Tento text si zároveň můžete poslechnout v audio verzi na mém podcastu.

EU v tempu očkování za nejrychlejšími státy světa zaostává. A naše země zaostává za ostatními zeměmi Unie. Zatím jen málo, ale podle uniklých odhadů se mírný odstup postupem času změní na ztrátu opravdu velkou. S ohledem na to, že i v podstatně více proočkovaných zemích, než bude za měsíc či dva ČR, se koronaviru bohužel dobře daří (Chile, Maďarsko), což je moc špatná zpráva.

Příčina našeho zaostávání je stále jasnější. Objednali jsme výrazně méně dávek, než na kolik jsme měli nárok. Hlavní vysvětlení, které zatím jen polohlasně vychází z vládních kruhů říká - že nakoupit více vakcín by pro nás bylo moc drahé. Bohužel, tato logika spustila řetězec událostí, na jehož konci je výsledek, který nelze označit jinak, než špatný.

Roli hraje i to, že transparence rozhodování o vakcínách v Unii není nijak slavná. Hlavní rozhodnutí probíhají v rámci EU na Řídícím výboru (kam každá země deleguje svého zástupce) a tam zřejmě padlo rozhodnutí zahalit rozhodování a jeho důsledky mlhou. Ale s tím, jak očkování postupuje, je dostupných stále více dat, z nich lze leccos rekonstruovat či odhadnout.

Vakcínová solidarita v EU
Myšlenka společného nákupu pro země Unie byla, jak solidární (nikdo nebude mít výhodu či nevýhodu), tak pragmatická (rychlejší jednání s firmami a lepší podmínky). O smlouvách se jednalo v čase, kdy vakcíny nebyly zdaleka schválené a kdy nebylo jasné, jak rychle budou k dodání. Firmy též potřebovaly finanční podporu pro dokončení přípravy na masovou výrobu. V této situaci bylo jasné, že EU musí:

1. Nakoupit vakcíny, u kterých nebude jasné, zda budou schváleny a pokud ano, kdy to bude (firmám to umožnilo získat zdroje na masovou výrobu)
2. Nakoupit od více firem, aby se snížilo riziko, že některé vakcíny neuspějí ve schválení či výrobě
3. A tedy nakoupit mnohem více vakcín, než kolik bude na očkování třeba

Z hlediska unijního mini rozpočtu (kolem 1 % HDP), bylo jasné, že za vakcíny budou platit jednotlivé země.

Některým vládám se ale asi stejně jako té české zdálo, že kupovat násobně více dávek, než kolik odpovídá počtu obyvatel, je vyhazováním peněz. A tím hned na začátku vznikl velký problém. Zatímco firmy trvaly na vysokém objemu vakcín (který zajišťoval i slušné tempo dodávek a pro firmy potřebný příjem), některé země za svůj daný podíl nechtěly platit.

Zaplatit za něj – tedy převzít ho – musely nakonec státy ostatní. Spolu s vyšším objemem nakoupených dávek se tím u nich zvýšilo i tempo dodávek, právě na úkor těch, kteří dávky nekoupili. Je to logické a jinak to ani nejde, žádný premiér by totiž neodůvodnil navýšení dodávek na dobu, kdy budou již všichni proočkovaní. Ač pravidla nejsou známa (ale vlády je schválily a tedy je znají), zjevně (a logicky) platí, že kdo objednal celkově více, dostává větší část v průběhu dodávek.

Tím vznikla ona nerovnost u zemí. Dle aktuálních dat jde nezanedbatelné rozdíly, od 15,6 % (poměr dávek na počet obyvatel) u Lotyšska k 40,2 % u Kypru. Vybočuje i Maďarsko (63,2 %), které ale využívá i jiné vakcíny, než společně Unií nakoupené.

To není pro naši zemi dobrá situace (náš podíl dodávek je 31,2 %) a dle odhadů se situace bude zhoršovat. Proto Andrej Babiš dnes volá po tom, aby všechny kroky, které umožnily, aby EU objednala miliardy dávek, byly zapomenuty, a začalo se „od čistého stolu“. To ovšem znamená, že mnoho zemí by o dávky, které objednaly a zřejmě již i částečně zaplatily, přišly (respektive by byly odloženy do budoucna).

Zhoršení by se paradoxně dotklo zemí, které vlastně umožnily, že EU tolik vakcín objednala a díky tomu je dnešní počet dodávek na úrovni 100 milionů. Tento jejich krok, který znamenal vynaložení milionů euro navíc, zamezil tomu, aby EU dostávala objednané vakcíny pomaleji. Celá Unie, včetně nás, by na tom (bez jejich objemu objednávky) byla hůř. Je tedy zákonité, že v dnešním stavu, maximum, co lze reálně žádat, je zvýšení podílu „šetřivých zemí“ na dodávkách, tedy nad dnešní plán a nebo dobrovolné přepuštění vakcín, které některé země nezvládají, či nechtějí, dnes využít.

