V Konfuciových Hovorech (19.20) říká mistrův žák C’-kung: „Tyran Čou nebyl až tak špatný. Proto si ušlechtilý muž oškliví představu, že by měl přebývat na dně společnosti, protože tam by se mu přisoudily všechny špatnosti celého podnebesí.“

Měl tím na mysli, že největší záporák konfuciánského vyprávění o minulosti Číny, poslední, náležitě zhýralý král dynastie Šang, nebyl tak hrozný, jak ho líčí texty dávné i soudobé. Akorát tím, že klesl do takového mravního bahna, hodily se na něho všechny nepravosti, na něž lze pomyslet. Kladu si otázku, zda z četby tuto moudrost vstřebali dr. Balabán a doc. Hrubec, dva přednášející předmětu Nová hedvábná stezka – čínský globální projekt, který odučili na Fakultě sociálních věd UK v r. 2017.


Pro nezasvěcené je třeba dodat, že předmět doličný podle zevrubného popisu očitého svědka přitom připomínal promítání filmu o krásné Číně a vzkvétajícím Tibetu, které nejdřív musí podstoupit ti, kteří se chtějí najíst jarních závitků na večírku velvyslanectví ČLR. Na těchto hodinách mj. i zaznělo i památné označení šlamastyk společnosti CEFC za „skandálek“. „Skandálek“ skončil zmizením ředitele a Zemanova poradce Jie Ťien-minga kdesi v útrobách čínského státu, odsouzením jeho společníka Patricka Ho v USA za korupci, zhroucením „vlajkové lodi“ čínských investic v ČR a jejím převzetím státní společností CITIC.

U Miloše Balabána bych o tom, že četl Konfuciovy Hovory, pochyboval. Zato Marek Hrubec z AV ČR je známý jako nadšený obdivovatel čínské meritokracie, a proto bych očekával, že zná základní text pro poznání myšlenek „velkolepého učitele Kchunga“ důkladně, nebo aspoň stejně dobře jako direktivy generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Balabán je poté, co vyšlo najevo, že se nechal uplácet čínským velvyslanectvím k šíření čínské propagandy, právě na dně té stoky, o níž se zmiňuje C’-kung.

Tito dva na slovo vzatí odborníci na Čínu tvoří zvláštní pár. Oba jsou horlivými zastánci čínské věci, čili, jak říkají čínští soudruzi, „vyprávějí čínský příběh tak, aby zněl uspokojivě (ťiang-chao Čung-kuo ku-š’)“. U nás, s naší dějinnou zkušeností, bychom je mohli nazvat spíše užitečnými idioty, i když prý nelze prokázat, že Lenin tohoto výrazu někdy použil. V podstatě jsem si proto oddychl, když se nyní ukázalo, že aspoň u jednoho z nich se jedná o poklesek přece jen pochopitelnější – korupci. Bezcharakterní a cynickou, ale přece jen takovou, na kterou jsme u nás už docela zvyklí. U druhého tu pak stále přetrvává podezření z toho, že vše dělal z přesvědčení.

Doc. Hrubec se křižuje před novináři, že byl vždy placen jen a pouze z veřejných prostředků. Pak je však velmi politováníhodné, že se dal dohromady s takovým vypečeným kolegou, který si za své výkony při volitelném předmětu účtoval peníze u soudružky Ma Kche-čching, nyní již bývalé velvyslankyně, zatímco svého spoluvyučujícího nechal v nevědoucí nevinnosti pobírat nějaké ty drobné jako honorář. Konfucius pravil (Hovory 15.40): „S tím, který kráčí jinou cestou, se společně neradíme.“ A jiný konfuciánský mistr starověku Sün Kchuang (Sün-c’ 23.24) cituje staré spisy: „Neznáš-li toho pána, podívej se na jeho přátele, neznáš-li toho panovníka, podívej se na jeho nejbližší rádce.“ Doc. Hrubec si konfuciánské základy čínské meritokracie zjevně zatím osvojil ne zcela dokonale.

Komu by ho nebylo líto, konec konců stejně jako děkanky Fakulty sociálních věd paní Tejkalové a pana rektora Zimy, kteří se v posledních dnech s ohromným zděšením dovídají ze sdělovacích prostředků o tom, jaké to nepravosti dr. Balabán ve skrytu páchal pod jejich záštitou. Nikdo po nich přece nemůže chtít, aby četli zprávy BIS, jak říká bývalý rektor Hampl. A dát na varování sinologů?! Ale jděte, ti přece, jak známo, vědí o Číně nejmíň.