Autorkou následujícího textu je Iwona Frydryszak. V Tanzánii, na východě Afriky, je povinná školní docházka na úrovni základní školy. V souladu s Rozojovými cíli Tisíciletí mají do roku 2015 chodit do školy všechny děti na světě. Ale závazky statů nejsou všechno. Někdy stačí úplná banalita, jako třeba díra v botě, aby dítě v Africe nechodilo celé týdny do školy.
„Ekonomický neoliberalismus rozdělil svět podnikání na dvě oddělené části, svět trhu a svět sociálního zabezpečení. Tento diskurz převažuje až do dnešních dnů“, zaznívá z úst profesora historie pařížské Sciences-po Paula-Andrého Rosenthala. Jeho publikum se sešlo v budově bývalé továrny na severním předměstí Paříže přestavěné na originální konferenční centrum. Nedaleko odtud, podél kolejové trati, přebývá v provizorních příbytcích sbitých ze starých prken a plechů několik přistěhovaleckých rodin a bezdomovců. „Dnes je potřeba ekonomiku znovu vrátit lidem, „zasadit“ do společnosti a opustit neoliberalismus“, vypůjčuje si profesor Rosenthal citaci od ikony alternativních ekonomických hnutí Karla Polanyiho. Jde snad o setkání francouzské „Partie Communiste“ či levicových aktivistů? Nikoli. Rosentalovým slovům naslouchají studenti elitní pařížské manažerské školy ESSEC a několik dalších významných francouzských i zahraničních businessmanů. O jejich komfort a pohoštění stejně jako o osvětlení a zvuk se po dobu celé konference starají zaměstnanci původem povětšinou ze sociálně vyloučených pařížských čtvrtí. Provozovatelé „Továrny“ (Usine), sociální firma Group Alterna Développement, se je takto snaží integrovat do pracovního trhu. Hlavním tématem šumících kuloárů je sociální podnikání, nebo-li „social bussiness“. Je pondělí, 1. února 2010.