Přiložený článek na mainstreamovém médiu snad nejlépe ukazuje revoluci, která (nejen u nás) probíhá. Vysoké ceny energií, vojensky-energetická politika Ruska a dostupnost nových technologií začínají podtrhávat nohy argumentaci mnoha politiků (včetně bohužel některých mých kolegů), že cesta k udržitelné energetice přinese "svrab a neštovice". Naopak, zásadní modernizace s využitím nových, šetrných, udržitelných technologií povede nejen k ochraně planety a životního prostředí, ale i k nižším cenám.


Do velmi dobrého souhrnu nutných změn, který v textu najdete, lze ještě mnoho doplnit. Třeba elektřinu z větru (nutnou pro zvýšení výroby v "neslunečných" měsících a v noci – potřebu této „symbiózy“ ukazují třeba data, který najdete na webu agora-energiewende.de), biometan, který může nahradit postupně desítky procent spotřeby zemního plynu nebo úspory energií, nad kterými dnes snad každý uvažuje. Obrázek musí doplnit ekonomický model provozování „špičkových“ zdrojů (obvykle s vysokými variabilními, ale nízkými fixními náklady), které zajistí výrobu při nepřízni počasí a také efektivní systém zajištění bezpečnosti dodávek (třeba ten dnešní je u nás nesmírně nákladný).

Jde to a bude to fungovat. Vyžaduje to mnoho změn a podstatné zlepšení fungování státu. Jeho úkolem je konečně odstranit u nás četné „nadstandardní“ překážky pro investice, včetně posílení kapacity sítě nezbytné pro rostoucí objem nových zdrojů či umožnit realizovat efektivní řešení typu komunitní energetiky....

Mimochodem, v textu jsem nenašel slovo "jaderná" elektrárna" (což je ovšem vzhledem k zaměření textu asi logické). Je ale jisté, že otázka jaká je role nových jaderných elektráren (ty dnešní je třeba provozovat, pokud budou bezpečné a efektivní) při nástupu v textu dobře popsané „nové energetiky“, která byla u nás dlouho ignorována, se samozřejmě nabízí.

Již na první pohled, v porovnání s těmito poměrně rychlými a flexibilními řešeními, působí gigantický jaderný blok tak trochu jako slon v porcelánu. Důvodem je nejen „hmota“, ale hlavně to, že zatímco i v naší velmi pomalé zemi lze některá z „nových“ řešení zvládnout za měsíce, jiná za jednotky let. Jaderná sága se počítá na desetiletí.

Podstatné je to, že naše "nová energetická teze" hovořící o ideální kombinaci OZE (s vysokým posílením FVE) a jádra, se příčí logice. Doplňkem fluktuující produkce ze solárních či větrných elektráren totiž nemůže být zdroj, který pracuje ideálně (a efektivně jen) s neměnným výkonem (není-li doplněn opravdu velkými, dlouhodobými úložišti). Takovýto zdroj totiž bude stále větší část času nadbytečný (kdy bude trpět vysokými fixními náklady) a jindy naopak nebude sto potřebný vyšší výkon dodat. Potřeba posílení nabídky „stabilní dodávky“ (base load) v horizontu řekněme dvou dekád je třeba dobře promyslet právě s ohledem na „novou energetiku“. Jaký smysl bude mít jaderný „base load“ v horizontu mnohem delším je dle mého soudu velmi těžké dnes soudit. Je ale jisté, že k potřebnému doplnění zdrojů nestabilních, kterých bude rychle přibývat, neposlouží zdroj stabilní, ale zdroj velmi flexibilní :-)