Nejdrsnější útok na soukromí občanů v dějinách České republiky
V návrhu zákona o zdravotních službách, který je klíčovým zákonem tzv. zdravotnické reformy, je zakotven vznik obrovské, velmi nebezpečné databáze nejcitlivějších údajů o všech pacientech, propojené se všemi zdravotnickými registry a s rodnými čísly a se všemi identifikátory občanů!
Veškeré informace o zdravotním stavu občanů, např. o užívaných lécích, antikoncepci, urologických problémech, psychickém stavu, užívání antidepresiv, o potratech, asistované reprodukci, apod., včetně informací o zdravotním stavu rodinných příslušníků pacientů (do několika generací) budou bez jakýchkoliv pravidel a bez souhlasu pacientů shromažďovány v obrovské databázi tzv. Národního informačního zdravotnického systému na internetu bez zvláštního zabezpečení a spravovány firmou, kterou pověří ministerstvo zdravotnictví.
To ale znamená naprosto nepřípustný zásah do soukromí občanů v té nejcitlivější oblasti, jakou jsou informace o zdravotním stavu a o rodinné anamnéze. Není možné, aby bez souhlasu občanů byla vytvářena obrovská databáze o veškerých údajích souvisejících se zdravotním stavem a onemocněním, způsobech léčby, sociodemografických a diagnostických údajích, osobní, rodinné a pracovní anamnéze pacienta, včetně posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu, údaje o poskytovaných službách, výkonu povolání nebo zaměstnání, případně o výkonu služebního poměru, včetně propojení s veškerými identifikačními údaji pacienta, včetně rodného čísla a s veškerými identifikační údaji všech lékařů, kteří péči poskytovali, včetně identifikačních údajů posledního zaměstnavatele pacienta.
Takto připravovaná databáze nemá na světě obdoby, znamená obrovský průlom do lékařského tajemství, obrovské riziko zneužití, protože půjde o velmi cenná data pro všechny pojišťovny, farmaceutické firmy, zaměstnavatele, apod. Databáze bude bez zvláštního zabezpečení na internetu, spravována nějakou pověřenou firmou ministerstva a bude k ní mít přístup velké množství lidí. Může se stát nástrojem vydírání. Může se stát, že v případě úniku informací z databáze by vážně nemocný člověk nedosáhl na hypotéku, půjčku, pojištění, zaměstnavatel by takového člověka nepřijal.
Zákon přitom neobsahuje žádné vymezení toho, které konkrétní údaje by v databázi NZIS měly být obsaženy. Ustanovení je tak obecné, že databáze může zahrnovat cokoliv, co se týká pacienta a jeho léčení. Z toho je zřejmé, že zatím není známo, jak bude databáze NZIS vypadat. Ustanovení umožňuje i to, že tato databáze bude obsahovat databázi zdravotní dokumentace (zdravotních záznamů) všech pacientů a všech zdravotnických zařízení, tak i záznamy lékáren, jaké léky byly pacientům vydány (centrální úložiště). Vyloučeny přitom nejsou ani kterékoliv jiné záznamy. Souhlasu pacienta ke zpracování jeho údajů v této nové databázi přitom nebude vůbec potřeba.
Ustanovení § 70 navrhovaného zákona (sněmovní tisk 405) je příliš obecným ustanovením, které je schopno „pokrýt“ budoucí vytvoření jakékoliv zdravotnické databáze. Ustanovení je zcela záměrně zpracováno tak, aby parametry databáze citlivých údajů pacientů (ale i osobních údajů lékařů a dalších subjektů) nebyly rozhodovány prostřednictvím zákonodárné činnosti Parlamentu ČR, ale na uvážení ministerstva zdravotnictví.
Z tohoto hlediska je příslušný návrh za hranicí ústavnosti, protože omezuje lidská práva. Omezení lidských práv přitom může stanovit podle zásad Listiny základních práv a svobod jen zákon, tedy legislativní činností zákonodárce, kterým je Parlament České republiky.
Občané mají ústavní právo na ochranu soukromí a toto je nepřípustný zásah do ochrany soukromí v té nejdrsnější podobě!!!
Stejně tak je nepřípustný i zásah do soukromí zdravotníků v souvislosti s registrem zdravotnických pracovníků.
Nový zákon také rozšiřuje počet zdravotnických registrů a bude třeba přezkoumat, zda účel všech navrhovaných registrů odpovídá rozsahu shromažďovaných dat o pacientech.
Směrnice EU 95/46/ES o zpracování osobních údajů stanoví, že každé zpracování údajů musí být úměrné účelu takového zpracování.
Je s podivem, že pravicová vláda ODS, TOP 09, STAN a VV prosazuje takové omezení lidských práv a svobod a takový obrovský zásah do soukromí občanů, který nemá v historii České republiky, ale ani Československa obdoby.
Existují vážné pochybnosti o ústavnosti tohoto zákona i pochybnosti o souladu s evropskou legislativou. Stejně tak existují pochybnosti o nutnosti propojení všech registrů mezi sebou a se všemi identifikátory pacienta a jeho rodným číslem. Česká televize ve svém pořadu Reportéři ČT informovala o kšeftování s IZIPem, a tedy i s daty pacientů v něm zapojených. IZIP je přitom jenom slabý odvar toho, co se připravuje a zatím stál „jenom“ 1 miliardu 300 milionů korun, které odešly z VZP do něčích kapes místo použití na léčení pacientů. Dovedu si představit, že veřejná zakázka na tzv. Národní informační zdravotnický systém se již připravuje, a že bude stát několik miliard korun.
