Tohle já kopírovat nebudu. Z deníku paní ředitelky
Venku sněží, paráda, pes nebude konečně nosit domů bahno.
To půjde! Hledám rozumné řešení školní administrativy.
Školy jedou buď v papírech, nebo využívají jeden z doporučovaných školních systémů (v zásadě jsou dva). Vybrali jsme ten podle nás progresivnější a jali se do něj v září dostat všechna potřebná data, zapisovat třídní knihu a všelicos dalšího (přece nebudeme vynalézat kolo).
S příchodem Covidu (tedy spíš s jeho návratem po prázdninách a s nařízenou distanční výukou) jsme ho ale přestali používat úplně. Není dost flexibilní. Rozvrh hodin připravujeme každý týden dle aktuální situace, máme i individuální hodiny jeden na jednoho, a s tím se vůbec nepočítá. Pro všechnu práci využíváme Google Workspace, máme v něm i komplet naši agendu.
Kromě známek vedeme formativní slovní hodnocení, ve kterém zohledňujeme předem nadefinované úrovně. Dále též zjišťujeme zpětnou vazbu od studentů a jejich sebehodnocení, a to vše evidujeme, je to pro nás důležité. Tohle nám žádný existující školní systém neumožní a ještě dlouho nikoho nenapadne, že by umožnit měl.
Tak tu zkrátka teď dumám a pozvolna ověřuji, jestli bychom ho neposlali do věčných lovišť ještě dřív, než se rok s rokem sešel.
„Jéé, to by bylo skvělé”, jásali v týdnu členové pedagogického týmu, když jsem se jim s tou myšlenkou svěřila, „já to tam stejně všechno přepisuju, jen mě to zdržuje, navíc mě to vytáčí.”
Ano, nás všechny.
„Je nějaký důvod, proč ten systém musíme mít?” Ptám se kolegyně, která je zběhlá ve školské legislativě.
„V zásadě ho potřebujeme jenom kvůli školní matrice,” odpovídá.
„Aha, ale to je jen seznam studentů a jejich osobní data,” ujišťuji se. „To jsme tam stejně dostávali z těch google sheetů...”
„Jo, přesně tak. Navíc tu matriku můžeme mít kdekoliv. ...Ale leze z něj jeden report, co musíme každý půlrok poslat do systému MŠMT.”
„Aha, ukaž ten report?” … „XMLko, tak to jsem nečekala...”, ale dohromady v něm nic není, jen seznam těch žáků. „Tohle případně vygeneruju,” konstatuji. „A co inspekce?”
„Inspekci by to mělo být jedno, většina škol všechno tiskne, takže u nás budou spíš koukat, že máme všechno elektronicky,” směje se.
„Ale teď vážně, moji milí,” obracím se ke všem, „napadá někoho, proč by nám nestačily googlí apky?”
Mlčení. „No, ten systém nás rozhodně nezachrání.” Smích.
„Já myslela například na rodiče..., ale ty můžeme přidat do domény,” odpovím si sama. „Stejně jsme to chtěli udělat.”
„Takže to vypadá,” a to už se zubím, „že závěrečné vysvědčení nebudeme kopírovat ručně jako v pololetí - ty naše zpětné vazby, ale budeme ho generovat rovnou z našich sheetů, musíme jen trochu víc nastudovat google API.”
„No, jestli zvládneš nějak vytáhnout tu předdefinovanou šablonu vysvědčení…”
„Počkej, ten vodoznak je ale na speciálních blanketech, na které se to tiskne, a ty musíme, koupit, ne?”
„Ano, přesně tak.”
„Tak já si o víkendu pohraju s tím vysvědčením, je to jen tabulka a běžný font.”
„Teď ještě vymyslet nějaké rozumné omlouvání absencí, aby se nám to rovnou štosovalo na jedno místo,” rodí se nápady. Tohle školy nemají zautomatizované vůbec.
Mají pravdu, taky jsem na to myslela.
„Vy máte elektronické omlouvání?” Psal mi začátkem října jeden student z jiného gymnázia. „Četl jsem o vás článek a prý u vás studenti nemusejí nosit papír podepsaný od rodičů, nemohla byste to napsat k nám do školy?” Pobavil mě a dokonce jsem mu odpověděla. U nás studenti píší na Discord a rodiče pak posílají oficiální omluvenku e-mailem. (Věřím, že i u něj to v době covidové rozběhli.)
Bohužel to mejlování vůbec nic neřeší a je s ním spojená úplně blbá ruční práce.
Takže vymyslet nějak omlouvání, dobrá, to nebude zrovna jednoduché, protože je tam lhůta tří dnů a ledacos dalšího, co má škola ze zákona hlídat, a jako on to nikdo samozřejmě nekontroluje..., ale pořádek by měl být. Navíc musíme jednoznačně prokázat, že absenci omluvil zákonný zástupce, takže jedině login, to už je jasné, snad tohle celé pochopí inspekce...
Pro rodiče je ale určitě přínosnější mít další google účet, než logovat se do školního systému. Google bude navíc s vývojem vždycky daleko napřed, než jakýkoliv školní systém.
V hlavě se mi rozbíhá kolečko tolik připomínající to, co jsem dělala doposud, než jsem byla ředitelkou.