Pandora Papers není jen další, nyní již globální, ostuda českého premiéra, ale i další ukázka modelu chování a morálky pana Babiše. Navíc je zde i oprávněný důvod k obavě, zda naše daňové úřady dělají dobře svou práci - tou by mělo být spíše vyšetřování velkých kauz než honění trafikantů za to, že nezaplatili tisícovku na dani.

Je teoreticky možné, že složitá offshorová konstrukce je jen snahou o zamlžení toho, co pan Babiš vlastní, ovšem dle mého soudu, je to velmi málo pravděpodobné. Abych svůj názor podložil a ukázal také, jaké míry mystifikace se premiér dopouští, uvedu pár faktů, otázek a hypotéz:

Zjevné premiérovi lži a porušení zákonů:
1. Jde o kauzu načasovanou na dobu konání českých voleb
Načasování zveřejnění kauzy nemohli určit ani ovlivnit čeští novináři. Je to dílo celosvětového konsorcia investigativních novinářů a jeho zástupci termín zveřejnění nastavili společně. Zároveň, Andrej Babiš měl šanci od poloviny září na předmětná zjištění reagovat, ale rozhodl se, že tak neučiní. Tudíž, tento jeho nyní velmi skloňovaný výrok je lživý a premiér mohl svůj problém řešit dávno před finálem volební kampaně.

2. Kauza a Babiš politik
Dle dostupných informací premiér neuvedl vlastnictví nemovitostí v majetkových přiznáních politiků předtím, než je převedl do firmy holdingu Agrofert. Není tedy ani pravdivý jeho výrok, že nepoužívá "offshory" (který zazněl v jeho vlastním projevu v parlamentu, v roce 2015, v době, kdy vyvolala opozice hlasování o nedůvěře vládě), neb je využíval a vlastnil ještě další roky.

Kde se mohou skrývat konkrétní problémy:
1. Původ peněz
Kvůli tomu, že se premiér předtím namočil do kauzy korunových dluhopisů (přes ně "oddanil" výnos z astronomické sumy 1,5 miliardy korun), je na světě auditovaný přehled jeho příjmů. Ale auditem uvedená částka již nestačí na 400 milionů na financování firmy na Britských Panenských ostrovech. Proto se premiér v posledních hodinách vydal cestou vysvětlení, že peněz měl mnohem více, než audit, kterým tehdy argumentoval. Kde je vzal, to neuvádí.

2. Snížení daní mezi offshory
Právně těžko napadnutelné může být, pokud v řetězci nastrčených firem vzniká daňová výhoda. Obvykle jde o uznání daňových nákladů na úrok a nezdanění výnosu. Smysl to ale dává jen, pokud daňový náklad lze skutečně využít na snížení daně, tedy, když do firmy proudí nějaké výnosy. Z dostupných informací to tak ale nevypadá a firmy působí dojmem jednoúčelovosti. Zisky k využití výhody by tam tedy musela dodat třeba některá z firem pana Babiše.

3. Jiné daně
Nepochybuji o tom, že třeba daň z nemovitostí ve Francii Andrej Babiše platí, ale jak uvádí server Seznam, může zde být problém se snížením daně, které, pokud by je premiér využíval, by mohlo být uplatněno neprávem.
Další otázkou je, jakým způsobem se uskutečnil přesun nemovitostí z osobního vlastnictví pana Babiše, do jeho firmy. Za jakou cenu a zda mělo být předmětem zdanění (je možné, že nikoliv).
Problém z pohledu platby daně může být i to, kdo a jak zdanil příjem z úroků z úvěru, který byl uvnitř řetězce firem použit.
V neposlední řadě stojí za zjištění, v jakém režimu fungují nemovitosti nyní a jak na ně pohlíží daňové úřady. Aby náklad (zde na jejich provoz) byl daňově uznatelný, musí souviset s podnikáním firmy (i když je firma vlastní). A pokud jsou vlastněné firmou, bezesporu by za pobyt v nich měla i rodina pana premiéra platit i své firmě odpovídající cenu. Ani na tyto otázky odpovědi neznáme.

Jak by to mohlo být?
Na první pohled se mi jeví málo legálních důvodů, proč Andrej Babiš zvolil tak složitou a drahou strukturu pořízení nemovitostí ve Francii. Snaha po anonymitě to logicky vzato není, neb té by jistě dosáhl jinou cestou snadněji (a levněji) a nemusel by vytvářet řetězec firem na mnoha místech zeměkoule, propojených finančními vztahy.

Je samozřejmě i možnost, že peníze, za které nemovitosti hodlal pořídit, by neobstály v přísnějším pátrání po jejich původu, které musí zejména finanční instituce ve stále větší míře provádět. Tedy, že k nim je těžké dohledat doložitelné a daněné příjmy. V tomto případě by postavit složitou spleť transakcí a vlastnictví, která nakonec projde, dávalo smysl. A první převedení peněz na Panenské Britské ostrovy, notoricky známé právě pro "flexibilitu" v pohledu na původ peněz, tuto možnost podporuje.

Osobně nejlogičtější se mi ale jeví možnost, kterou podporují i dosavadní zjištění novinářů. Tedy, že pan Babiš byl velmi flexibilní v pohledu na to, co jsou peníze jeho a co peníze jeho firem. Ono to vypadá jako jedno a totéž, ale není tomu tak. Mezi penězi jeho firmy a penězi jeho totiž stojí hradba daní. Nabízí se také hypotéza, že k nákupu byly využity peníze některé z jeho firem a proto se první transakce jeví jako navýšení kapitálu firmy v daňovém (a peněžním) ráji, a na konci řetězce dalších operací je pak nemovitost vlastněná osobně panem Babišem. Zmíněné je ale daňovým podvodem, neb by nemělo nic společného s podnikáním jeho firem a sloužilo by pouze k jeho osobnímu prospěchu. Tomuto logickému vysvětlení se nyní snaží premiér čelit “přiznáním”, že na svých účtech měl o více než půl miliardy víc, než kolik uvedl v auditu příjmů. Bez toho, aby uvedl, kde je vydělal (a zdanil), to však moc světla do kauzy nevnáší bez ohledu na to, že by to nevysvětlovalo komplikovanost celé operace (ani to, proč více svých peněz nepoužil na financování svých firem či větší “oddanění” korunovými dluhopisy).

Jak to je doopravdy ví ale jen Andrej Babiš. Stejně tak jen on ví, co ho vedlo k tomu, že si nejprve nákladné nemovitosti údajně koupil za své, a poté se rozhodl je prodat do svých firem. Ale je nejvýše nutné, aby právní souvislosti jeho konání brzy zjistily české daňové úřady. Postupně neustále rozvíjené systémy výměn dat a přeshraniční spolupráce, vytvořené nejen v EU, ale též globálně, to umožňují. Takže by to nemělo být vůbec složité a nemělo by to trvat dlouho.

A zcela stejně by měly úřady naložit s dalšími možnými případy, kdy kupříkladu na úkor placení daní dochází k záměně peněz firmy a peněz potřebných k uspokojení osobních potřeb jejího vlastníka. Neb to je, i přes notnou kreativitu poradců a právníků, často daňový únik.