Něco tak odporného přece nemůže být schváleno v zákoně a pokud ano, potom nezbývá než věřit, že Ústavní soud zjedná nápravu a zákon zruší!
Veškeré informace o zdravotním stavu občanů, např. o užívaných lécích, antikoncepci, urologických problémech, psychickém stavu, užívání antidepresiv, o potratech, asistované reprodukci, apod., včetně informací o zdravotním stavu rodinných příslušníků pacientů (do několika generací) budou bez jakýchkoliv pravidel a bez souhlasu pacientů shromažďovány v obrovské databázi tzv. Národního informačního zdravotnického systému na internetu bez zvláštního zabezpečení a spravovány firmou, kterou pověří ministerstvo zdravotnictví.
To ale znamená naprosto nepřípustný zásah do soukromí občanů v té nejcitlivější oblasti, jakou jsou informace o zdravotním stavu a o rodinné anamnéze. Není možné, aby bez souhlasu občanů byla vytvářena obrovská databáze o veškerých údajích souvisejících se zdravotním stavem a onemocněním, způsobech léčby, sociodemografických a diagnostických údajích, osobní, rodinné a pracovní anamnéze pacienta, včetně posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu, údaje o poskytovaných službách, výkonu povolání nebo zaměstnání, případně o výkonu služebního poměru, včetně propojení s veškerými identifikačními údaji pacienta, včetně rodného čísla a s veškerými identifikační údaji všech lékařů, kteří péči poskytovali, včetně identifikačních údajů posledního zaměstnavatele pacienta.
Takto připravovaná databáze nemá na světě obdoby, znamená obrovský průlom do lékařského tajemství, obrovské riziko zneužití, protože půjde o velmi cenná data pro všechny pojišťovny, farmaceutické firmy, zaměstnavatele, apod. Databáze bude bez zvláštního zabezpečení na internetu, spravována nějakou pověřenou firmou ministerstva a bude k ní mít přístup velké množství lidí. Může se stát nástrojem vydírání. Může se stát, že v případě úniku informací z databáze by vážně nemocný člověk nedosáhl na hypotéku, půjčku, pojištění, zaměstnavatel by takového člověka nepřijal.
Zákon přitom neobsahuje žádné vymezení toho, které konkrétní údaje by v databázi NZIS měly být obsaženy. Ustanovení je tak obecné, že databáze může zahrnovat cokoliv, co se týká pacienta a jeho léčení. Z toho je zřejmé, že zatím není známo, jak bude databáze NZIS vypadat. Ustanovení umožňuje i to, že tato databáze bude obsahovat databázi zdravotní dokumentace (zdravotních záznamů) všech pacientů a všech zdravotnických zařízení, tak i záznamy lékáren, jaké léky byly pacientům vydány (centrální úložiště). Vyloučeny přitom nejsou ani kterékoliv jiné záznamy. Souhlasu pacienta ke zpracování jeho údajů v této nové databázi přitom nebude vůbec potřeba.
Ustanovení § 70 navrhovaného zákona (sněmovní tisk 405) je příliš obecným ustanovením, které je schopno „pokrýt“ budoucí vytvoření jakékoliv zdravotnické databáze. Ustanovení je zcela záměrně zpracováno tak, aby parametry databáze citlivých údajů pacientů (ale i osobních údajů lékařů a dalších subjektů) nebyly rozhodovány prostřednictvím zákonodárné činnosti Parlamentu ČR, ale na uvážení ministerstva zdravotnictví.
Z tohoto hlediska je příslušný návrh za hranicí ústavnosti, protože omezuje lidská práva. Omezení lidských práv přitom může stanovit podle zásad Listiny základních práv a svobod jen zákon, tedy legislativní činností zákonodárce, kterým je Parlament České republiky.
Občané mají ústavní právo na ochranu soukromí a toto je nepřípustný zásah do ochrany soukromí v té nejdrsnější podobě!!!
Stejně tak je nepřípustný i zásah do soukromí zdravotníků v souvislosti s registrem zdravotnických pracovníků.
Nový zákon také rozšiřuje počet zdravotnických registrů a bude třeba přezkoumat, zda účel všech navrhovaných registrů odpovídá rozsahu shromažďovaných dat o pacientech.
Směrnice EU 95/46/ES o zpracování osobních údajů stanoví, že každé zpracování údajů musí být úměrné účelu takového zpracování.
Je s podivem, že pravicová vláda ODS, TOP 09, STAN a VV prosazuje takové omezení lidských práv a svobod a takový obrovský zásah do soukromí občanů, který nemá v historii České republiky, ale ani Československa obdoby.
Existují vážné pochybnosti o ústavnosti tohoto zákona i pochybnosti o souladu s evropskou legislativou. Stejně tak existují pochybnosti o nutnosti propojení všech registrů mezi sebou a se všemi identifikátory pacienta a jeho rodným číslem. Česká televize ve svém pořadu Reportéři ČT informovala o kšeftování s IZIPem, a tedy i s daty pacientů v něm zapojených. IZIP je přitom jenom slabý odvar toho, co se připravuje a zatím stál „jenom“ 1 miliardu 300 milionů korun, které odešly z VZP do něčích kapes místo použití na léčení pacientů. Dovedu si představit, že veřejná zakázka na tzv. Národní informační zdravotnický systém se již připravuje, a že bude stát několik miliard korun.
Něco tak odporného přece nemůže být schváleno v zákoně a pokud ano, potom nezbývá než věřit, že Ústavní soud zjedná nápravu a zákon zruší!