Píše Martin Seifert: Dej meho izraeskeho pribehu pomalu nabira obratky. Na Emergency medicine, kde stazuju, jsme meli devet ranenych ze stredecniho utoku (streda 6.7. pozn.LP). Bavi me tu, ze jen na oddeleni vyuziju behem hodiny do mrte vsechny jazyky, ktere znam, vcetne fragmentu a intuitivnich znalosti. Stazuje se mnou Italka Micol a Rakusanka Rita.

Minuly ctvrtek jsem vyrazil do stareho Jeruzalema, kde jsem se potkal s Terkou, ktera je na palestinskem projektu na Zapadnim brehu. Se skupinou jsem prosel Stary Jeruzalem, ktery je uprostred modernejsiho mesta, zcela skryty za mohutnymi hradbami, ktere dal postavit Suleyman nadherny v 16. stoleti. Turisti se mezi mistni smesici pomerne ztraceji. Mimo hlavni tepny je zridka potkate. Na rusne ulici v muslimske ctvrti mi asi nekdo vyndal muj skvely fotacek, takze zadne fotky neuvidite. Snazim se ted vsechno detailne pozorovat a ukladat do vizualni pameti, abych z ni pak s vasi pomoci snimky vyvolal. Vyjimecny zazitek byla tajna chuze po hradbach s vyhledem na Stare i nove mesto. Tam nahore mezi dvema svety jsem se v zari zapadajiciho slunce zbarvil sladouckymi morusemi. Jako taxiky tu jezdi Skodovky ... jako v kazde vyspelejsi zemi.

V patek jsem jel na uvitaci setkani IFMSA do Tel Avivu. Omlouvam se, za predchozi dezinformaci. Central bus station neni jen hlavni ulice, solidni kryte autobusove nadrazi. Vsiml jsem si, ze jakykoli verejny objekt, jako nemocnice, nadrazi ci autobusove nadrazi je vzdy skryty ve nakupnim stredisku. V Izraeli je momentalne asi 60 mediku ze sveta na praxi, se kteryma se asi jeste parkrat podruzim. V Jeruzaleme jsme vsak jen tri.

Odpoledne jsme stravili na plazi vedle telavivskych mrakodrapu. Pomalu poznavam izraelskou prirodu - v noci na strese me sestipali nepostrehnutelni komarci, v mori me po celem tele pozahaly neviditelne fragmenty meduz, ktere pry tri tydny tahnou z Egypta na sever, a vcera pri leharu na travniku na me zautocili milimetrovi bili mravenci. S mensi mezinarodni skupinkou jsme se zajeli podivat do Jaffy, prastareho pristavu, ktery je nyni temer pohlcen rozrustajicim se Telacem.

Bloumame po prazdnych starobylych ulickach, kdyz zaslechnu rytmus a veselou naladu. Jdu po zvuku a objevim shluk radostnych lidi, tancujicich na ulici do rytmu balkanske dechovky s harmonikou. U stolku se prodava mojito. Klucina mi nabizi jointa a vysvetluje mi, ze veselku tu kazdy sabat - v patek vecer porada hair saloon, pred kterym se tanci. Muzikanti jsou pry mistni. Balkanska dechovka je vubec v Izraeli mezi mladymi hodne oblibena.

Ze stareho pristavu jdem v zapadajicim slunci za zpevu muezinu z minaretu po plazi nekolik kilometru az do moderniho centra Tel avivu. Plaz je plna mladych, deti, hudebniku, mozna i deti hudebniku, zongleru a meduz. Jedu spat na okraj Tel avivu na kolej ke Slovakum a Makedonce Irene. Je sabat a musim cekat hodinu na sherut - minibustaxi, ktere necti den pracovniho klidu.

Zidovske kulture zacina den koncem soumraku - kdy zajde Slunce a vyjdou prvni tri hvezdy. V patek vecer tak zacina sabat a v sobotu stejne konci. Pro Zidy je sabat 7. den v tydnu, den kdy Buh odpocival a nikdo nesmi pracovat. Meli by se venovat studiu Tory, modlitbam a radosti. Ve verejnem zivote tu sabat zacina uz v patek odpoledne a konci v sobotu po devate hodine vecer. Tehdy jsou ulice Jeruzalema prazdne, obchody zavrene, autobusy nejezdi, zbozni lide nic nenosi, nevytvari, nevari, nepouzivaji elektricke spotrebice krome lednicky. Celou sobotu jsem tedy musel cekat u Slovaku, v zelenem arealu vojenske nemocnice, nez jsem se mohl dostat domu, do magickeho Jeruzalema. Stop mi sice trochu pomohl, ale nestacilo to. Na plno zajimavosti si ted zrejme nevzpominam. Nejake otazky?


Martin Seifert studuje na 2. lékařské fakultě UK v Motole. Do Izraele vyrazil na měsíční stáž jako medik na Emergency medicine v rámci mezinárodní organizace mediků IFMSA.