Přibývá indicií, že střet zájmů premiéra v souvislosti s čerpáním unijních miliard firmami, které dle názoru premiéra nepatří premiérovi, jde do velkého finále. A nebude to asi finále radostné. Je to konflikt vleklý, ne zcela přehledný a přitom závažný- Nejde v něm o nic méně, než o otázku, zda lze či nelze zásadně pokřivit fungování našeho státu tím, když se do vedoucích politických pozic dostane člověk, jehož osobní zájmy se rozchází s tím, co je zájmem naší země a občanů.

Proč je to problém poměrně nepřehledný?
Ve hře jsou totiž nejméně čtyři typy problémů, které jsou s různými dotacemi pro firmy skupiny Agrofert spojeny. A každý z nich má jiné důvody a jiné právní okolnosti:

1. Dotace neměla být přidělena, bez ohledu na příjemce
Auditoři Komise doložili, že některé projekty nesplnily zadání a tudíž neměly dotaci dostat. A je tím vyloučeno, že by ji Brusel našemu státu proplatil (neboť dotaci příjemci vždy nejprve poskytne náš rozpočet, a až pak ji stát proplatit v Bruselu). Zda šlo o „úlitbu“ úředníků a hodnotitelů premiérovi, nebo o obecně mizernou úroveň práce úřadů, nehraje roli. Stát má ale v této situaci povinnost peníze neprodleně vymáhat, neb takováto dotace postrádá opodstatnění. Naše úřady ani nemohou tento případ dohnat k soudu, neb Unie nechce peníze zpět – náš stát o proplacení totiž ani nepožádal.

2. Dotace byla v rozporu s českým zákonem o střetu zájmů
Závěr zveřejněného auditu je, že jakékoliv dotace od konce roku 2017 pro firmy holdingu nejsou v pořádku, jelikož odporují českému zákonu o střetu zájmů. Ani v tomto případě by je Brusel neproplatil a český stát o proplacení navíc ani nepožádal. A není jak se tedy soudit. Pokud jde o unijní peníze, Komise má právo soulad s českým zákonem posoudit, takže její postup je zcela v pořádku. Premiér tvrdící opak tedy jednoduše nemluví pravdu.
Bohužel, zatím se nenašla cesta, jak v této věci získat výrok českých soudů, neb soudy, zjednodušeně řečeno, odmítají posuzovat premiérovo konstrukci svěřeneckých fondů, pokud by se na ně přímo on neobrátil (a zatím se k tomu z pozice státních orgánů vyjádřily jen obec Černošice a Středočeský kraj, což ale nejsou nezávislé orgány ve smyslu soudů). Vzhledem k tomu, že výrok Komise ohledně „českého“ střetu zájmu je jasný, může se dotýkat dalších projektů z jiných programů EU, nad rámec zveřejněného auditu. Samozřejmě, se stejným výsledkem.

3. Unijní konflikt zájmu
Dalším problémem pro penězovody z EU rozpočtu k firmám pana premiéra představuje unijní úprava konfliktu zájmů od srpna roku 2018. Zdá se, že tou se zatím audity Komise nezabývaly, také asi proto, že poměrně brzy po její platnosti vyhlásila Unie stopku na proplácení dotací Agrofertu. A tudíž Unie své peníze touto cestou chránit nemusela.
Úprava ale platí, a pro budoucnost EU by bylo velmi prospěšné, kdyby se konečně vyjasnilo, jakým způsobem bude využívána. Zda by zde měla česká strana možnost s postupem nesouhlasit, opět záleží na podstatě problému, který by kvůli tomu vznikl. Těžko ale u plateb, které se mezi Unií a ČR neodehrály.

