Vyhynutí dinosaurů mohla způsobit dvojí srážka naší planety s asteroidy.

Jistá je pouze jedna věc: před 65,5 miliony na konci druhohor byla Země osídlena mnoha různými formami dinosaurů. Potom se něco stalo a po tomto něco dinosauři vymizeli. Co ale přesně způsobilo vymření tak rozmanité a druhově početné skupiny organismů, dodnes přesně nevíme.

Křídové vymírání je velmi zvláštní, v této době došlo v velkému úbytku druhů jak na souši, tak i v mořích. Ve svém celku toto vymírání postihlo celou jednu čtvrtinu čeledí živočichů! V mořích vyhynuli kdysi velmi úspěšní a početní hlavonožci amoniti, spolu s plesiosaury, mosasaury a dalšími. Z povrchu země navždy zmizeli suchozemští dinosauři a ze vzduchu létající pterosauři. Naopak nepochopitelně přežily želvy, hadi, krokodýli a ptáci. A zde je možná první zvláštnost vymírání na konci křídy: vymřelo mnoho skupin, jejichž zánik bychom považovali za krajně nepravděpodobný a naopak přežily skupiny jejichž vymření bychom považovali za docela dobře možné. Jak si představit katastrofu, který vybije všechny dinosaury, zatímco želvy a krokodýly ponechá? Matoucí je, že celá řada čeledí živočichů a rostlin se přes hranici křída/terciér dostala bez jakéhokoli vážnějšího úbytku v počtu druhů či celkové početnosti. Naprosto nepravděpodobně přežila novozélandská Haterie podivná.

Pro vysvětlení vymírání na konci křídy byla formulována celá řada jak vědeckých, tak i naprosto fantastických hypotéz. Z těch vědeckých vidí první skupina hypotéz hlavní příčinu v dramatických poměrech zde na Zemi, jako mohla být extrémní vulkanická činnost. Druhá skupina hypotéz vidí hlavní příčinu v dopadu nějakého mimozemského tělesa, srážce s asteroidem nebo kometou.

V roce 1977 objevil Walter Alvarez nedaleko Gubbia v Itálii jíly pocházející z vrstvy oddělující konec křídy a začátek třetihor, které poslal k analýze svému otci Luisovi. Výsledky byly velmi překvapivé. Obsah iridia byl v těchto jílech třicetinásobně větší než je obvyklé pro ostatní horniny.

Iridium je prvkem Mendělejevovy periodické tabulky a vyskytuje se v nižších vrstvách země, zemském jádru a rovněž v plášti. Jak by se ovšem mohlo iridium dostat z hlubin až na povrch zůstávalo záhadou, jednou z možností by jistě bylo jeho vynesení vulkanickou činností. Druhou možností by byl mimozemský původ, vždyť iridium se rovněž vyskytuje v asteroidech a meteorech. Vznikla hypotéze, podle které by na konci křídy dopadl na naši planetu velký asteroid v průměru snad až 10 km, který by vymrštil do atmosféry oblak prachových částeček obsahující iridium, který by se pak zvolna usazoval. Toto mračno prachu mohlo zastínit slunce a zapříčinit vyhynutí mnoha forem suchozemských rostlin a mořských fotosyntetizujících organismů, na kterých zase závisí přežití živočichů. Oblaka se pak mohla zvolna usazovat a zanechal by tak iridiovou vrstvu nejenom u italského Gubbia, nýbrž i na řadě dalších místech světa. Pro zajímavost, asteroid tak obrovské velikosti by způsobil vlnu tsunami o výšce 34 metrů! Následkem by došlo k vyvržení tak obrovské masy prachu, vodní páry a oxidu uhličitého do atmosféry, že je s podivem, že vůbec nějaký život katastrofu přečkal.

V dějinách byla Země určitě mnohokrát bombardována metority. Na rozdíl od Měsíce, kde jsou krátery jasně patrné i po mnoha tisících letech, na Zemi díky erozi, větru a vlivu živých organismů jsou až na několik výjimek patrné mnohem méně. Najít tedy přesné místo, kam mohl asteroid před 65,5 miliony let dopadnout nebyl úkol tak jednoduchý, jak by se mohl na první pohled zdát. Nejvážnějším kandidátem je v současnosti Chicxulubský kráter na Yucatánském poloostrově ve Střední Americe. Kráter má v průměru 180 km a jeho jižní okraj je dokonce viditelný z radiového snímku pořízeného z raketolánu Endeavor.

Aberdeenský geolog David Jolley uvádí v časopise Geology možnost kolize druhého asteroidu na lokalitu Boltyš na Ukrajině nedaleko současného města Kirovograd. Jolley vychází z představy, že po dopadu asteroidu začíná oblast znovu zarůstat vegetací, a z ní především kapradinami, které nám v geologickém profilu zanechají vrstvu plnou odolných výtrusů. Co ale výzkumníci na Ukrajině nečekali, byla druhá vrstva kapradinových spor přibližně jeden metr směrem vzhůru. Podle profesora Jolleyho by tato druhá vrstva mohla být důsledkem Chicxulubského asteroidu. Je tedy nakonec možné, že se před 65,5 miliony lety země střetla s celým mrakem planetek a asteroidů, a že tedy dinosaury nevybil ani tak jeden náraz, jako možná spíše celá sprcha vesmírného kamení a meteoritů.

Pro podporu vulkanické teorie ale svědčí fakt, že na některých lokalitách je iridium rozptýleno až v 40 cm silné vrstvě, což by odpovídalo jeho ukládání v průběhu několika tisíc let. Pokud by se skutečně jednalo o dopad meteoritu, iridium by mělo být v mnohem tenčí vrstvě. Rovněž je třeba mít na paměti, že mnohé skupiny organismů vymíraly v období 0,5 – 5 milionů roků, což by byl rovněž argument proti meteoritu. Je ovšem možné, že se obě teorie vzájemně nevylučují, srážka planety s asteroidy mohla vyvolat vlnu vulkanické aktivity. Vyhynutí dinosaurů způsobilo uvolnění mnoha potravních zdrojů, do kterých mohli bez nesnází na začátku třetihor proniknout první savci, kteří ve třetihorách vytvoří množství řádů a druhů. Z jedné větve vzniknou i primáti, ve kterých se počnou tvořit zárodky našeho vlastního druhu. Možná že za to, že jsme zde, vděčíme doslova nebesům.

LIteratura:
Jolley, D., Gilmour, I., Gurov, E., et al. (2010) Two Large Meteorite Impacts at the Cretaceous-Paleogene Boundary. Geology: 38/9 p. 835-838
Levin, H., (2010) The Earth Through Time. 9th ed. John Wiley and sons, INC, MA.