Píše Karolína Linhartová: Cairo Institute for Human Rights Studies sídlí v jedné z nejhezčích částí Káhiry, v desátém patře takového egyptského paneláku v Garden City. Vítá mě snědý mladík v moderních brýlích, který právě rozjíždí další program Institutu týkající se prosazování legislativních změn. V knihovně Institutu zrovna něco studují dvě slečny v barevných šátcích, jak se to teď v Káhiře nosí. Taková typická neziskovka zdá se, to bychom ale nemohli být v Egyptě.

Cairo Institute for Human Rights Studies je tedy nevládní organizace? V poslední době totiž vláda zastavila činnost řady lidskoprávních nevládek, protože byly financovány ze zahraničí bez souhlasu egyptských orgánů, jak může za této situace občanská společnost v Egyptě existovat?


Náš Institut je regionální nevládní organizací, která pokrývá celou oblast Blízkého východu, soustředíme se na výzkum, vzdělávání a capacity building, teď nově i na prosazování legislativních změn. Jsme ale registrováni ve Francii. Tady v Egyptě jsme zaregistrováni jako soukromá společnost. Tak se na nás nevztahuje Zákon o sdružování, který je v poslední době hlavně politickým nástrojem vlády k odstraňování svých odpůrců a kritiků. Pod záminkou nedovoleného financování zavírají organizace, které upozornily na mučení v egyptských věznicích nebo utlačování náboženských menšin. Proto většina lidskoprávních organizací dnes může působit hlavně jako soukromé společnosti.

Situace lidských práv je v Egyptě v poslední době tristní, dochází k utlačování náboženských menšin, nejsou svobodné volby, prezident Mubarak je u moci už od roku 1981, studenti mají na univerzitách zakázanou politickou činnost, internetoví bloggeři čelí postihům za vyjádření svých názorů, a to vše podle stávajících zákonů země. Jak je obtížné proti tomu bojovat, když činnost státních orgánů je formálně legální.

Ano, to je samozřejmě problém. V nedávné době vláda zakázala 60 bloggů kvůli svobodnému vyjadřování protivládních názorů, někteří jejich autoři dokonce dostali trest odnětí svobody. Tato věc se dostala k soudu a ten překvapivě rozhodl, že toto rozhodnutí bylo protiprávní. Věc teď čeká na rozhodnutí u Nejvyššího soudu. Někdy jsou tedy soudy samy přístupnější a otevřenější než naše právo. Soudce, který takto rozhodl, ale ještě může čelit mnohým problémům.

Situace lidských práv s v posledních letech zhoršila nejen v Egyptě, ale i v dalších arabských zemích, například v Súdánu, Sýrii nebo Tunisu. Je možné zde vidět nějakou spojitost či dokonce spolupráci mezi jednotlivými státy?

Spolupráci? To bych neřekl. Je ale pravda, že jistá spojitost tu je. V zásadě panuje obecná shoda v oblasti vnitřní politiky v rámci Ligy arabských států. Na sedmém zasedání Rady lidských práv OSN se velmi projevilo, že se arabské státy shodují v chápání lidských práv, svobody projevu a vůbec občanské společnosti, které je ovšem dosti odlišné od západního pojetí. Když už jsme u OSN, Zvláštní zpravodaj pro lidská práva ve své poslední zprávě explicitně za porušování lidských práv odsoudil 14 arabských zemí.

Umím si představit, že čtenáře z České republiky napadne, že tento stav v mnoha arabských zemích musí nutně souviset s islámem. Myslíte, že na tom může něco být?

Nemyslím, že by šlo o spojitost s islámskou tradicí, jde spíš o nesvobodné politické systémy v těchto státech. Některé arabské země mají islám jako oficiální hlavní náboženství, ale stejné problémy se týkají i sekulárních států, jako je Sýrie nebo Tunis. Přičítal bych to spíš silné nacionalistické politice, která ale s náboženstvím nic společného nemá.

V posledních volbách získalo Muslimské bratrstvo 20% všech hlasů a vláda tedy může represe schovávat za boj s terorismem a podobně. Nemyslíte, že bezpečnostní důvody mohou být legitimním důvodem k takovýmto represím?

To je naprosto klíčová otázka. Můj osobní názor a zároveň i názor mých kolegů je, že toto v žádném případě není legitimní. Demokracie je demokracie. A cenou za demokracii je, že si můžeme zvolit fašisty. To se prostě nedá nic dělat, takovému riziku čelí všechny demokratické země. Represe a zastrašování ničemu neprospívají.

Může tlak mezinárodního společenství něčemu pomoci, má na egyptskou vládu dostatečný vliv?

Určitě, pro egyptskou vládu je velmi důležité jak vypadá v očích Západu. Velký dopad má tlak jednotlivých evropských zemí, tak Spojených států i mezinárodních organizací. Evropský parlament nedávno Egypt odsoudil s tím, že má černý lidskoprávní rejstřík. Egypt také bude v roce 2010 předsedat Radě lidských práv OSN a už jen kvůli tomu se vláda musí snažit zlepšit svou reputaci. Ne, že by se jí to zatím moc dařilo, v posledních dvou letech například výrazně stoupl počet lidí mučených ve věznicích. Egypt také ještě neratifikoval ani Všeobecnou deklaraci lidských práv, ani třeba Arabskou chartu lidských práv. V naší zemi je například možné popravit dítě mladší 18ti let, což je neslučitelné s jakoukoli mezinárodní lidskoprávní úmluvou.

Ženy nemají v egyptské společnosti stále rovné postavení s muži, zlepšuje se nějak jejich situace?

To je velmi komplexní problém. Nedávno se jednalo o změně Ústavy a ženy vyšly do ulic demonstrovat za svá práva. Byly mezi nimi i novinářky, které chtěly později o celé události informovat. Bezpečnostní složky proti nim tvrdě zakročily a policisté několik žen dokonce na veřejnosti svlékli a osahávali, v zásadě ty ženy byly znásilněny. To vedle toho, jak mají ženy těžké prosadit svá práva, také ukazuje jak policisté zasahují proti pokojně demonstrujícím. Tento případ je obzvlášť bizarní, neboť státní zástupce případ odložil pro nedostatek důkazů a to i přes mnohé fotografie a videonahrávky celé události.


Autorkou textu je Karolína Linhartová, absolventka Právnické fakulty UK. Text byl publikován v internetovém čtrtletníku Lidská práva Českého helsinského výboru v čísle 2/2008