Medičky a medici čtvrtých a pátých ročníků dostali od vlády nařízeno, aby se zapojili do práce v nemocnicích. V době pandemie je to rozumné opatření, navíc věřím, že to nebude jen vítaná pomoc pro naše zdravotnictví, ale i užitečná životní zkušenost pro mladé studentky a studenty lékařství. Ale ta forma… . Komunikace byla až armádně strohá (prostě vás povoláváme).

Mnohým medičkám a medikům se přitom tímhle nařízením převrátil život naruby. Ze studentských povinností museli skočit rovnou po hlavě do zodpovědné, fyzicky i psychicky namáhavé a špatně placené práce. Chceme po nich celkem dost, proto mne mrzí způsob, jakým jsme o jejich cennou pomoc „požádali“. Je velká škoda, že spolu s nařízením nezazněla z úst premiéra nebo ministra alespoň formální prosba.

Dovolte mi tak, abych alespoň já poděkovala všem, kdo se takto zapojí. Nesmírně si cením toho, že budete pomáhat zachraňovat životy našich blízkých.

Dlouhodobě je ale určitě potřeba udělat víc než jen veřejně poděkovat. Na jaře se chtěl tehdejší ministr zdravotnictví odvděčit mladým lékařům za jejich pomoc vyhláškou, která by z nich na několik let chtěl udělala otroky jednoho místa. Z toho plánu tehdy naštěstí sešlo. Jiné však přetrvávají. Je tu například velká a neřešená bolest českého zdravotnictví, a sice nevlídnost k ženám. Situace je o to absurdnější, že mezi studenty medicíny ženy už léta převažují.

Letos v létě publikoval spolek Mladí lékaři výsledky velkého průzkumu mezi medičkami a lékařkami, které ukázaly, že se řada z nich setkala s ponižováním a diskriminací. Již během studia mladým medičkám dávají učitelé najevo, že se ženy na některé obory nehodí, že mají raději rodit děti a držet se u plotny. „Jste slepice, množte se děvčata a mějte alespoň tři děti, kariéra není pro vás, umíte vůbec vařit?“ cituje výzkum Mladých lékařů zkušenost jedné z mediček, která bohužel není ojedinělá.

Problém nekončí získáním titulu: lékařky mají zkušenost s tím, že se jich při přijímacích hovorech na některých klinikách dotazují, zda plánují děti nebo jestli používají antikoncepci. Někde dostávají automaticky přednost muži nehledě na kvality či zkušenosti.

Jednoduché to není ani při práci. Velkou výzvou je, jak skloubit mateřství s atestací: mít děti před ní a atestaci oddalovat? Nebo odsunovat mateřství až po atestaci? Jak skloubit rodičovství a náročné služby?

Vzhledem k tomu, že mezi lékaři je žen stále více, týkají se problémy žen-lékařek celého českého zdravotnictví. Špatně nastavený systém vzdělávání s nesmyslně obtížnými atestačními zkouškami dopadá více na ženy než na muže. Stejně tak skutečnost, že nemocnice často obcházejí zákoník práce, aby své služby mohly vůbec zajistit. Neuctivé a ponižující jednání je pak pomyslným posledním hřebíčkem do rakve.

Pro rodiče malých dětí – obzvláště ženy – může být fungování v tomto systému natolik obtížné, že z něj raději úplně odcházejí. Nedostatek personálu v nemocnicích se tak dál prohlubuje. Současná situace přitom jasně ukazuje, že pro fungování zdravotnictví jsou klíčoví zejména lidé, nikoli lůžka nebo přístroje. Ve zkratce: znevažovat ženy a házet jim klacky pod nohy je cesta sebepoškozování. Česká lékařská komora upozorňuje na personální devastaci českého zdravotnictví už od devadesátých let, a její předpovědi vycházejí. Jedna z cest, jak tomu zabránit, je vytvořit pracovní podmínky odpovídající dnešní době.

Ráda bych proto vyzvala ministra zdravotnictví, aby pracoval na zlidštění pracovních podmínek (nejen) pro lékařky. Nejde pouze o peníze, ale i o možnost (skutečně) částečných úvazků a o úctu a respekt k ženám, bez kterých by to české zdravotnictví nedalo. Zdravotnictví, to jsou v prvé řadě lidé, a pak teprve betonové budovy či moderně vyhlížející přístroje.