Proč ne transparentně
Možná, že některé země si za rozhodnutím „ušetřit““ dnes stále stojí. Pokud je v těchto zemích pandemie opravdu v útlumu, nemusí být pomalejší očkování tématem a nebo se daří držet tuto diskusi pod pokličkou. Ovšem, třeba v naší zemi, toto téma dnes rezonuje. A leckomu vyhovuje, že údaje k dispozici nejsou a tak nám nezbývá nic jiného, než si mozaiku skládat z malých střípků.

Lze se domnívat, že rozhodnutí zemí v Řídícím výboru, spustit nad rozhodováním i jeho důsledky neproniknutelnou mlhu, mohlo být úmyslné. Země, které dobrovolně tempo očkování zbrzdily, se k tomu nechtěly asi moc znát. A dokonce i jiné země, které si převzetím jejich dodávek pomohly, se tím možná též nechtějí chlubit. Proto je ona hustá mlha nad tím, co se odehrálo, pro většinu aktérů užitečná. Ti co ušetřili riskují zdraví svých občanů, a ti, co nakoupili dávek mnohem více, budou muset vysvětlovat velký přebytek dávek na konci roku. Jistě, dnes se oprávněně pozornost veřejnosti kloní k záchraně či ochraně životů a peníze nejsou hlavním tématem, ale může se to postupně měnit.

Má to i další důsledky. Tím je, že lidé, jako je Andrej Babiš, svalují obrovské selhání své vlády na nedostatek solidarity ostatních (bez ohledu na to, že právě v tomto jeho politika v minulosti vynikala). A právě to, že o přesném fungování pravidel (které spoluurčila i jeho vláda) se můžeme jen dohadovat, omezuje možnost usvědčit premiéra ze lži.

Za kolik?

Nedostatek přesných dat komplikuje přesné propočty. Proto lze vycházet jen z čísel, které lze, dle různých zdrojů, dohledat. A poté dle nich činit odhady.

Nejnovější data říkají, že EU objednala 2 600 milionů dávek vakcíny. Pokud předpokládáme, že všechny budou dodány a zaplaceny, dělá to 5,8 vakcíny na jednoho obyvatele. Vzhledem k tomu, že podíl jednodávkové vakcíny (Johnson and Johnson) je malý, platí v zásadě, že je to 3x tolik, než kolik by vyžadovalo proočkování všech lidí (včetně kojenců).

Cenu za nákup vakcín EU nesděluje, neb se k tomu zavázala ve smlouvách. Vodítko ale může dát známý tweet vysoké úřednice z Belgie, který přehlednou tabulku, ke zděšení těch, co smlouvy vyjednali, zveřejnil. Dle něj jsou ceny vakcín v EU (jsou obvykle nižší, než platí jiné země) mezi 46 korunami (AstraZeneca - dále jen “AZ”) a 385 korunami (Moderna). Z toho lze učinit představu, kolik nákup vakcín na masivní očkování země Unie stojí – platba za 10 milionů dávek je od necelé půl miliardy korun (AZ) přes 3,1 miliardy za nejvíce užívané vakcíny od Pfizer, po 3,85 miliardy za dodávku od Moderny. V průměru vakcína tedy stojí 260 korun.

Samozřejmě, očkování je celkově dražší. Platí se rovněž za distribuci, pojišťovny u nás platí, na první pohled velkorysou částku, přes 200 korun lékařům za každý vpich. Ale tyto peníze budou vyplaceny jen za dávky, které budou skutečně využité, nikoliv za ty, které budou zaplaceny, leč neodebrány nebo budou ležet ve skladu.

Uspořené peníze

Pokud by naše země nakoupila celý podíl, který ji z balíku EU náleží, tedy 5,8x počet obyvatel, šlo by, při rovnoměrném zastoupení všech šesti vakcín, o náklad 14,9 miliardy korun (v případě, kdybychom teoreticky mohli koupit jen vakcíny od Pfizer, účet by se zvýšil na 19,4 miliard).

S čím tento výdaj na ochranu životů, přinejmenším mnoha set tisíc lidí (jen pandemií ohrožených seniorů ve věku nad 70 let je u nás 1,4 milionu), lze porovnat? Například, loňský mimořádný příspěvek důchodcům, které prosadila vláda, stál náš stát 15 miliard. Cena vakcín představuje též 1,5 roku výběrů daně z převodu nemovitostí, kterou loni vláda zrušila, nebo 1 % všech výdajů státního rozpočtu v roce 2019.

Nesmíme zapomenout, že i přesto vláda rozhodla poměrně hodně vakcín objednat. Naštěstí. Dle údajů, které získaly Hospodářské noviny, jsme naši kvótu využili na 81 % (z počátku jsme dokonce nakupovali jen polovinu nabízeného objemu a změnu přinesl až nástup ministra Blatného). Pokud by tomu tak bylo, „uspořili“ bychom tímto, při průměrné ceně dávky, necelé 3 miliardy (pokud bychom neobjednali jen nejdražší z vakcín, Moderna, šlo by o 4,5 miliardy). Je to pětina volebního příspěvku pro důchodce nebo mnohem méně, než ročně stojí ekonomicky sporná, ale voličsky populární, sleva na jízdné, kterou tato vláda také zavedla (která ale narozdíl od nákupu přebytku vakcín není jednorázová). Je to méně, než kolik vláda loni dala (údajně v rámci boje s covidem) na navýšení pojistné kapacity EGAP a jen 2,5 násobek toho, co pod stejnou záminkou bylo použito na navýšení kapitálu společnosti Prisko, která z rozhodnutí vlády likviduje společnost OKD. Z hlediska objemu našeho státního rozpočtu jde o částku věru nezajímavou, zejména s porovnání s účelem, ke kterému slouží.

