Experti Ministerstva financí zveřejnili odhad, jak se pandemie (a též hospodaření státu či rozhodnutí parlamentu) promítnou do státní kasy.

Schodek, který si země odnese z vládnutí týmu premiéra Babiše, neodpovědného snížení daní a pandemie, je kolem 350 miliard korun. Stát tedy bude finančně hospodařit s roční sekeru ve výši kolem 35 000 korun na každého občana.

Toto šílené hospodaření, pokud neprovedeme radikální obrat, náš státní dluh zvýší z 30 % HDP před krizí k 55 % za pouhých 5 let. Ze země, která byla dluhovým premiantem by se stala země s nízkým, nikoliv však výjimečně nízkým dluhem (v roce 2019 by 55 % stačilo až na 10. příčku v EU v žebříčku nejméně zadlužených zemí, proti 4. místu před pandemií).

Navíc je tento velmi černý vývoj založen na předpokladu, že naše ekonomika slušně poroste (přes 3 % reálně) a úrok, který bude platit, bude nízký. Tedy na tom, že nás nepotkají žádné další problémy.

Dokonce ani ministryni Schillerové se nelíbí, kam pod její taktovkou hospodaření státu dospělo, a tak pro nastupující vládu plánuje změnu. Velmi rozsáhlou, a velmi obecnou. Popisuje ji takto:

„Za sebe mohu říct, že počítáme s komplexní revizí daňového mixu, včetně úprav v oblasti spotřebních daní, revize zdanění globálních společností a pokračování důsledné redukce daňových výjimek. Dále počítáme se zmrazením platů úředníků, státních zaměstnanců a ústavních činitelů, snížením provozních výdajů kapitol o 5 - 10 % a další racionalizací agend“.

Pozoruhodné je, že pokud se nová vláda pokusí dle jejího návrhu chyby její vlády napravit, dosáhne dle dat ministerstva pouze toho, že strukturální schodek (tedy ten bez vlivu růstu či poklesu ekonomiky) klesne z 5,3 % v roce 2024 na 4,3 %. A znamená to, že „komplexní daňové změny“ budou jen začátkem, nikoliv koncem opravy v minulých letech vzniklých chyb. Dle odhadu ministerstva v rozpočtu totiž chytí zhruba každá pátá koruna, kterou stát chce vydat.

Možná někoho napadne, že kombinace nízkého dluhu a poměrně nízkých úroků otevírá možnost problém neřešit a nechat ho až nástupcům nástupců ministryně Schillerové. Je to strategie nejen finančně nebezpečná, neb i v dalších letech mohou přijít různé krize, ale navíc i strategie cynicky neodpovědná, která též zdevalvuje více než 23 dekády trvající úsilí držet naše státní finance ve slušném stavu. Doufám, že tento způsob vládnutí, kterého jsme si v minulých letech užili hodně, pokračovat nebude.

Nalezení tak velké sumy peněz na podstatné snížení schodku bude vyžadovat radikální opatření na straně výdajů (pokud by z úspor byly ušetřeny důchody a platby za zdravotní pojištění státem, musela by se na ostatním ušetřit zhruba třetina) nebo notné zvýšení příjmů (třeba zvýšení veškerých daňových příjmů o 40% či víc než zdvojnásobení příjmů z DPH).

Reálné a pro společnost a ekonomiku nejvíce šetrné je samozřejmě chytře kombinovat obé. Jen je dobré mít na paměti, že ministryní navržená cesta dočasného zmrazení platů, důchodů a podobných položek, k trvalé, dost velké změně, nevede (zejména pokud má problém dnešní rozsah). Pomohlo by, kdyby ekonomika rychleji rostla, trvalé urychlení růstu o 2 % ročně (na místo očekávaných 3% spíše 5 %), státu by to mohlo vynést kolem 40 miliard ročně.

Peníze na to, abychom ekonomice systémově a trvale pomohli máme. Z rozpočtu EU dostaneme v dalších 6 letech více než 1 000 miliard korun na investice do modernizace naší země. Ale chybí nám nápady, jak je efektivně využít. A tak nás čeká vskutku bizarní doba: státní rozpočet bude v katastrofálním stavu a vláda bude asi pomalu, neochotně a bolestivě obrovský schodek odbourávat. Zároveň budeme do značné míry plýtvat desítkami miliard korun, které by mohly být klíčem k tomu, aby naše budoucnost vypadala lépe. Kdybych to uměli lépe, zažehnání pandemicko-vládně-poslanecké státní finanční krize by bylo méně bolestivé.