Píše Martin Seifert: Shalom! Zivot muze byt vic, nez co se na prvni dojem zda. K posvatnym vecem je nutny posvatny pristup, aby nastala rezonance. Na vstup do Svate zeme jsem se pripravil tridenni hladovkou se specialnimi ocistovacimi postupy. Vnimani nemusi byt jen to, co se jevi na prvni dojem.

Uz na ruzynskem letisti se me dva chlapci po sobe dlouze vyptavali na to same. Znam nekoho z Izraele v Cechach? Komu patri muj batoh? Mam v nem neco ciziho? Kdo byl doma, kdyz jsem ho balil? Je v nem neco nove koupeneho? Vyptavani na vkusnem monumentalnim letisti Ben Gurion u Tel Avivu uz bylo o mnoho strucnejsi. V priletove hale me privitaly snad stovky barevnych balonku v rukou cekajicich i u stropu haly. Jak casto je asi z vysokeho stropu sundavaji?



V minibusu za smluvni cenu jsem dojel primo na jeruzalemske Central bus station, coz je rusna hlavni ulice s mnoha zastavkami. Spolecnost mi delal Zid z Miami s cernymi brylemi a s nalepenym dlouhatanskym bilym vousem. (Nebo ze by byl skutecny?) Hned se me ptal, kdo z me rodiny je Zid. Na otazku, co dela, odpovedel, ze "Work, play and pray", ale v opacnem poradi. Za necelou hodku jizdy jsem projeli par vojenskych kontrol. Vojaci se samopalama jsou beznou soucasti ulice. Krasna mlada vojanda mi ukazala cestu busikem do nemocnice Hadassa, Ein-Karem na hornatem okraji Jeruzalema. Jaktoze klucinum dobihajicim autobus nespadne kipa? Drzi ji sponka!

Vecer se me nikdo neujal, takze jsem se vyspal na strese studentske koleje nad hlubokym udolim.
Mistni koordinator Michal, kteremu jsem psal maily, se dnes ukazal byti tou Michal. Kluk by byl pry Michael. Uz mi ukazala, jak drtit kamenem mistni piniove orisky. Na kolejnim byte je nas sest, na pokoji dva. Zitra v 8.15 nastupuju na Emergency medicine. Nebe je neposkvrnene jedinym mrackem. Venku asi 35 stupnu, kdekoli vevnitr asi klimatizovanych 18.

Na cestě do práce
Vcera odpoledne jsem se chtel vydat do centra Jeruzalema, ale spolubydlici mne vysvetlili, ze to neni nejvhodnesi doba. V poledne na autobusovem nadrazi, kde jsem par hodin pred tim cekal na autobus, zautocil sileny terorista v buldozeru. Najizdel do aut a chodcu, podarilo se mu dokonce obratit autobus. Jedna zena stihla tesne vyhodit z auta mimino, nez do ni buldozer najel. Mimino prezilo, matka ne. Celkove byli tri mrtvi a 22 ranenych. Vypukla panika a okamzite byl vyhlasen stav statni pohotovosti. Hrdinove lidu na sebe nenechali dlouho cekat. Policista dostihl buldozer na motorce, vyskocil na kabinu a zacal do araba palit. Vojak mimo sluzbu jel domu na kole a v tom videl, co se deje, a ihned pochopil, ze nastal cas akce. Hodil kolo do prikopu a vyskocil na buldozer. Take zasadil teroristovi par ran. Na "neutralizaci" silenci se jeste podileli se svymi zbranemi policistka a ozbrojeny policista. Byl to prvni utok v Jeruzaleme od brezna. Studenti mi rikali, ze z hlediska terorismu, je Jeruzalem nejnebezpecnejsi misto v celem Izraeli (...)

Ozbrojene kontroly jsou uplne vsude. Pri prochazeni nemocnici musim opakovane ukazovat batoh. Univerzitni nemocnice Hadassa, ve ktere stazuju, je pry nejvetsi na Blizkem vychode. V kavarne ve vstupni hale se hraje na pianko. Navecer jsem se byl projit po nedaleke vesnici Ein-Karem. Pry se tam narodil Jan Krtitel. Pod ruskym zenskym klasterem maji klaster Rekove a kolem nich stoji nekolik ruznych krestanskych kostelu. Stara mesitka zarusta a hrajou si pred ni deti. Na mnoha domech visi izraelske vlajky a na jednom se trepotaji tibetske modlitebni praporky. Fiky, granatova jablka, hrusky i opuncie jsou jeste nezrale. Mluvi se tu snad vsemi jazyky. Krome ivritu je asi nejcastejsi rustina. Prijemny den! Bye (jak by rekl Izraelec)!

Martin Seifert studuje na 2. lékařské fakultě UK v Motole. Do Jeruzaléma vyrazil na měsíční stáž jako medik na Emergency medicine v rámci mezinárodní organizace mediků IFMSA.