Stejně jako naše země nebyla vůbec připravena na pandemii, o jejímž riziku se přitom roky hovořilo a v menším rozsahu se v minulosti i riziko naplnilo, tak je státní mašinérie zcela nepřipravena na katastrofu, která se odehrála na jihu Moravy (o to důležitější je skvělá reakce občanské společnosti, díky níž podpoří postižené lidi stovky milionů vybraných během několika dnů).

Jako by tragické povodně v minulých dekádách, větrné smršti a varování klimatologů, že klimatické změny s sebou ponesou i extrémní meteorologické jevy, nebyly dostatečný důvod mít spoustu věcí připravených „v šuplíku“. Přítomnost ministrů na místě katastrofy i jejich, třeba upřímně míněná sympatie k hrozným příběhům postižených lidí, opravdu srozumitelný a rychlý přístup státu k postiženým nenahradí.

Výsledkem je chaos. A velmi špatné signály pro občany naší země. Proč si to myslím? Je pár bodů:

1. Opět nastupují očekávatelné „trable s pojištěním“
Hrozí vznik situace, kdy pojištění budou v přístupu k pomoci od státu znevýhodněni – neb část „pomoci“ si zaplatí ze svého, z pojištění. Je to špatně a je to strašně špatný signál občanům, že toto je správné chování – tedy nechovat se odpovědně a čekat, že to stát (na úkor ostatních) vyřeší (mimochodem, vláda zde několikrát změnila přístup). Jakou lekci si z toho stále větší část odnese, je snad jasné.

2. Jak to je s bezúročnými úvěry?
Paní ministryně financí v nedělních Otázkách Václava Moravce tvrdila, že nelze poskytovat bezúročné úvěry (občanům) „kvůli Unii“, zatímco ministr Havlíček bezúročné úvěry firmám slibuje. Asi by bylo fajn, aby v tom měli ministři jasno.

3. Když vítr odnesl střechu
Myslím, že je zcela správné, aby stát poskytl lidem, kterým katastrofa poničila bydlení, rychlý příspěvek na odstraňování alespoň části škod. Ale dilema začíná v otázce, zda má stát, nad rámec plnění pojišťoven a podporu postižených dlouhými, výhodnými úvěry, poskytnout citelnou dotaci na stavbu či podstatnou opravu domu (až v řádu milionů, jak o tom vláda mluví) a nebo spíše podpořit obce, aby mohly vybudovat „obecní bydlení“, které postiženým, kteří by o to stáli, nabídnou.

4. Ať to zaplatí oni
Myšlenka, že postiženým pomůže státní podnik Lesy ČR bezplatnou dodávkou dřeva (nebo 100 000 korun) působí sympaticky, ale jen na první pohled. Jde totiž o státní firmu jejíž podnikání s majetkem by mělo být striktně omezeno. Náklady na pomoc postiženým, které jsou v této situaci potřebné, musí být hrazeny státem transparentně a nikoliv být financovány způsobem, který otevírá legitimní otázku, kdy a jak si na peníze firem, které ovládá stát, může sáhnout.

5. Hora poradila myš
Realita ministry avizované pomoci podnikatelům ve formě pokrytí škod do výše až 80 % vypadá poněkud jinak, když v následné komunikaci zazní, že nejvíce může jít o 1 milion korun (navíc opět se znevýhodněním těch, kteří obdrží odškodnění od pojišťoven).

Doufám, že tragická zkušenost pandemii (způsob, jak naše vláda a instituce rozhodovaly, způsobilo, že u nás zemřelo o tisíce lidí více než třeba v podobně velkém Rakousku), i dnešní zkušenost s přírodní katastrofou (a nepřipravenost na ni), povedou k tomu, že u nás vznikne opravdu kvalitní systém krizového řízení. Systém, který bude umět pracovat (transparentně) s daty, bude disponovat expertízou (a bude vědět, kde ji získá, když bude třeba), bude vědět, jaká opatření a jak, v souladu se zákony, může stát v takových případech využít a bude mít jasnou představu, jakým způsobem a v jakém rozsahu bude (za peníze všech) pomáhat (rychle) těm, co byli postiženi. A samozřejmě, musí to být systém, který budou vlády využívat a respektovat.

Neexistuje žádný důvod proč by tomu tak být nemělo. A je bohužel tragickou chybou, že jsme to doposud neudělali a zdá se, dle dění posledních dnů ale i měsíců, že se k tomuto stavu ani nijak neblížíme.