně pro lidi s nižšími příjmy, nebyla léta na stole, což mimochodem říká něco o politicích, kteří se k této skupině voličů hlásí. Navíc, toto snížení daně má nejvyšší potenciál na to kompenzovat, aspoň částečně, daňový výpadek posílením růstu ekonomiky.

3. Sekera daňová, velmi sporná, potvrzena
Je pozoruhodné, že slevu na dani označil Andrej Babiš a jeho ministryně financí za pro stát finanční katastrofu, zatím co na „svém“ snížení daně, které stojí násobně víc, cílí na lidi s vyššími příjmy a má nižší potenciál pro posílení jiných daňových příjmů státu, trval. Že toto „premiérova hlava bere“, zatím co jednodušší věci jsou nad její možnosti, je dost zvláštní.

A ani logika toho, že Senátoři, kteří zřejmě ve jménu finanční stability státu, výrazně škrtli (docela smysluplnou) daňovou slevu, a tuto (docela spornou) část nechali zcela beze změny, není jasná.

4. Další „škody“ balíčku
Již jsem psal o absurditě navrženého, několika miliardového snížení daně na naftu, které Senát potvrdil. A možná překvapivě nevidím jako „vylepšení“ škrtnutí návrhu zdanění vysokých kapitálových příjmů. Ten je prezentován jako souboj pravice s neomarxisty, což je pro dnešní svět typická „fake news“. Mně se to jeví spíše jako souboj společnosti 21. století s konceptem Dickensovského kapitalismu. Pokud totiž chceme udržet daňovou zátěž (=sazby) nízkou, není možné, aby velká část příjmů části (navíc velmi bohatých) lidí byla od daně osvobozena. Poslanecký návrh trpěl řadou defektů a bylo radno ho dopracovat a možná i zmírnit, ale koncept, že kapitálové příjmy velmi bohatých lidí, který působí, že jejich efektivní zdanění dosahuje často směšně nízké úrovně, není správný. Tyto příjmy musí být též daněny, jen a pouze takový koncept je jasný a správný (ale chápu, že třeba Andrej Babiš, kterého by asi v budoucnu mohla tato daň stát stovky milionů, to vidí jinak).

5. Opravu „ušetřeno“?
Představa některých Senátorů, že balíček „vylepšili“, kulhá i zde. Pokud se vláda zavázala, že provede vyšší transfery na města a obce, došlo tím efektivně ke zvýšení deficitu, neb pokud má vláda v rozpočtu nadbytečných 20 miliard, tak je měla ušetřit, takže, deficit byl navýšen. Něco bude rozpočet stát i to, že nebude danit zmíněné kapitálové příjmy. Takže, z pohledu „velkých čísel“, Senát zhoršil ekonomickou kvalitu balíčku a pokud vůbec snížil jeho „rozpočtovou škodu“, tak jen minimálně.

Na cestě k tomuto výsledku bohužel Senátory nezastavilo ani to, že se náš rozpočet, dle analýz Národní rozpočtové rady, propadne do zdaleka nejhoršího schodku, od počátku naší novodobé historie, který navíc bude přetrvávat do té doby, než budou přijata „strukturální“ protiopatření. Zcela jsme zdevalvovali rozpočtová pravidla, která zákonodárci sami určili. Mnoho let budeme zcela mimo limity, které stanoví, dnes dočasně vypnutá, pravidla v rámci EU. A zcela jsme vyloučili i reálnou možnost, že bychom po mnoho let usilovali o přijetí eura.


Asi bylo naivní doufat, že Senát zkoriguje šílený, populistický nápad premiéra i nepochopitelné jednání části opozice ve Sněmovně. Doufejme, že si poradí lépe s řešením důsledků tohoto rozhodnutí. Což snadné nebude.

Pro zajímavost, část poslanců a senátorů zřejmě věří, že vzniklou rozpočtovou sekeru vyřeší poklesem výdajů. Takže jen pár čísel. Aby k tomu (při 6% deficitu) došlo, bylo by třeba snížit všechny výdaje státního rozpočtu o zhruba pětinu. Pokud by v případě úspor měly být ušetřeny důchody, platby za státní pojištěnce, investice a rozpočty měst a obcí, tak by ostatní výdaje musely klesnout skoro o polovinu. O realističnosti a korektnosti těchto prohlášení si udělejte obrázek sami.