Na lepší práva pacientů zapomeňte!
Nové zákony tzv. zdravotnické reformy mají podle pana premiéra, ministra zdravotnictví, poslanců vládní koalice a řady k novinářů přinést širší práva pacientů a lepší vymahatelnost jejich práv. Současně mají přinést zásadní nové právo každému připlatit si na nadstandardní péči. To se píše i v důvodových zprávách k těmto zákonům. Bohužel v jednotlivých paragrafech návrhu zákona o zdravotních službách nebo v návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění, se můžeme přesvědčit o pravém opaku.
Ve skutečnosti dochází k zásadnímu omezení práv a nároků pacientů a jejich práva budou hůře vymahatelná, než podle dosavadních zákonů. Zákon o veřejném zdravotním pojištění například neobsahuje žádné standardy, ani nadstandardy, o kterých se již tolik namluvilo a napsalo. Zákon pouze říká, že oproti současnému stavu bude mít každý ze zdravotního pojištění nárok už jenom na zdravotní péči poskytovanou ekonomicky nejméně náročným způsobem. Která péče to bude, už zákon neobsahuje. Nikdo tak nebude vědět na jakou péči bude mít od nového roku nárok. Ze zákona pouze vyplývá, že občané budou mít hrazenu jenom nejlevnější péče – nejlevnější léky, nejlevnější zdravotní výkony, nejlevnější obvazy, nitě na šití, apod., aniž by ze zákona vyplývalo, jaké. Standard neexistuje.
Všechno ostatní bude za menší, či větší příplatek z vlastní peněženky – bude to tzv. „nadstandardní péče“, která bude do budoucna popsána v prováděcí vyhlášce.
Návrh zákona o zdravotních službách zásadním způsobem oproti dosud platnému zákonu O péči o zdraví lidu omezuje práva pacientů, zejména právo na kvalitní péči „lege artis“ a ruší svobodnou volbu lékaře. Oproti současnému stavu, kdy má občan právo na péči podle posledních poznatků vědy, bude mít pouze právo na péči na náležité odborné úrovni, kterou se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Ten dovětek znamená, že vymahatelnost nároku na kvalitní péči bude téměř nulová, protože připouští, že tytéž zdravotní služby mohou být rozdílnými poskytovateli zdravotních služeb poskytovány podle konkrétních podmínek na různé úrovni. Jinými slovy – za konkrétní podmínky a možnosti - je možné schovat cokoliv. Toto ustanovení ochrání nejen lékaře, který při výkonu péče pochybil, ale naprosto vyviní i poskytovatele – tedy konkrétní zdravotnické zařízení, ve kterém k pochybení došlo. Nikdo se tedy již nedomůže náhrady za pochybení a poškození zdraví.
Toto ustanovení je ve zřejmém rozporu Úmluvou o lidských právech a biomedicíně,
která stanoví, že „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními standardy.“
Toto ustanovení uvrhne naše zdravotnictví o několik desetiletí zpět a pacienti se svého práva na kvalitní péči nedomohou.
O profesních, tedy medicínských standardech, neboli guidelines se v novém zákoně o zdravotních službách téměř nemluví a zejména není stanoven postup, jak a kdo bude tyto medicínské standardy bude tvořit.
Podle nového zákona již pacienti nebudou mít svobodnou volbu lékaře, budou si moci vybrat jenom poskytovatele a zdravotnické zařízení. Pro představu - poskytovatelem do budoucna může být třebas jediný řetězec zdravotnických zařízení.
Zákon údajně lépe upravuje vyřizování stížností prostřednictvím ošetřujícího lékaře. Ve skutečnosti zdlouhavý systém vyřizování stížnosti povede k tomu, že pacientům ve stížnostním řízení se promlčí lhůta pro uplatnění svých práv u soudu.
Zákon také ohrožuje péči o hospitalizované děti, protože poskytovatel lůžkové péče již nebude mít povinnost zajistit hospitalizaci všech dětských pacientů na samostatných dětských odděleních, ale jenom na samostatných pokojích!
Významné jsou nové povinnosti pacienta – například povinost dodržovat léčebný režim a léčebný plán. Za nedodržování režimu a plánu může lékař odmítnout pacienta léčit. Ze zákona ale není vůbec zřejmé, co bude následovat po takovém odmítnutí pacienta lékařem. Pacient nově také musí s poskytováním zdravotních služeb svobodně a informovaně souhlasit. Ze zákon není vůbec zřejmé, co se stane, když souhlasit nebude…V zákoně je zakotvena povinnost poskytovatele zajistit péči o pacienta,ale současně právo zdravotníka odmítnout poskytnutí péče v případě ohrožení vlastního života Tato povinnost a na druhé straně právo jdou proti sobě.
