Před pár dny se na Babišově facebookovém profilu vynořila řada hlášek oznamujících, co všechno by premiér nechtěl. Poněkud tristní zpráva od někoho, kdo po čtyři roky v roli premiéra určoval směr politiky, stanovil priority a volil prostředky.

Podobně i na hysterickém videoklipu Babiš straší hrozbou zrušení aut, předání chat a chalup migrantům, sankcemi pro pracovité a poctivé, dalšími obdobnými děsy, jejichž jediným cílem je náležité vystrašení voličů. Babiš pak slibuje, jak bude bojovat za pracovité a bránit nás před nelegálními migranty. Děsit voliče smyšleným nebezpečím je ještě méně přijatelné, než „pouhé“ slibování nesplnitelného. Strašení sází na pasivitu. Politik, který straší, nejméně ze všeho potřebuje aktivní voliče, kteří dokážou kriticky přemýšlet, vyhodnocovat informace a volit odpovědně.

Se strašením voličů začaly strany inklinující k extrémismu a jak je patrné, není cizí ani premiérovi. Na strašení je špatné úplně všechno. Zbavuje vlastního názoru, útočí na skryté obavy a posiluje nejistotu. Je pravým opakem toho, oč by měl usilovat politik, kterému jde o rozvoj a prosperitu země. Politik, který čtyři roky vede zemi, musí umět prezentovat, co všechno se mu během této doby podařilo a s jakými vizemi přichází. Místo toho slyšíme, že s někým jiným to bude ještě horší než s ním.

Stejná odpověď by měla zaznít od voličů – „tuhle kampaň fakt nechceme“. Nechceme zastrašování vylhanými temnými vizemi, chceme budoucnost spočívající ve schopnosti spolupracovat a rozvíjet se. Babiš se prezentuje jako zachránce před nebezpečími, která si vymyslel jeho PR tým, namísto toho, aby seriózně prezentoval návrhy na řešení skutečných problémů.
Nehrozí nám zelené šílenství, ani diktát z Bruselu. Potřebujeme spolupracovat na řešení klimatických problémů a aktivně prosazovat naše zájmy v EU. Tvůrci kampaně si vyhodnotili, že existuje dostatečně velká cílová skupina, jejíž prioritou je klid a pořádek bez ohledu na metody, kterými bude zajištěn. Nezajímá je budoucnost, ale jistota dnešního dne. Spoléhají na silného vůdce, kterému je dovoleno nemazat se s tím.

Zastrašovací kampaň je nepřijatelná pro všechny, kteří dokážou vyhledávat informace, ověřovat fakta a zjistit, čím se zabývá veřejnost a politici v jiných evropských zemích. Babiš cílí na voliče váhající mezi ANO a SPD. Tento způsob vedení kampaně je nejen odpudivý pro voliče uvažující zodpovědně o budoucnosti, ale je i varováním. Jednak dokazuje, že premiér nemá problém s neférovými vylhanými argumenty, jednak, že doopravdy nestojí o to, aby bylo líp. Nepotřebuje totiž kriticky uvažující voliče. Míří na ty, kterým stačí servírovat strach namíchaný ubezpečením, že jsou právě oni, kdo mají zdravý rozum.

Jsme svědky babylónského zmatení jazyků. Svobody se dovolávají ti, kdo by jim druhým nejraději zatrhli, zdravého rozumu ti, kdo věří všem konspiračním teoriím. Pro demokratické strany je důležité, aby si uvědomili, že tento jazyk vede ke zkáze. Kromě důrazů na zlepšení kvality vzdělávání, pokrok v rozvoji digitálního prostředí, podpory výzkumu a chytrých technologií, je třeba též věnovat pozornost otázkám, proč se některým lidem nedaří. Nevyplatí se strašit levicí a mávat pravicovou zásadou, ať se každý snaží sám a stará o svoje štěstí. Bez zájmu o příčiny problémů vedoucích k zadlužování jednotlivců a jejich vylučování na okraj společnosti, bez snahy nastavit podmínky pro zlepšení životního komfortu, budou pořád vítězit populisté. Je nutné pracovat s realitou, což znamená přijmout jako fakt, že k posílení demokratického prostředí vede cesta přes vytvoření férového prostředí. Lidé musí být ujištěni, že na nich záleží a že stát a jeho instituce jsou tu proto, aby jim pomohly, a ne podrážely nohy.