jak nádherný, jak dokonalý, renesanční, jak čistý. S deštníkem v celé své kráse a nahotě, jedním slovem hrdina dne, až zrak přechází. Schován za plentou netu, plný odhodlání a odvahy, z plna hrdla křičící, fašizujícím osočováním nešetře přispívá notným dílem ke klidu, blahu a spokojenosti této společnosti. Ukázal se jako skutečný Státník.

Třeba nás, kteří nesouhlasíme s politikařením Davida Ratha a Jiřího Paroubka teď více půjde k volbám a uplatníme svůj hlas. Milý Davide Rathe, srdečný a vřelý dík, jste jednička ! Myslím, že jste svým blogem udělal radost spoustě lidem, jak příznivcům, tak odpůrcům. To se povede opravdu málo komu. Já bych Vám za to dala alespoň bramborovou medaili. A nebo víte co, alespoň Vám pošlu fotečku Michelangelova Davida, třeba byste si ji mohl dát za rámeček místo té současné.

zdroj: wikipedia.org


OK, teď vážně. Oprostěme se od vaječných message, emocí a tanečků typu vaječných omelet a vejcí na hniličko a pojďme všichni napříč politických názorů, vyznání, pohlaví a věku, k volbám. Tady je prostor pro náš hlas. Bylo by fajn, vzájemně si ukázat, v jak duchovně vyspělé demokracii dvacet let po pádu komunismu žijeme. Dát si navzájem šanci, dát šanci vzájemnému respektu a toleranci. Možná je to šance poslední před tím, než dojde k tomu, že si lidé, jedno jakého politického přesvědčení, frustrovaní z politické kultury v naší zemi začnou vyřizovat účty na ulicích. A tohle si určitě nikdo z nás nepřeje.

A aby to někoho nemátlo, že mluvím o respektu a toleranci po úvodním odstavci. Ten jsem uvedla jako odstrašující příklad.