Ruská ekonomická data, která zveřejňují ruští statistici, dnes nelze považovat za důvěryhodný zdroj informací. Ale je pravda, že nejen díky vysoké ceně Ruskem vyvážených surovin, ale též díky kompetentně voleným ekonomickým politikám, je dopad války a s ní spojených sankcí na makro data zřejmě nižší, než očekávali (i tamní) ekonomové.

Financial Times v jednom z nedávných textů došli k závěru, že ruští technokraté opravdu dokázali omezit dopady finanční krize, do které Rusko svými rozhodnutími dostal Vladimír Putin. A díky tomu propad tamní ekonomiky tak zřejmě (i když objektivní data nelze získat) není katastrofický.

Data ale neříkají vše a zejména ta dnešní nepodchytí, co bude následovat.

Jak Kreml nedávno uvedl, ekonomika musí pracovat pro válku. Jistě, všechny nové tanky, rakety, spotřebovaná energie nebo vyplacené mzdy účetně určitě hrubý domácí produkt (HDP) navýší. A nejen proto, že se mnoho z nich na bojištích rychle promění ve šrot nebo přinesou škody a utrpení na Ukrajinu (a tím i svou „hodnotu“ zničí), perspektivě ruské ekonomiky a kvalitě života tamních lidí navíc věru nepomohou. A to by konec konců měl být jeden z cílů vládnutí. Takže, jakkoliv účetně tato data růst podporují, ve výsledku Rusku pomohou jen těžko. A bez ohledu na to, že vytlačují jiné, smysluplné výroby, které by tamní nevalnou kvalitu života (mimo velká bohatá centra) mohly vylepšit.

Druhá špatná zpráva je akcelerace technologického zaostávání Ruska. To nejen oslabuje Ruskou schopnost bojovat (což je účel řady sankcí), ale v „nevojenské“ části ekonomiky to vede k zaostávání i k nesmyslným investicím. Stejně tak jako otevření Ruska v 90. letech prakticky vymazalo z mapy zaostalé ruské automobilky (kromě polo západní Lady), i dnešní potřeba vyrábět (resp. montovat) auta, která jsou 20 let technologicky zastaralá, povede zákonitě ke zmaření těchto investic, až se tamní ekonomika začne otvírat (nedostane-li se Rusko plně na dráhu `a la Severní Korea a zastarávání bude pokračovat).

Dlouhodobě největší ztrátou a hrozbou je ale dopad války na obyvatele a demografii. Odhady počtu lidí, kteří kvůli válce Rusko opustili a přidali se tak k těm, kteří utekli už dříve (třeba v chaotických 90.letech) se pohybují od stovek tisíc po jednotky milionů. Tedy v řádu procent produktivní ruské populace. Obvykle jde o mladé a vzdělané lidi. Další, zřejmě až stovky tisíc lidí přijdou v důsledku války o život nebo možnost normálně žít. Rusko si přitom vzhledem ke špatnému demografickému vývoji (už před 5 lety činil podíl penzistů čtvrtinu) ztrátu produktivních lidí nemůže dovolit. Demografická krize, kterou válka prohlubuje, vyvolá také krizi ekonomickou, které se Rusko, kvůli opravdu nízké atraktivitě pro migraci a technologické zaostalosti, bude těžko bránit.

Ruští technokraté Putina zatím zachránili od hluboké ekonomické krize, do které by on sám, svou nekompetentností a za pomoci „přátel oligarchů“ zemi jistě přivedl. Není snadné posoudit jejich rozhodnutí „pomoci Kremlu“ z morálního hlediska, neb to, co se v Rusku děje se zcela vymyká našim představám a měřítkům. Ale je jasné, že před středně a dlouhodobými dopady Putinovy hrůzovlády, která vyvrcholila agresí na Ukrajině, Rusko a jeho obyvatele sebelepší technokraté ochránit nemohou.