Bez ohledu na to, která z několika vládních alternativ se v Berlíně stane realitou, již dnešní pohled na volební výsledky umožní spekulaci o tom, kdo vyhrál a kdo ne.


Volič
Jasným vítězem je německý volič, který chce stabilní Německo se spíše menším, než větším počtem překvapení. Propad extrémní levice (Linke), slabý výsledek extrémní pravice (AfD) a rozložení hlasů totiž povede ke vzniku středové vlády. Zdá se, že toto německý volič chce, a velmi přesvědčivě toho dosáhl. Z pohledu na budoucnost Evropy to není špatná zpráva, i když poněkud větší odvaha v přístupu Berlína, v porovnání s postupem kabinetů Angely Merkelové, by byla pro náš kontinent plusem. A myslím, že na ni dojde.

Strany
Jasným vítězem jsou z hlediska politické moci dvě menší strany, Zelení a liberální FDP. Pokud nemá dojít na poměrně nepopulární velkou koalici (navíc pod vedením socialistů), budou to oni, kdo rozhodne o tom, kdo bude vládnout. Myslím, že si to uvědomují. Ač by každá z nich směřovala nejraději přesně opačným směrem (Zelení k SPD, FDP pak k CDU/CSU), jak mi jeden z německých kolegů hned v pondělí sdělil, jsou to právě tyto strany, které začaly jednat nejrychleji, a hlavně spolu. Velká chyba FDP po minulých volbách, kdy její postoj zablokoval vznik koalice vedené CDU/CSU, se tak možná opakovat nebude.

Vítězství SPD je také jasné, ale jen relativní. Vítězství socialistů v Německu je pro tento politický tábor jistě povzbuzením, neb ukazuje, že za jistých okolností lze zastavit propad tohoto politického směru. Abstrahovat ale od toho, že výsledek byl spíše dílem jejího leadera, a nikoliv programu, by však bylo chybou.
Poražená je CDU/CSU, cesta k budoucnosti bez Angely Merkelové začíná nečekaně špatným výsledkem. V úplně jiná čísla doufali i Zelení, i když, jejich možný podíl na vládnutí v Německu to moc neohrozilo.

Politici
Jasně poražení jsou leadeři stran CDU a Zelených. Jejich osobní podíl na horším než čekaném výsledku je jasný. Není to ale fér hodnocení, neb v dnešním online mediálním světě, nestačí dělat 90 % dobře při 10 %, nebo dokonce 1 % uklouznout či selhat. To, že se leadeři silně medializovaných chyb dopustili, není překvapivé, ale je pozoruhodné, jak velké to má důsledky.

Ukazuje to několik paradoxů. Je zjevné, že síla podpory voličů svým stranám není ani v Německu moc velká, a stačí uklouznout a část voličů změní názor. A to bez toho, aby se zamysleli, zda nepřechází ke straně, která má z hlediska jejich zájmů mnohem horší program. Druhým je skutečnost, že dnešní "vládnutí" je opravdu nesmírně složitý úkol, a ten není vůbec pro jednotlivce. Pouze velmi kvalitní, kompetentní a spolupracující tým má možnost vládnout dobře. To zásadně kontrastuje s tím, že pozornost voličů se tak silně soustředí na leadera kandidátky s tím, že penalizace za jeho chyby je zcela disproporční k tomu, jaké by zřejmě měla různá medializovaná pochybení vliv na kvalitu vládnutí.

Přesně opačně tento mechanismus fungoval u leadera SPD, a přinesl této straně nečekaný úspěch. Není to nefér, schopnost strany vybrat opravdu dobrého kandidáta na premiéra je totiž též projevem její kompetence.

A co dál?
Ve hře jsou samozřejmě 3 možnosti: velká koalice (pravolevá), vláda CDU/CSU spolu s oběma menšími stranami (Zelenými a FDP), profilem zřejmě středopravicová, nebo středolevicové uskupení pod vedení SPD (opět s dvěma menšími stranami).
Ten, komu zůstane Černý Petr bude velmi zklamán a zřejmě ho to povede k neúprosné kritice vládní politiky, na které by se sám rád podílel a zřejmě by ji (z nějakých 80-90 %) dělal stejnou. Ale to je realita dnešní politiky a poměrných hlasovacích systémů.

Německé občany tedy čekají z hlediska obav o budoucnost velmi klidné týdny, měsíce a zřejmě roky. Myslím, že se nakonec dočkají kompetentní vlády, i když jednání bude asi divoké. Výsledek hádat nechci, ale jasné je, že v Německu propadli extremisté, což mi dělá moc velkou radost. Teď jde jen o to, aby vláda vládla tak, aby se z toho stal stav trvalý.