Dopravní den na jednání Mezinárodní klimatické konferenci Spojených národů v Glasgow (COP26) přinesl výsledek typický pro dnešní stav jednání o redukci emisí skleníkových plynů, která by měla pro naší planetu zvýšit šance, že příští generace budou moci na naší Zemi žít kvalitní život.


Na jedné straně byly na stole závazky na ukončení prodeje spalovacích aut, na straně druhé, některé významné země se odmítly připojit. Rozdělení jsou i ti, kterých by se dohoda týkala – automobilky. Část závazek podporuje (třeba Ford, Volvo GM), jiní se k němu nepřipojili (například VW, Renault). Diskuse o postupném opuštění prodeje spalovacích aut jsou přitom velmi emotivní: pro mnoho lidí představuje osobní mobilita jednu ze základních svobod. A obava, že o ni přijdou, vede k vyhrocenosti postojů.

Data bohužel ukazují, že lidstvo musí dělat pro ochranu planety víc a dosáhnout zalomení trendu růstu emisí. Doprava zde hraje zásadní roli, jelikož produkuje kolem pětiny všech emisí skleníkových plynů, přičemž silniční doprava hraje hlavní roli. Velkým problém navíc je, že emise v tomto sektoru stále rostou. Svou roli hraje i obliba stále větších a málo úsporných aut v bohatých částech světa či obrovský rozsah přepravy zboží. Stále se nedaří dostávat více zboží i osob „na koleje“, po nichž je doprava mnohem úspornější. Většina dopravy je navíc spojena s emisemi nejen skleníkových plynů, ale i jedovatých látek, poškozující zdraví lidí. Důvod pro změnu je jasný.

Velmi vyhrocená část debaty o budoucnosti dopravy se jmenuje elektromobilita. Jen málo lidí o ní totiž uvažuje nikoliv jako o módním výstřelku pro bohaté, ale jako o zásadním nástroji pro snížení energetické náročnosti dopravy. Auta se spalovacím motorem (ICEV) totiž využívají jen zhruba třetinu energie paliva na pohyb. Zjednodušeně řečeno, více energie změní na teplo než za jízdu. Z tohoto pohledu jsou na tom bateriové elektromobily (BEV) mnohem lépe, neb jejich efektivita je víc než dvojnásobně vyšší. Proto postupná záměna spalovacích aut za elektromobily zásadně sníží spotřebu energií. Navíc, elektřinu, kterou spotřebovávají, lze vyrobit z obnovitelných zdrojů s nízkými emisemi. Bonusem je to, že elektromobily neprodukují při jízdě škodlivé látky.

Právě energetická efektivita je hlavní důvod, proč bateriové elektromobily představují zásadně lepší řešení než třeba auta vodíková, která mají též nižší celkovou efektivitu. Ještě hůř je na tom možnost, že dopravu budou zajišťovat spalovací auta poháněná syntetickým „bezemisním“ palivem. Na jeho výrobu by totiž padlo příliš mnoho energie, kterou lze lépe využít jinde. Cena provozu by byla proto výrazně vyšší než u bateriových elektromobilů.

Jeden z hlavních argumentů odpůrců nastavení cesty k „nula emisním autům“ je cena bateriových aut. Drtivá většina odborníků je přitom přesvědčena, že poté, co dnes již jsou celkové náklady na provoz dnešních, poměrně drahých bateriových elektromobilů srovnatelné s podobnými auty se spalovacím motorem, postupně se srovnají i jejich ceny. Jednak tím, že klesnou ceny baterií, které budou navíc vyráběné klimaticky šetrnější cestou, a druhak díky tomu, že elektromobily jsou výrobně a konstrukčně jednodušší, což povede k jejich nižší ceně. Zatím co dnes se výrobci soustředí na výrobu lepších elektromobilů za stejnou cenu, brzy bude jeden z hlavních motivů vyrobit podobný elektromobil levněji.

Nemyslím, že nástup elektromobility, ke kterému dojde i z ekonomických důvodů, omezí dostupnost osobní mobility. Krom postupného srovnání cen elektromobilů a aut se spalovacím motorem, trh ojetých aut bude i dál nabízet dostupnost aut pro ty, kteří nové auto koupit nemohou. Navíc, elektromobily slibují nejen nižší náklady na provoz, ale i jednodušší servis.

Vzhledem k ekonomickému vývoji, rozvoji technologie a jednotlivým závazkům mnoha zemí, bude v dalších letech nástup elektromobilů ještě rychlejší, než se před několika lety čekalo. Z toho pohledu je skutečnost, že se část zemí k dohodě na Klimatické konferenci Spojených národů nepřipojila smutná, ale málo to na vývoji změní. Protože podíl aut na elektřinu poroste v dalších dekádách postupně, ale trvale. Není tedy zásadní, že některé země chtějí umožnit prodej spalovací aut o něco déle (a je otázka, zda se pro ně najdou kupci).

Není ale dobré při emotivní diskusi o budoucnosti „aut s výfuky“ zapomenout, že přesednutí z dieselu do elektromobilu problém neřeší. Cesty ke snižování emisí z dopravy začínají u úvahy o tom, kde lze potřebu dopravy snížit. Pozornosti nesmí uniknout ani doprava letecká, která rychle roste, či dnes velmi špinavá doprava lodní. Přesně tak k tomu přistupuje třeba EU.

Nad logikou vývoje průmyslu dopravních prostředků se musíme zamyslet i u nás doma. Zdá se mi poměrně jasné, kam se rozvoj dopravy v Evropě bude v dalších dekádách posouvat. Samozřejmě, že k rozvoji lepší, dostupnější hromadné dopravy, efektivnější dopravě zboží, k rychlému nástupu bateriových elektromobilů a některé z forem další elektrifikace v dopravě hromadné a i převozu zboží. Protože role tohoto průmyslu je u nás velká, vytváření iluze, že naši politici zvrátí dnes již docela jasně startující vývoj, je nebezpečné. Z našich firem by se totiž snadno mohly stát šampioni končící technologie, kteří by čas na potřebnou změnu promeškaly. Ke škodě své, škodě svých zaměstnanců i ekonomiky naší země.

Velká škoda je i to, že naše země promarnila možnost vstoupit do klubu zemí, kde bude strategicky důležitý průmysl výroby baterií rozvíjen. Zdá se, že jsem pro to měli dobré podmínky (naleziště lithia), ale politizace tohoto tématu Andrejem Babišem před volbami roku 2017 a poté nepochopení strategického významu podpory rozvoje elektromobility způsobily, že dnes budeme horko těžko vlak, který nabírá rychlost, dohánět.