Hoří více, než jsme byli donedávna zvyklí. Na první pohled prostý souběh okolností, a nesouvisející příčiny. Přesto v nich lze i jistý vzkaz k zamyšlení.

Oděsa
Pravoslavný chrám Promění Páně v centru Oděsy se ocitl po nočním raketovém útoku v neděli 23. července v plamenech. I když byl požár uhašen, stavba je významně poškozena. Polovina katedrály zůstala beze střechy, vnitřek je vážně poničen. Letos zařadilo UNESCO tento chrám na seznam světového dědictví v ohrožení. Smutné potvrzení oprávněnosti tohoto výběru. Paradoxně chrám spravuje Pravoslavná církev Moskevského patriarchátu. Ani to ji však neochránilo. Útok představuje symbolické potvrzení postupného návratu Ruska ke stalinismus. V roce 1936 totiž srovnali Sověti tehdejší chrám se zemí a na jeho místě postavili Stalinův pomník.

Útoky na Oděsu navazují na Putinovo odstoupení od obilné dohody. Jejich primárním cílem byl přístav a zásoby obilí a následně pak vyvolání hladu v afrických zemích, které jsou závislé na dovozu obilí. Putin prohrává a bojuje o udržení moci. Usiluje o vyvolání nestability tím, že vyvolá co nejvíce navazujících škod. I když střely prioritně nemířily na chrám, nezmenšuje to nijak barbarství celého útoku motivovaného zvláště odpudivým záměrem použít hladomor jako zbraň. Ostatně tímto se opět Rusové přihlašují k bolševické tradice řízených hladomorů.

Pařížská katedrála
Před čtyřmi lety zachvátily plameny též katedrálu Notre Dame. Přes počáteční podezření na úmyslný útok vedený nenávistí vůči křesťanství, vyšetřování nakonec nic takového neprokázalo. Za nejpravděpodobnější příčinu požáru určili vyšetřovatelé elektrický zkrat. Francouzský režisér Jean-Jacques Annaud natočil jako poctu hrdinským hasičům film Notre Dame v plamenech. I když se nejedná o dokumentární, ale o hraný film, je založený na konkrétních faktech. Je z něj patrné jak se bezpečnostní předpisy dodržovaly s jistým nadhledem, protože požární hlásič otravoval až moc často. Když se k tomu sejde shoda několika nešťastných okolností, je drama na světě.

Hořící lesy
Rozsáhlé požáry nepanují jen v Řecku, ale v plamenech se ocitla mnohá místa v jižní Itálii, v nebývalém rozsahu je ohněm zachvácena Sicílie. Extrémně vysoké teploty panující na jihu v poslední dnech všechno usnadnily. Také letošní kanadské požáry dosáhly rekordních čísel už na konci června. Sibiřským požárům se kvůli válce věnuje minimum pozornosti, což ale zdaleka neznamená, že se tomuto území oheň vyhýbá. Právě naopak, rozsah spálené země je vyšší oproti situaci před několika málo lety a stejně jako v dalších regionech k němu přispěly nebývalé horko. Básnickým jazykem vyjádřeno, v plamenech se ocitá katedrála přírody.

Zdánlivě nespojité tři rozdílné příčiny požárů ukazují k jednomu společnému problému. Přeceňujeme některá rizika a podceňujeme jiná, mnohem závažnější, které mohou daleko výrazněji zasáhnout do našeho života. Zatímco jsme trnuli hrůzou před výhružkami islamistů a věřili, že každý muslim je potenciální terorista, ignorovali jsme zvěrstva páchaná ruskými vojáky v Čečensku a Sýrii. Nezajímali jsme o situaci na Donbase a bagatelizovali ji se slovy, kdo ví, jak to bylo. Tehdy vyhlášené sankce nepředstavovaly pro Rusko žádná výrazná omezení.

Není větším výsměchem všem naivkům, než kdy režim, který se ohání křesťanství, rozstřílí chrám své vlastní církve. Krutý výsměch všem křesťanským hodnotám vidíme každý den. Neúcta k lidskému životu, a to i co se týká vlastních vojáků, nelidské zacházení s uvězněnými osobami, mučení, únosy dětí, zavírání do filtračních táborů, násilné deportace daleko na Sibiř, roztržené rodiny bez možnosti kontaktu. Vyvolání strachu z odlišných kultur slouží k odvádění pozornosti od skutečně rizikových zemí, kterými jsou všechny autoritářské a diktátorské režimy, a to bez rozdílu k jakému náboženství či bezvěrectví se hlásí. Ne všechny mají potenciál napadnout vojensky svého souseda, ale ke stabilitě mezinárodního společenství nepřispívají.

Hořící katedrály přírody varují před setrvalým podceňováním klimatických změn. Stále dostávají slovo politici, kteří bodují vymezováním se proti Green Dealu. Nedávno se naštěstí nepodařilo Evropské lidové straně dosáhnout zamítnutí návrhu právního rámce pro obnovu přírody. U nás je přesto diskuse stále zatížena iracionalitou, ke které bohužel přispívají i radikálové z řad klimatických aktivistů. Debata ztrácí racionální základ. Namísto hledání řešení do budoucna, bojujeme za výjimky. Všechny zmiňované požáry jsou varováním a současně výzvou, abychom chodili po světě s otevřenýma očima. Nenechali se balamutit a strašit populisty, a namísto toho kriticky přijímali informace. Především, a na prvním místě, správně hodnotili rizika. Dějinná zkušenost nás učí, že zveličujeme současná nebezpečí a podceňujeme budoucí.