Ze stáže v Nigérii píše Hana Vitnerová: Jakou že tu máme úlohu? Co se tu od nás chce? Ptáme se neustále sami sebe. Moc nerozumíme tomu, proč se celý rok čeká na to, až přijedou stážisti z Evropy na pořádání prázdninového tábora. Je to jako bychom byli součástí něčeho, proti čemu bojujeme – a to, že oyibo vše zařídí a nejlépe ví, co se má dělat. Když jsem si stěžovala (naprosto běžná věc – jsme tady k sobě hodně přímočaří), že si nejsem jistá míry impact faktoru a udržitelnosti takovéto aktivity, tak mi bylo řečeno, že to smysl má a že to dětem i ostatním rozšiřuje obzory. Prý je to součástí dlouhodobé strategie Search and Groom. Proč by děti měly znát vybiku nebo Rybičky, rybičky, rybáři jedou je mi ale pořád menší záhadou. Stejně jako proč to máme být my, kdo je podobné hry učí rovněž – přece existují knihy, kde se tyto hry nacházejí.
Své první postřehy ze stáže v Nigérii píše Hana Vitnerová: Se Sebastianem již několik dní pracujeme na programu letního tábora pro místní děti. Stejně se nakonec bude jednat o jednu velkou improvizaci. Nevíme, kolik dětí přijde, nemáme zdání v kolik přijdou, co jsou zač, jaká je jejich angličtina, kolik dobrovolníků nám bude pomáhat, protože efektivně zvládnout 200 dětí ve dvouch nelze.
„Hej, nechceš si vzít mého bratra? Zítra si o tom můžeme promluvit.“ Jen se usmívám a doufám, že to ženština myslí s nadsázkou. Nicméně pravdu se asi nikdy nedozvim. Každý den slýchám komplimenty a nabídky. Přemýšlím, že si napíšu na triko – nejsem lístek za lepším životem.