Proč jsou důležité akademické svobody

21. 12. 2015 | 09:51
Přečteno 13360 krát
Každý totalitní systém se snaží nejprve ovládnout majetky a těla, to hmotné, uchopitelné, co se dá znárodnit, popravit nebo zavřít od vězení.

Jenomže velmi rychle se ukáže, že to nestačí a je s podivem, jak vážně berou totalitní systémy vše duchovní, myšlenky a ideje, totiž to, co se nedá ani poslat do vyhnanství ani zabít. Při zavedení totality tak budou první na ráně církve, umělci a univerzity. První proto, že diktátorům tiše nebo hlasitě připomínají, že oni nejsou poslední instancí svědomí a že je spíše třeba poslouchat zákony mnohem vyšší než jsou ty lidské, druzí proto, že ze své nejvnitřnější podstaty usilují o svobodu, originalitu, že jsou oním jemným seismickým ukazatelem společnosti, že přemýšlí o člověku, jsou citliví na jeho svobody a jako první jsou připraveni říct, že císař je nahý. Konečně univerzity, protože jsou založeny na myšlence, že všechny cesty musí být promyšleny, všechny názory vyslechnuty, všechny argumenty i protiargumenty zváženy a že žádná otázka není špatná.

Nacismus i komunismus i všechny totality minulosti se v železné logice událostí pokusí zlikvidovat církve, zrušit univerzity a potlačit svobodné umění. Nebo lépe a inteligentněji, vytvořit, jak v Číně, cosi jako státní církev utvořenou z poslušných či zlomených posluhovačů režimu, nebo jak u nás, neposlušné pozavírat, internovat či popravit a poslušné sdružit do Pacem in terris a nechat je dožít na svobodě, ovšem pod podmínkou loajality; neposlušné umělce pak zavřít nebo přinutit k emigraci. Labutí písně Ivana Martina Jirouse jsou v této souvislosti poučnou četbou. V rámci univerzit pak s každým, kdo chtěl něco dokázat ve vědě nebo dokonce vycestovat na zahraniční stáž sjednat pakt o členství v KSČ a loajalitě k režimu. V komunistickém režimu tedy opticky církve, umění a univerzity existují, lidé se scházejí k jakýmsi bohoslužbám, umělci tvoří jakési angažované umění a kdo se poklonil, i tu vědu mohl dělat. Za mého mládí jsme chodili do kostela, ale věděli jsme, že ty důležité věci nesmíme říkat farářům, a že opravdový duchovní život je něco jiného než to, co prezentovali prorežimní duchovní. Rovněž jsme věděli, že v umění je svoboda a četli jsme samizdaty a Moc bezmocných a Slovo o slově a věděli, že umění, které se oficiální učí a oficiálně tvoří, se jen tváří jako umění, ale ve skutečnosti není. A že co se učí na univerzitách se jen tváří jako vzdělání, ale že to, co jsme získali po bytových seminářích, je to vzdělání a kritické myšlení, o které jde. Bohoslužby, umění a věda sice v jakémsi režimu existovaly, ale byly to kýče, karikatury, Potěmkinovy vesnice, jen se tak tvářící fasády, pravý život bublal pod povrchem. Bylo to v hudbě Plastic people, v skryté církvi a podzemních seminářích filosofie či teologie.

Jakákoli vláda a jakýkoli prezident, jsou-li dostatečně sebevědomí, budou podporovat nezávislé, kritické myšlení, budou citliví ke zprávám, které se o sobě budou moci dočíst v uměleckých galeriích, co o nich budou říkat mystici a kazatelé a co o nich bude psát akademická obec. Jakákoli nesebevědomá vláda a jakýkoli nesebevědomý prezident se bude snažit tyto tři umlčet. Říká se, že existují tři typy společností. Ve tvůrčí kultuře jsou poslové vyslechnuti a odměňováni a chyby vedou k systémové nápravě. V byrokratické kultuře jsou poslové vyslechnuti, dorazí-li ovšem. V patologické kultuře jsou poslové stříleni a chyby zakrývány.
Pokud se tedy kdokoli, včetně prezidenta republiky, snaží omezit, osekat či usměrnit akademické svobody, vložit klín mezi akademiky, některé odměnit a jiné zastrašit, nejedná se o maličkost, bývá to první náznak přeměny tvůrčí kultury v kulturu patologickou, první závan nastupující totality.

Univerzity si na druhé straně nikdy nežily samy pro sebe, vždy v historii dávaly společnosti zpětnou vazbu, z nich vycházeli názoroví vůdcové a zde se formovalo kritické myšlení.
Dnes, zdá se mi, poznání není ani tak moc, jako spíše odpovědnost. Názor, že vědec se jen věnuje svému výzkumu, zajímá jej jen jeho konkrétní program a o tom, co bude učiněno s výsledky jeho práce se již nestará, neboť to je prý pouze problém politiků, říká se, že tento názor zahynul v Hirošimě. Poznání je především odpovědnost.
Nikdo to nevěděl lépe než Alexander Solženicyn. Když v roce 1970 dostal Nobelovu cenu za literaturu, tehdejší komunistické úřady mu znemožnily opustit zemi. Co se ale naopak podařilo, bylo propašování textu jeho řeči. Solženicyn v ní mluví mimo jiné o odpovědnosti umělce, za sebe a za společnost. Na první pohled se následující úryvek zdá až přehnaný, ale jen na první pohled. Místo „spisovatel“, můžeme dosadit „vědec“, nebo, v širším kontextu, přímo „člověk“. Na konci roku 2015 je text aktuální stejně, či možná ještě více, než v době svého vzniku.

Spisovatel není nezaujatý soudce svých krajanů a současníků, spisovatel je spolupachatelem všeho zla, které se děje v jeho rodné zemi nebo je prováděno jeho krajany. A pokud tanky jeho země zaplaví asfalt cizí metropole krví, potom hnědé skvrny hanby poskvrní tvář spisovatele navždycky. A jestli jedné osudové noci uškrtí spícího, důvěřujícího přítele, pak spisovatelovy dlaně ponesou navždy stopy po provazu. A jestli jeho mladí spoluobčané nenuceně vyhlásí nadvládu nepravosti nad čestností, jestli prodávají drogy nebo berou rukojmí, pak se zápach jejich činů mísí s dechem spisovatele.
Máme odvahu říct, že nejsme odpovědní za bolestivé rány současného světa?

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy