Před lety jsem slyšela vyprávět příběh o bangladéšské dívce Shimu. V jedenácti letech ji rodina provdala za o mnoho let staršího muže. Netrvalo dlouho a tato do té doby na manželovi zcela závislá, nevzdělaná venkovská žena sebrala v sobě všechnu odvahu a vydala se vlastní cestou z rodné vesnice od týrajícího manžela do města, s nadějí na práci, vzdělání pro sebe a lepší život pro právě narozeného syna. Zde ji čekalo překvapení.

Dháka, hlavní město Bangladéše, jedné z nejlidnatějších zemí světa, rozprostírající se na pobřeží Bengálského zálivu mezi ústím řeky Gangy a Brahmaputry, megapole, čítající více než o dva miliony více lidí, než má celá Česká republika dohromady, přijala Shimu po svém. Stejně jako převážnou většinu podobně kurážných venkovanů. Pojala ji do sevření zoufalství a beznaděje z totální bídy, do nekonečného cyklu extrémní chudoby, na periferii města v odpadcích a zápachu bez kanalizace, v příbytcích stlučených ze zbytků plechů, na půl shnilých prken a čehokoli, co bylo po ruce, mezi tisíci, žijících ve Slumu.

Lidé se stěhují do měst – Země není nafukovací balón
Příběh této ženy není ničím výjimečným. Lidstvo se stěhuje do měst, ve městě se situace těchto lidí ale mnohdy nelepší, žijí pak často na okraji společnosti, to sebou přináší další problémy. Bohužel, zároveň i bohudíky, Země není nafukovací balon. Všichni to víme, jen nám možná někdy nedochází širší souvislosti s tím spojené. Přes polovinu obyvatelstva Země již žije ve městech.

Fond OSN pro otázky populace (UNFPA) vydává každoročně Zprávu o stavu světové populace. Zpráva „Stav světové populace v roce 2007“ upozorňovala především na skutečnost, že lidé se stahují do měst. Stejná zpráva o rok později „Stav světové populace v roce 2008“ se v roce 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv zaměřila na ženská a lidská práva, kulturu. Důležitým poselstvím této zprávy je, že k jakémukoli rozvoji je nutné přistupovat podle kulturních specifik různých zemí a oblastí. To je základní podmínkou pro ochranu lidských práv obecně, jakož i práva žen a otázky rovnoprávnosti žen a mužů a kultivaci lidských vztahů obecně. Více informací lze nalézt též na www.osn.cz .

Mohutná urbanizace nejvíce zasahuje extrémně chudé země, které tváří v tvář chudobě čelí i s tím nabalujícímu se náboženskému extremismu, nemocem, nedostatečné lékařské péči, nedostatečnému přístupu ke vzdělání, a dalším neblahým jevům v atmosféře politické nestability či dokonce válečných konfliktů. Na mnoha místech Afriky, centrální a jižní Asie, v Jižní Americe, rostou již tak přelidněná města s milióny lidí, žijících v extrémní chudobě. Také v Evropě vznikají nově lokální chudoby, celé oblasti…, a je třeba mít na zřeteli i pojem nové evropské relativní chudoby.
Migrace

Migrace

Net migration rates for 2008: positive (blue), negative (orange), stable (green), and no data (grey).
Zdroj: en.wikipedia.org

Souvislost s klimatickými změnami – Sever proti Jihu
Extrémní chudoba má mnoho příčin. Je to určitý zacyklený stav, těžko hledat začátek a konec. Ale jedna z důležitých souvislostí spočívá m.j. i v otázce změny klimatu. Často slýcháme o tání ledovců v Grónsku, ale podle odborníků na otázky klimatu je daleko největším problémem tání himalájských ledovců. Miliarda lidí v Asii pije a zavlažuje vodou z ledovců. I menší zvýšení teplot může na obrovském území vyvolat zvýšení výskytu nemocí jako je malárie, ale i chřipka, na něž ročně umírá více lidí, že na AIDS a tuberkulózu dohromady. Budou také přibývat různé excesy počasí jako hurikány, sesuvy a další přírodní katastrofy. Malými ostrovními státy je otázka klimatu vnímána jako nejpalčivější problém dneška.