Pacient žádná významná nová práva nezískává, naopak o spoustu přichází. Můžeme říci, že dosud nejvýznamnější právo na bezplatnou péči ze zdravotního pojištění se mění na novou povinnost zaplatit za všechno, co nebude nejlevnější variantou péče!
Návrh zákona také porušuje základní lidské právo na ochranu soukromí, když všechny citlivé informace o zdravotním stavu pacienta a příslušníků jeho rodiny budou bez jeho souhlasu spojeny s jeho rodným číslem a shromažďovány na internetu v obrovsky nebezpečné databázi nějakou pověřenou firmou..
Ze všech těchto informací vyplývá zřejmý rozpor návrhů zákona o veřejném zdravotním pojištění a zákona o zdravotních službách s ústavní listinou základních lidských práv a svobod, se směrnicemi EU o zpracování osobních údajů a Úmluvou o lidských právech a biomedicíně. Návrhy zákonů je třeba také posuzovat v souvislostech s dalšími projednávanými zdravotnickými zákony a s připravovaným návrhem zákona o zdravotních pojišťovnách.
Ve svém důsledku tyto zákony:
- ohrožují fungující zdravotní systém v České republice
- snižují kvalitu poskytování zdravotní péče,
- zásadním způsobem omezují ústavní práva a nároky občanů na kvalitní hrazenou péči
- ohrožují soukromí a bezpečnost občanů
- ohrožují svobodné povolání lékaře a malé lékařské praxe
- nepokrytě podporují velké koncerny zdravotnických zařízení se všemi důsledky pro
občany a pro náš zdravotní systém.
O kvalitě zákonů a jejich skutečných cílech vypovídá i styl projednávání těchto zákonů a jejich změny na poslední chvíli pozměňovacími návrhy, pohrdání názory odborné veřejnosti v připomínkovém řízení a novelizace zákonů, které ještě nebyly schváleny, resp. nebyly vydány ve sbírce zákonů.
Tyto zákony, předkládané vládou ODS, TOP 09, STAN a VV jsou napsány na objednávku a v zájmu zdravotnických řetězců a jsou jednoznačně namířeny proti občanům a jejich ústavním právům na kvalitní péči ze zdravotního pojištění i proti lékařům. Zákony způsobí chaos v nároku na péči hrazenou ze zdravotního pojištění a v očkování dětí, způsobený snahou zajistit dobrý byznys některým firmám. Lidem výrazně ublíží a omezí jejich práva na kvalitní péči!
Ve skutečnosti dochází k zásadnímu omezení práv a nároků pacientů a jejich práva budou hůře vymahatelná, než podle dosavadních zákonů. Zákon o veřejném zdravotním pojištění například neobsahuje žádné standardy, ani nadstandardy, o kterých se již tolik namluvilo a napsalo. Zákon pouze říká, že oproti současnému stavu bude mít každý ze zdravotního pojištění nárok už jenom na zdravotní péči poskytovanou ekonomicky nejméně náročným způsobem. Která péče to bude, už zákon neobsahuje. Nikdo tak nebude vědět na jakou péči bude mít od nového roku nárok. Ze zákona pouze vyplývá, že občané budou mít hrazenu jenom nejlevnější péče – nejlevnější léky, nejlevnější zdravotní výkony, nejlevnější obvazy, nitě na šití, apod., aniž by ze zákona vyplývalo, jaké. Standard neexistuje.
Všechno ostatní bude za menší, či větší příplatek z vlastní peněženky – bude to tzv. „nadstandardní péče“, která bude do budoucna popsána v prováděcí vyhlášce.
Návrh zákona o zdravotních službách zásadním způsobem oproti dosud platnému zákonu O péči o zdraví lidu omezuje práva pacientů, zejména právo na kvalitní péči „lege artis“ a ruší svobodnou volbu lékaře. Oproti současnému stavu, kdy má občan právo na péči podle posledních poznatků vědy, bude mít pouze právo na péči na náležité odborné úrovni, kterou se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Ten dovětek znamená, že vymahatelnost nároku na kvalitní péči bude téměř nulová, protože připouští, že tytéž zdravotní služby mohou být rozdílnými poskytovateli zdravotních služeb poskytovány podle konkrétních podmínek na různé úrovni. Jinými slovy – za konkrétní podmínky a možnosti - je možné schovat cokoliv. Toto ustanovení ochrání nejen lékaře, který při výkonu péče pochybil, ale naprosto vyviní i poskytovatele – tedy konkrétní zdravotnické zařízení, ve kterém k pochybení došlo. Nikdo se tedy již nedomůže náhrady za pochybení a poškození zdraví.
Toto ustanovení je ve zřejmém rozporu Úmluvou o lidských právech a biomedicíně,
která stanoví, že „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními standardy.“
Toto ustanovení uvrhne naše zdravotnictví o několik desetiletí zpět a pacienti se svého práva na kvalitní péči nedomohou.
O profesních, tedy medicínských standardech, neboli guidelines se v novém zákoně o zdravotních službách téměř nemluví a zejména není stanoven postup, jak a kdo bude tyto medicínské standardy bude tvořit.
Podle nového zákona již pacienti nebudou mít svobodnou volbu lékaře, budou si moci vybrat jenom poskytovatele a zdravotnické zařízení. Pro představu - poskytovatelem do budoucna může být třebas jediný řetězec zdravotnických zařízení.
Zákon údajně lépe upravuje vyřizování stížností prostřednictvím ošetřujícího lékaře. Ve skutečnosti zdlouhavý systém vyřizování stížnosti povede k tomu, že pacientům ve stížnostním řízení se promlčí lhůta pro uplatnění svých práv u soudu.
Zákon také ohrožuje péči o hospitalizované děti, protože poskytovatel lůžkové péče již nebude mít povinnost zajistit hospitalizaci všech dětských pacientů na samostatných dětských odděleních, ale jenom na samostatných pokojích!
Významné jsou nové povinnosti pacienta – například povinost dodržovat léčebný režim a léčebný plán. Za nedodržování režimu a plánu může lékař odmítnout pacienta léčit. Ze zákona ale není vůbec zřejmé, co bude následovat po takovém odmítnutí pacienta lékařem. Pacient nově také musí s poskytováním zdravotních služeb svobodně a informovaně souhlasit. Ze zákon není vůbec zřejmé, co se stane, když souhlasit nebude…V zákoně je zakotvena povinnost poskytovatele zajistit péči o pacienta,ale současně právo zdravotníka odmítnout poskytnutí péče v případě ohrožení vlastního života Tato povinnost a na druhé straně právo jdou proti sobě.
Pacient žádná významná nová práva nezískává, naopak o spoustu přichází. Můžeme říci, že dosud nejvýznamnější právo na bezplatnou péči ze zdravotního pojištění se mění na novou povinnost zaplatit za všechno, co nebude nejlevnější variantou péče!
Návrh zákona také porušuje základní lidské právo na ochranu soukromí, když všechny citlivé informace o zdravotním stavu pacienta a příslušníků jeho rodiny budou bez jeho souhlasu spojeny s jeho rodným číslem a shromažďovány na internetu v obrovsky nebezpečné databázi nějakou pověřenou firmou..
Ze všech těchto informací vyplývá zřejmý rozpor návrhů zákona o veřejném zdravotním pojištění a zákona o zdravotních službách s ústavní listinou základních lidských práv a svobod, se směrnicemi EU o zpracování osobních údajů a Úmluvou o lidských právech a biomedicíně. Návrhy zákonů je třeba také posuzovat v souvislostech s dalšími projednávanými zdravotnickými zákony a s připravovaným návrhem zákona o zdravotních pojišťovnách.
Ve svém důsledku tyto zákony:
- ohrožují fungující zdravotní systém v České republice
- snižují kvalitu poskytování zdravotní péče,
- zásadním způsobem omezují ústavní práva a nároky občanů na kvalitní hrazenou péči
- ohrožují soukromí a bezpečnost občanů
- ohrožují svobodné povolání lékaře a malé lékařské praxe
- nepokrytě podporují velké koncerny zdravotnických zařízení se všemi důsledky pro
občany a pro náš zdravotní systém.
O kvalitě zákonů a jejich skutečných cílech vypovídá i styl projednávání těchto zákonů a jejich změny na poslední chvíli pozměňovacími návrhy, pohrdání názory odborné veřejnosti v připomínkovém řízení a novelizace zákonů, které ještě nebyly schváleny, resp. nebyly vydány ve sbírce zákonů.
Tyto zákony, předkládané vládou ODS, TOP 09, STAN a VV jsou napsány na objednávku a v zájmu zdravotnických řetězců a jsou jednoznačně namířeny proti občanům a jejich ústavním právům na kvalitní péči ze zdravotního pojištění i proti lékařům. Zákony způsobí chaos v nároku na péči hrazenou ze zdravotního pojištění a v očkování dětí, způsobený snahou zajistit dobrý byznys některým firmám. Lidem výrazně ublíží a omezí jejich práva na kvalitní péči!