S výsledkem voleb vzrostla šance, že naše země opustí hospodaření, které v rekordně krátké době vytvořilo rekordní objem dluhu. Podle mne je to nutnost. Život s vysokými deficity je nebezpečný, a hlavně je nelze dlouhodobě přehlížet a odkládat nepohodlné změny do nedohledna.


Od politických deklarací, dle kterých (s nadsázkou) "deficit zmizí rychle a nikdo si toho ani nevšimne" nastane návrat k realitě. Pevně doufám, že jsou na něj aktéři připraveni.

Samozřejmě, je pravda, že i vysoký deficit lze teoreticky odstranit na straně výdajů. K tomu, aby bylo více patrné, jak složité či snadné to je, jsme (s kolegou Alešem) připravili ilustrativní propočty, které naznačují, jak nastupující vláda (počítejme do roku 2025) může či nemůže deficit bez zvýšení příjmů (tedy v souladu s rétorikou některých politiků) umazat.

První, silně zjednodušený propočet, vychází z toho, že:
- příjmy rostou s růstem ekonomiky (o inflaci a reálný růst)
- limit růstu celkových výdajů je nastaven alternativně jako inflace + 2 %, inflace + 1 % a inflace (nastavení na růst plus inflaci samozřejmě deficit neumaže)
Startovací deficit uvažujeme ve výši 250 miliard (plus minus 50), což je rozumný odhad existujícího schodku po odečtení krátkodobých vlivů spojených s pandemií. V modelu nijak nepracujeme s toky peněz z EU (nelze je dobře predikovat a měly by podpořit „nové investice“ nad rámec rozpočtu) a předpokládá se stabilní růst ekonomiky s inflací kolem 2 %.

K čemu jsme se dobrali?
Při počátečním deficitu 300 miliard korun nevede k poklesu deficitu pod 1 % (2025) ani nastavení průměrného růstu výdajové strany jen o inflaci (po celou dobu). Při startovacím deficitu 250 miliard se již schodek na konci období za těchto předpokladů vejde pod 1 %, nicméně povolení vyššího růstu výdajů (inflace + 1 %) již deficit zvýší na 1,5 %. Pokud by se jednorázovými škrty povedlo startovací deficit snížit na 200 miliard, přinese i růst výdajů o inflaci +1 % kýžený schodek na konci období - schodek pod 1 %. Pokud by pomohl vyšší růst ekonomiky (a též vyšší inflace), tak dle propočtů se výsledek shoduje se stavem, kdyby počáteční schodek byl nižším o 50 miliard (a výdaje tedy pak mohou růst o něco víc než jen o inflaci).

Takže, pokud bude vláda bezprecedentně disciplinovaná celé 4 roky, bude držet pomalý růst výdajů, a nové výdaje půjdou jen proti krácení existujících, může, teoreticky i výrazný schodek odbourat. Musí samozřejmě zapomenout na kroky, které příjmy dále sníží či je vykompenzovat ještě větším omezením strany výdajů. Myslím ale, že precedent pro tak disciplinovanou politiku v delším čase u nás není.

Pro porovnání jsme udělali i propočet po hlavních typech výdajů rozpočtu. Výdaje jsou rozčleněné do skupin, každé je přiřazen růst o inflaci a růst ekonomiky, či jen růst o inflaci, nebo dokonce nominální stagnace.

Dost přísné nastavení (na hranici ekonomické možnosti a těžko politicky průchodné) vede k snížení deficitu do roku 2025 jen o necelých 60 miliard korun nominálně (v poměru k HDP jen o 2 %). Striktnost předpokladů naznačuje třeba to, že tempem růstu ekonomiky rostou v této simulaci jen důchody (a platby z rozpočtu do EU – což je automaticky na HDP vázáno), ostatní výdaje jsou zamrzlé, včetně třeba investic financovaných přímo z rozpočtu, či rostou jen o inflaci (třeba mzdy). Samozřejmě, prostor pro nové výdaje, bez snížení existujících, není. To, co by redukci schodku v tomto výpočtu pomohlo (až o 100 miliard), by bylo hlavně omezení růstu výdajů na penze na inflaci, což by znamenalo významně nižší růst důchodů než předjímají dnešní zákony.

Závěry o tom, jaká budou další rozpočtová léta, si každý může učinit i s pomocí těchto dat sám. Ilustruje to, jak náročné bude uklidit rozpočtový nepořádek, který za sebou současná vláda zanechá. Odkládat tento nepříjemný manévr je jistě lákavé, ale byla by to, dle mého soudu, obrovská chyba.