4. Problém přímých plateb
Unijní stopka dotacím pro Agrofert se nedotkla přímých zemědělských plateb proplácených českým SZIF. Ty, z důvodů pro mne nejasných, stále běží, ačkoliv unijní úprava střetu nečiní rozdíl mezi různými typy plateb z rozpočtu EU. Je možné, že se blížíme k momentu, kdy bude muset Komise určit, jak v tomto postupovat. Bohužel, i zde by bylo dobré, kdyby do věci mohl vstoupit soud, ale zatím chybí rozhodnutí Komise, zda je dnešní stav poskytování dotací v souladu s právem. Z pohledu Komise totiž nese plnou odpovědnost český SZIF, který se unijním právem, včetně úpravy konfliktu zájmu, řídit musí. Ale když se tím fakticky neřídí, panuje kolem toho zatím zvláštní ticho, do něhož se možná promítá nulová zkušenost s vynucováním dodržování tohoto nařázení ze strany Komise a specifikum provádění tohoto typu plateb z rozpočtu EU.

Bohužel, je více než patrné, že v dnešní situaci supluje postup EU fungování českých institucí (ani ne soudů, ke kterým se rozhodování nedostalo, ale zatím jen dotačních orgánů). Ty v případě premiéra prostě nedělají to, co je jejich jasnou povinností – tou je chránit peníze Unie i našeho státu. Dělají fakticky přesný opak - chrání firmy a tím peníze pana premiéra před fungováním našeho státu a Unie a to v situaci, která je neudržitelná.

Odpor premiéra a jeho ministrů vůči zveřejněnému auditu je racionální, ač zdánlivě nejde o velké částky (většina zjištění má problém popsaný v bodě č. 1). To, zda premiér splnil český zákon o konfliktu zájmu, nebyl s to český soud zatím posoudit, neb se zatím nikomu nepodařilo vyvolat řízení. A jasný výrok Komise tak má velkou váhu. Potvrzuje to, že dokonce Ministerstvo průmyslu ho před krátkou dobou respektovalo (a odmítlo jednu dotaci přidělit). To by mělo vážné důsledky pro možnost firem holdingu ucházet se například o veřejné zakázky. V nich jsou firmy pana premiéra velmi často úspěšné, ale jak zadavatelé, tak další soutěžitelé překvapivě mlčí.

Pohled na celý obrázek kolem fungování státu ve vztahu k dotacím firmám pana premiéra je velmi znepokojivý. Naznačuje totiž, jak slabé instituce jsou a jak snadno je lze „přimět“ k rozhodování na hraně nebo za hranou práva, pokud jde o zájmy těch, kteří jsou u moci.

Tento problém začíná být vnímán velmi jasně i za naší hranicí. A to může mít pro naši zemi fatální konsekvence. Nastat může jeden ze dvou rozhodnutí:

1. V ČR nefunguje způsob poskytování evropských dotací
Pokud by totiž Komise vyhodnotila současný postup našich institucí jako systémový problém, může přikročit, třeba i k poměrně dlouhému, zablokování přístupu naší země k finančním prostředkům EU. V době, kdy se chystáme podpořit oživení naší ekonomiky stovkami miliard unijních korun by to byl problém fatální, neb stejnou sumu peněz by si musel, snad jen dočasně, zajistit stát.

2. V ČR nefunguje princip právního státu
Toto by byl ještě o stupeň silnější kalibr, protože na mechanismus fungování právního státu je napojeno mimo jiné husté předivo finančních vztahů členského státu k unijnímu rozpočtu. Zároveň by to byl silný signál pro investory, že v naší zemi není bezpečno, neb práva se zde nelze dovolat.

Další nemalá škoda vyplyne z toho, že premiér svůj osobní problém presentuje jako důkaz nefunkčnosti či nekompetence EU. Je otázkou, jak daleko je na této cestě ochoten zajít. Dosavadní kalibr výroků pana premiéra ke zveřejněnému auditu (tvrzení o “nekompetentních úřednících” a o tom, že “ČR není provincie Bruselu”) je tak silný, že u nás může vnímání společné Evropy ještě více poškodit.

Kauza dotačních peněz pro firmy premiéra přerůstá v obecné problémy mnohem většího kalibru, který má potenciál naši zemi podstatně ohrozit. A to nejen finančně. Je to vskutku bezprecedentní situace a obrovská škoda. Inu, naše země má premiéra „za všechny peníze“.