jako mávnutím kouzelného proutku vše se rázem změní, máme šanci pomoci překopat tuhle zemi od základů, když půjdeme všichni k volbám! A konečně tu nastane ráj na zemi..., lze mezi řádky vyčíst z některých komentářů.

Ale jaké jsou naše reálné šance na změny? Nečeká nás po volbách vlastně všechny obrovské zklamání? Díky volebnímu systému nás po volbách čeká s největší pravděpodobností opět patová situace. Po mnoha stejných povolebních situacích, nechce se mi psát „překvapivě“! Ale kdo na tom má zájem?, aby tu po tolik let vládly slabé vlády, živná to půda pro rozšiřování korupčního prostředí a klientelismu plném strejčků, politikaření a trafik? Aby se dál prohluboval tento bordel?

Protože nevíme, kdo se s kým (s)paktuje, budeme volit v podstatě zajíce v pytli. Po volbách se nakonec voliči ODS, odpůrci ČSSD či voliči ČSSD, odpůrci ODS nakonec mohou dočkat v krajním případě i velké koalice těchto dvou stran (viz Petr Nečas: „v ODS jsou skupinky, které by šly s ČSSD“), nebo nám povládne ČSSD s tichou podporou komunistů, popřípadě jedna z velkých stran společně s menšími stranami Top9, VV, SZ?, Lidovci?

Takhle nějak to chceme? Je to těžký hazard, dáváme námi voleným stranám bianko šek.. A jak se to po volbách vyvine? Čert ví... Osobně bych si nevsadila vůbec na nic snad jen na to, že TOP9 včele s Karlem Schwarzenbergem nepůjde do koalice či jakékoliv spolupráce s komunisty, protože všichni předci tohoto českého velikána by se museli hrůzou obracet v hrobě. Tahle má jistota pro míru předpokladu, kdo s kým nám povládne po volbách je ale sakra málo.

Máme vůbec nějakou šanci věci ovlivnit? Samozřejmě, že máme šanci, jak známo naděje umírá poslední. Ovšem jakkoli někdy může být šance vysoká, šance je z principu velmi vzdálená realitě. A tady je šance spíše nižší, nejde o pokutový kop do poloprázdné branky. Zkusme ale tuto šanci proměnit, jakkoli je malá, a pozor abychom si nedali vlastňáka.

Osobně se budu poohlížet mezi menšími stranami s palčivým pocitem, že obě velké už nám za ta léta v globálu ukázaly celkem dostatečně, co dovedou.

Být volebně svéprávným, nestačí (jen!) jít k volbám. Volba sama je základ, šance, naděje, příležitost v čase a prostoru. Šance odebrat některým korýtka, ucpat díry v podpalubí, kam už šeredně zatéká. Ale musí tomu předcházet rozmysl, nejen kdo má mé sympatie, ale jaká je pravděpodobnost, s kým po volbách vstoupí do holportu, kdo je čeho schopen, přemýšlejme, kdo je schopen přes veškeré proklamace typu „ani komunisté ani ježibaba v naší vládě nebudou“ (tuším z dílny Jiřího Paroubka) za dvě trafiky prodat ve frcu vlastní babičku koňskému handlířovi, abychom pak nebyli příliš překvapeni, což můžeme být tak jako tak. Po volbách, nastane-li situace, že náš vyvolený negativně přestoupil hranici našeho očekávání, či přímo obelhal, opil rohlíkem typu – "nejsou ve vládě, ač máme jejich tichou podporu ve sněmovně", protestujme jakkoliv! proti zneužití mandátu, který jsme svoji volbou dali.