Pokud tedy naše rozhodnutí neobjednat naši férovou část vakcín vyšlo z úvahy, „že to je moc drahé“, tak argument kulhá. Na obě nohy. Úspora, které jsme dosáhli, je mizivá. Zato škody, které to působí, nejen na zdraví, ale i na vnímání lidí, jsou obrovské.
Zdá se mi tedy, že za tímto rozhodnutím, pokud alespoň pár ministrů umí sčítat a násobit, stála hlavně obava, že nákup velkého množství vakcín bude někdo (zřejmě opozice) později kritizovat. Ale i to je problém, který by rozumný politik snadno řešil tím, že by rozhodnutí přenesl z vládní zasedačky do parlamentu. Pochybuji, že by vláda na vynaložení jednotek miliard navíc, a tedy rychlejší dodávky vakcín do naší země, nedostala od parlamentu jasný souhlas. Tímto aktem by si zajistila nemožnost toto rozhodnutí, třeba na podzim, kritizovat.

A co další náklady?

Rozhodnutí „na pandemii ušetřit“ se bohužel prolíná zřejmě celým konáním vlády v minulém roce. Programy pro podporu podniků, podnikatelů či sociálně slabých (mimo důchodců), jsou často slabé a jsou nastaveny tak, že je řada lidí a firem nemohou čerpat.

Obavy o to, že to bude drahé, stálo zřejmě i za velmi slabým rozsahem testování, které přímo ovlivnilo masivní rozsah nákazy u nás. Pro zajímavost, drahými PCR testy jsme zatím testovali (dle dat MZČR) 6,3 milionů lidí. Pokud bychom odhadli průměrnou cenu testu, tedy 1 500 (loni byla vyšší, dnes nižší a část platili samoplátci), je celkový náklad 9,4 miliardy. V porovnání s účtem za pandemii (a zde mluvíme jen o penězích) je to velmi malá částka. „Netestovat“ kvůli nákladům tak bylo další, velmi drahé rozhodnutí.

Kdybychom pomocí většího testování pandemii zbrzdili, nedošlo by k tak velké ztrátě na ekonomice (1 % poklesu HDP “navíc” znamená nejen méně pracovních míst a nižší platy, ale odhadem i ztráta 15 miliard pro státní kasu). Méně by stály podpůrné programy (za ně bylo zaplaceno odhadem 90 miliard), snížily by se výdaje sociální a zdravotní. Také by nebylo třeba, aby firmy vynakládaly stovky milionů na testování svých zaměstnanců a nemusely by ani věnovat energii jejich logistice, tedy obecně - nahrazovat selhání státu v boji s nákazou.

Sečteno a podtrženo, nezvládnutí pandemie, které způsobila do velké míry nefunkčnost některých státních institucí a chaotické/nekompetentní rozhodování vlády, nezpůsobilo jen tragické škody na lidských životech a zdraví (k tomu navíc rozložily naši společnost), ale nese s sebou i jasně měřitelné škody ekonomické.

Rozhodnutí vlády „ušetřit“ na vakcínách (či nepochopení toho, na jakých pravidlech se země Unie dohodly - což vůbec neomlouvá), vede k tomu, že pandemii budeme potlačovat pomaleji a déle, než by k tomu došlo, kdybychom mohli očkovat rychleji. Ušetřené jednotky miliard a hrubá nekompetence vládního rozhodování nás přišly strašně draho.

Odčinit tuto chybu nelze. Stejně jako nelze vrátit životy tisícům lidí, kteří zbytečně zemřeli. Nezbývá, než akceptovat tuto nepochopitelnou chybu, které se vláda dopustila, a snažit se aspoň zmírnit škody, které budou vznikat tím, že k proočkování máme asi bohužel delší cestu, než většina Evropy. To znamená akceptovat též delší trvání opatření, která pandemii brzdí.

Nad to se můžeme pokoušet, chytrým a realistickým apelem na solidaritu ostatních, aspoň trochu ztrátu umazat (což po premiérově “strategii” na summitu bude zase o něco složitější) a hlavně musíme co nejlépe využít dávky, které dostaneme (premiérem slibovaných 100 000 očkování je zatím míle od reality).

Zásadně nám pomůže každý úspěch Evropské komise při jednání s dodavateli vakcín o urychlení dodávek (což se povedlo u Pfizeru s balíkem 50 milionů dávek, ze kterého rychleji obdržíme skoro 1,2 milionu). Toto nesníží naši ztrátu, ale zkrátí dobu pro dostatečně velké proočkování napříč celou Unií. Moc dobře to nezní, ale je to asi tak vše, co můžeme nyní udělat pro snížení důsledků obrovské chyby, která vznikla za zavřenými dveřmi vlády.