V této souvislosti drsnější prognózy předpovídají, že lidé nepůjdou jen z vesnic do měst, ale i z Jihu na Sever. A třeba NATO považuje otázku klimatu za úzce související s otázkou zachování míru.

Otázka vazeb mezi populační dynamikou a klimatickými změnami je také tématem zasedání expertní skupiny, které se uskuteční v Londýně ve dnech 24. – 25. června. Mítink na téma „Populační dynamika a klimatické změny“ je pořádán Fondem OSN pro otázky populace (UNFPA) a Mezinárodním Institutem životního prostředí a rozvoje (IIED) ve spolupráci s UN Population Division a UN-HABITAT . Experti na otázky populace a klimatické změny budou společně analyzovat aspekty politických důsledků vazeb mezi populací a klimatickými změnami, jakož i hledat odpověď OSN vedoucí ke zmírnění těchto důsledků, jak na globální, tak na národních úrovních. Více na: www.unfpa.org .

Hrozba?
Vedle toho zde panují i názory opačné. Hlasy presentující teze, že žádné klimatické změny, způsobené lidstvem se nedějí, jedná se vlastně „jen“ o jakýsi koloběh, přirozený opakovaný cyklus, a že všichni, kdo tvrdí opak, či jakkoliv na tyto otázky upozorňují vlastně jen straší a jsou v jistém smyslu hrozbou pro další globální rozvoj. Zde za zmínku jistě stojí (opakování matkou moudrosti), že jedním z předních představitelů, konzistentně hlásajících dlouhodobě takto podobně vyhraněný postoj je i president Václav Klaus, který je jedním z „otců“ myšlenky, že se vlastně neděje nic co bychom měli nějak uměle ovlivňovat.

Urobora?
Tyto názory, kdo ví? možná více než z vědeckého bádání vychází z teorie Urobora (Uroborus, řecky had). Prastarý symbol hada požírajícího vlastní ocas, symbolizující svět podléhající věčnému koloběhu zrození a smrti, obvykle doprovázen větou "En to pan" (vše je jediné). Objevuje se v řadě různých kultur, u starých Egypťanů stejně jako u Indiánů kmene Navajo i jinde. Symbol se objevuje i ve zjevení sv. Jana a zvláště u gnostiků a ve starých alchymistických traktátech a je určitou extrapolací geometrického symbolu kruhu, který značí věčnost, jednotu veškerenstva. Někdy je obraz Urobora doprovázen latinským textem "Draco interfecit se ipsum, maritat se ipsum, impregnat se ipsum" (drak se sám zabíjí, žení se sebou samým, oplodňuje sebe sama).


Ani těmto názorům netřeba se vysmívat, či je nějak zlehčovat. Možná že v celém sporu jde vlastně „jen“ o jakési nedorozumění. Nejde o to, zda se klimatické změny dějí, to je otázka elementární fyziky. Otázka je, jak dalece na tyto změny má vliv lidstvo samé svým destrukčním chováním.

Řešení sporu v nedohlednu
Avšak ať již jsou tyto změny zapříčiněny námi samými v jakékoli míře, naši přední představitelé v čele s Václavem Klausem by měli vzít na vědomí, že Země „naše“ současné chování k životnímu prostředí a přehlížení těchto otázek neutáhne donekonečna, právě v souvislosti s růstem populace. Je logické, že na globální úrovni v řešení těchto otázek dosud hrají hlavní prim egoistické zájmy jednotlivých zemí, ale doufejme, že politici, světoví hráči a mezinárodní instituce, zabývající se těmito otázkami, začnou i přes logické partikulární zájmy jednotlivých zúčastněných stran konstruktivně řešit tyto palčivé otázky včas tak, aby se tu příští generace vzájemně nepožraly.