Velké globální technologické firmy si (nejen) díky své schopnosti inovovat vydobyly silné postavení v dnešní ekonomice i společnosti. Vlastníci a managementy firem, jako je Google, Amazon, Meta a podobných, ale mají (možná docela logicky) tendenci své postavení zneužívat pro zvýšení svého bohatství či vlivu.


Tyto praktiky jdou od různých daňových konstrukcí směřovaných na to, aby daň dosahovala taková nízká procenta zisku, o kterých se malým a středním firmám ani nesní (a o kterých píši v souvislosti se svou prací v EP právě v oblasti daní), po využívání praktik, které znevýhodňují jejich (slabší) konkurenty třeba tím, že jim komplikují přístup na trh nebo zneužívají znalosti jejich obchodních dat. Nemusí jít jen o peníze, tedy aspoň ne přímo. A to třeba tehdy, když firma se silným společenským vlivem (sociální síť) začne z různých důvodů protěžovat společenskou či názorovou skupinu lidí, čímž usiluje o záměrné ovlivnění jednání společnosti či politické soutěže. A mnohdy – ne-li většinou – ho dosahuje.

Evropská Unie je de facto průkopníkem přístupu spočívajícího v hledání lepší rovnováhy mezi (zaslouženou) odměnou za inovace (ve formě „odměny“ za úspěch) a podporou konkurence na trhu, která jediná může zajistit, že zákazníci budou mít k dispozici dlouhodobě kvalitní zboží za dobré ceny.

Schválení evropských zákonů o digitálních službách (DSA – zákon a digitálních službách a DMA – zákon o digitálním trhu) vytváří podmínky proto, aby nežádoucí, leč často používané praktiky, tyto firmy opustily.

Zatím toliko startuje implementace těchto předpisů, které, jak věřím, podpoří konkurenci a zajistí rozvoj těchto trhů.

Například Amazon přislíbil, že skoncuje se zneužíváním dat firem z jeho tržiště o ukončení odepírání přístup k některým službám.

Vůči (doufejme jen) chaotickému chování Twitteru, který mimo jiné po převzetí panem Muskem začal blokovat některé uživatele, může Evropská unie v případě závažných pochybení udělit velmi citelnou pokutu. A jeho (možná odstupující) šéf si tímto řekl o pozvánku na jednání Evropského parlamentu, který považuje tento postup (třeba vůči uživatelům z Ukrajiny) jako těžko přijatelný.

Podstatnou roli ve férovějším zdanění těchto obrovských firem pak sehraje i to, že se EU nakonec po peripetiích polsko-maďarského původu shodla na implementaci celosvětově dohodnutého principu minimální daně.

Doufejme, že se blýská na lepší a férovější časy. A reakcí, jakou zvolil nedávno třeba český Google nebude věru mnoho. Ten na legislativu zamezující bezplatné, nepovolené parazitování na práci novinářů nereagoval tak jako jeho kolegové v mnoha zemích, tedy dohodou s médii na placeném nebo neplaceném využívání informací, ale omezením služby pro uživatele. Ovšem poté, co jsem se neúspěšně pídil po tom, zda i český Google přejde na praxi některých unijních jednotek, která povede k férovějšímu zdanění příjmů z reklamy v dané zemi, mne to nepřekvapuje… Stále věřím, že to bude výjimka. I když nevím, proč se naše země různými podobnými technologickými „výjimkami“ (typu neobvykle drahých mobilních služeb) pyšní.